Láska na první pohled (CZ)

6. ČÁST

Proč ten sen nemůže být skutečnost? Proč se se mnou nemůže bavit? Má nějakou holku? Jaký je asi jeho typ u holek? Není gay? Byla by ho škoda... Chtěla bych aby mě vážně někdy políbil... Sakra!!! On se mi fakt líbí!! Ten o mě zájem nemá...Byla jsem z toho smutná...
Osprchovala jsem se...oblékla jsem se...naházela jsem věci do batůžku...Obula jsem se...na hlavu jsem si vzala čepici a šla jsem na autobus...
Stihla jsem to jen tak tak....přišla jsem na zastávku a autobus právě přijel... Sedla jsem si dozadu do pětky přímo doprostřed..
Ty jeho oči!! Ty vlasy!! Ta vůně..!! Awww.....nemůžu ho dostat z hlavy..on je tak sladkej.... Kéž by o mě měl zájem..Umí skutečně líbat tak jak jsem si vysnila? ...
Autobus prudce zabrzdil a já jsem jsem letěla uličkou...
"Slečno!" Slyšela jsem daleký hlas.. "Halóó, slyšíte mě?" opět ten hlas.. Viděla jsem jen tmu...
"A....Ano..." zašeptala jsem... Najednou jsem zaslechla houkačky záchranky a to už se mnou někdo hýbal... 
"Vnímá?" Zeptal se mužský příjemný hlas..
"Ano, předchvilkou se vzpamatovala.." řekl ten hlas co na mě mluvil předtím.. Poznala jsem ho..byl to řidič autobusu...
"Dobře. Tak slečno..Víte co se stalo?" Zeptal se zase ten mužský příjemný hlas.. podle toho že smrděl tak jak to smrdí v nemocnicích jsem usoudila, že je to doktor..
"Ano vím.."
"Jak dlouho byla mimo? zeptal se doktor.
"Asi 10 minut.." řekl řidič..
"Dobře. Slečno teď pojedeme do nemocnice...musíme vás vyšetřit.."
"Do..dobře.." odpověděla jsem doktorovi..ale to už mě někdo někam nesl...asi do sanitky... A znova jsem usnula...
"Slečno nesmíte spát! Hmm to vypadá na otřes mozku..." vzbudil mě jiný hlas..asi taky doktor jelikož jsme jeli v sanitce... "Jak se jmenujete?
"D..Denisa..."
"A dál?"
"Kolářová.."
"Dobře. Kolik vám je let?" 
"17" S těží jsem odpovídala a strašně se mi chtělo spát...
"Deniso nespěte už budeme v nemocnici" řekl zase ten první doktor..podle hlasu výrazně mladší..
Poprvé za celou dobu od nehody jsem otevřela oči....To světlo bylo strašné..bylo to jak kdybych se koukala přímo do slunce....Pomalu jsem začala pořádně vnímat...Strašně mě bolela hlava....Sáhla jsem si na ní na místo odkud bolest vycházela...z hrůzou jsem zjistila že mam ruku od krve...Musela jsem si rozseknout hlavu! To už jsme ale zastavili a jeli jsme výtahem do 3. patra myslím.... Zase jsem začala usínat...
"No tak Deniso! Nespěte!" ....řekl milý doktor...
Někam jsme dojeli a z lehátka mě přendali na nějaké tvrdší lehátko....
"Tohle se musí zašít" řekl ženský hlas.. "Sestro! Budeme šít..připravte to!"
Cítila jsem hroznou bolest....Až mi tekly slzy...
"Tak a je to" řekla zase ta doktorka...Uff konečně..myslela jsem, že to nikdy neskončí.. "Teď půjdete na rentgen a pak se uvidí...ale počítejte s tím že si tu u nás minimálně 3 dny poležíte, pokud neobjevíme nic dalšího..."
"3 dny?!" vyděsila jsem se..
"Ano..minimálně.. zavoláme spolu vašim rodičům ať vám přivezou věci"
"Hmm.."
A dál mě vozily po různých odděleních a dělali mi různá vyšetření... Přišlo mi to nekonečně dlouhé... Pak už mě odvezly na můj pokoj a já měla konečně klid...teda to jsem si myslela...rozlítly s dveře a v nich stála vyděšená mamka s taškou v ruce...
"Zlatíčko, co se stalo?"
"Řidič protce zabrzdil a já přelítla autobus, nic jiného.."
"Nic jiného??!!" šílela mamka a vyděla jsem jí slzy v očích..
"Dobrý mami, neboj..za 3 dny mě máš doma, ale teď jestli dovolíš...jsem docela unavená.."
"Dobře beruško, tak si odpočiň, stavím se zítra. Chceš něco přivést?"
"Noo..mohla by jsi mi sem hodit notebook?"
"Dobře, tak ahoj" a dala mi pusu na čelo..
"Ahoj.." odpověděa jsem..zavřela jsem oči a usnula...