Láska na první pohled (CZ)

5. ČÁST

Předem se omlouvám, že předchozí kapitola byla tak dlouhá, ale psala jsem to ve škole o velké přestávce...:DDDDDDDDDDDD

Převlékla jsem se a šla jsem se osprchovat...Měla jsem pořád divný pocit...Bylo to zvláštní...Co se to poslední dobou děje? Je to děsivý..

Šla jsem se navečeřet a překvapilo mě že dole nikdo není...Na stole ležel vzkaz: "Ahoj beruško, jeli jsme s tatínkem a Aličkou do kina. V lednici máš večeři. Vrátíme se do 11. M." Nesnášim když mi říká beruško, Denisko, zlatíčko ani jinak zdrobnělině...jsem Denisa!! Bože je mi 17...!! A stejně nechápu proč mi mamka v dnešní době píše lístky a nenapíše třeba aspoň SMS!!

V lednici na mě čekala taťky skvělá čína...Jedno se taťkovi muselo nechat..uměl skvěle vařit. Nejvíc o něj miluju právě čínu.

Ohřála jsem si večeři a vzala jsem si talíř s jídlem do pokoje. Hned jak jsem odemknula mobil mi začaly chodit zprávy od Ess, kde mi popisovala jak je Vojta skvělej....Hmm..asi jí trochu závidím.. Proč já se tak nedokážu bavit s klukama? Jsem asi vadná...

Moje další myšlenky patřily samozřejmě tajemnému klukovi...Jak by se asi mohl jmenovat? Kde se tu vzal? Proč jsem ho nikdy dřív nepotkala? Kde asi bydlí..? Je to odtud daleko? Kolik mu může být? Proč se se mnou nechce bavit..? Kéž bych se někdy dověděla odpovědi...

Když jsem dojedla šla jsem naskládat nádobí do myčky a pak jsem se musela jít učit, ale moc mi to nešlo... Byl dnes někdo v tom lese? Co jsem to tam viděla? Přece se jen tak nemohly pohybovat větve tak že to vypadá jako čověk...Někdo tam musel být... Ale kdo? Snad mě nepronásledoval až k domu... Jsem tu sama....Úplně sama....Já se bojím!! ....Co když někdo obchází dům a hledá jak se dostat dovnitř..?

Deniso ty seš snad úplnej magor! Bylo to sice zvláštní ale příroda už vytvořila i jiná kouzla tak proč by nemohla tohle? Byl to jen stín! 

Učení jsem úplně vzdala, protože jsem se nemohla soustředit ani na jedno písmenko... Šla jsem si lehnou i přes to že bylo pouze osm...

Byla tma...bloudila jsem lesem a najednou někdo vyběhl a snalil mě na zem...strašně jsem se lekla a začala jsem křičet ale nebyl nikdo kdo by mě slyšel...Tekly mi slzy a prosila jsem: "Prosím, nechte mě být..Prosím..."

"Co blázníš?" slyšela jsem známí pobavený hlas...

"Já myslela jsem že mě hce někdo zabít.." zasmála jsem se sama sobě..

"Jen jsem tě chtěl trochu postrašit.." smál se i on a jeho čokoládové oči svítily na několik kilometrů..

"Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho.

"Čekám až půjdeš na svou pravidelnou procházku.." odpověl a krásně se na mě usmál..

"A proč?" Divila jsem se, ale nedala jsem to znát..Jen jsem se usmívala...

"Chtěl jsem tě vidět.." řekl vážně. Nevěděla jsem jestli si dělá srandu nebo jestli to myslí vážně tak jsem radši jen pousmála...

Pomalu se ke mě naklonil a políbil mě...

"Moc se mi líbíš" pošeptal mi do ucha a jemně mě do něj kousl..

"Ty mě taky.." řekla jsem... 

Crrrrrr..!!!!

To byla hodně divná noční můra!!!!...spojila dvě nejhorší věci co se mi v posledních dnech staly v jednu strašnou událost...Ještě že to byl jen sen!!! I když ne snu náádherně líbal....

Sama sobě nalhávám že to byla noční můra....Ale popravdě....byl to moc krásný sen....