Láska na první pohled (CZ)

11. ČÁST

Pohled Marek

Pořád jsem jí měl v hlavě...Moc se mi líbí..Je tak roztomilá. Je překrásná. Děkuju osudu, že jsme se poznali. Je tu možnost, že budu konečně šťastný. Mám jí moc rád...Vážně moc rád. 
"Marku.." promluvila na mě Kamila.
"Ano?" Kamila je moje bývalá holka... Moc nám to neklapalo a jsme se v dobrém rozešli. Jsme kamarádi.
"Ta dívka...Tvůj nový objev?" Usmála se na mě..
"To já zatím nevím, ale vypadá to dost nadějně.." Zatímco Kamča se zasnoubila, já od našeho rozchodu zůstal sám. 
"Moc ti to přeju. Chci aby jsi byl zase šťastný, ale to už asi jsi. Od doby co tu leží se usmíváš a dokonce si zpíváš..a to se moc často nestává..." Zasmála se...Musel jsem se smát s ní. Je to fajn holka..
"Víš, že jí zítra pustí domů?" Nevím proč, ale byl jsem sklamaný, asi jsem se bál, že ztratíme takový kontakt a já o ní přijdu... a to fakt nechci.. Jako přál jsem jí ať jde domu, komu by se líbilo ležet v nemocnici, ale ten strach tam prostě byl...
"Vážně?" Snažil jsem se aby na mě nepoznala, že jsem sklamaný... Podle jejího výrazu jsem poznal, že ji neoklamu. Vždycky poznala když mi něco bylo, když mě něco trápilo, nebo když jsem nebyl se vším spokojený... 
"Jo"
"Aha" ..
Hned jak odešla jsem vytáhl mobil a šel na facebook. Našel jsem ji a hned jsem jí poslal žádost. 
Netrvalo to ani minutu a přišlo mi oznámení, že mojí žádost přijala...takže ještě nespí...
Hned jsem jí musel napsat...
Já: Ahoj krásko.. :*
Ona: Ahojky... :*
Já: Jaktože ještě nespíš? :) 
Ona: Čekám na tebe... :*
Já: Přijdu tak za 10 minut...musim ještě vytřít jednu chodbu a uklidit..
Ona: Dobře, čekám tu na tebe.:*
Já: Mám tě moc rád.. <3
Ona: Já tebe víc :P
Já: Bojím se..:/
Ona: Čeho? :O
Já: Že tě mám víc jak rád...
Ona: V tom případě by jsme na tom byli stejně...
Já: Vážně? :3
Ona: Jo..<3

Strčil jsem mobil do kapsy a pospíchal jsem abych mohl být co nejdřív s ní a mohl jí obejmout a políbit.. Nečekal jsem že se do někoho tak rychle zamiluju, ale stalo se....Ano...Vážně jsem se do ní zamiloval....A doufám, že jak mi psala, tak se i ona zamilovala do mě..:3
Uklidil sem mop a šel jsem směrem k jejímu pokoji.... Viděl jsem plné automaty a rozhodl jsem se že ji něco koupim... Zvolil jsem krabičku Toffifee. Zaklepal jsem na dveře a slyšel jsem ten nejsladší hlas pod sluncem..
"Vstupte.."
"Ahoj, princezno.."
"Dobrý den, moje veličenstvo..." Usmála se a naznažila úklon, ale v posteli jí to moc nešlo... Tomu jsem se prostě musel zasmát....
"Jak ti je?" Pousmál jsem se..
"Už dobře..." mrkla na mě... "Tobě?"
"Noo...Tak bylo už i líp.."
"Stalo se něco?" Radost jí zmizela z tváře..
"Ne ..Nic..."
"To vidím..Co se stalo?" Byla čím dál smutnější..
"No ehm... " Přišel jsem pomalu k ní a pevně jsem ji objal.. Ona vstala a objímala mě tak silně...Bylo to roztomilé.... Trošku jsem se bál...Bál jsem se odmítnutí.... Podíval jsem se jí do očí...Byly to ty nejkrásnější oči co jsem kdy viděl... Naklonil jsem se k ní a přitisk jsem své rty na její... Jen jsem tam tak stál...se rty u jejích a čekal, ani nevím na co, ale čekal jsem.... Z jejích očí bylo poznat něco ve smyslu...'Notak už mě začni líbat", ale nebyl jsem si jistý jestli to není pouze výplod mé fantazie....Začala mě líbat...Líbala tak božsky...Zapojili jsme jazyky a byl z toho souboj jazyků... Bylo to úžasné..Tak vášnivé... Asi se do mě vážně zamilovala...JInak by snad tohle nedělala...Ona ne..Ona taková není... Koukali jsme si do očí a ona z ničeho nic spojila naše rty znovu... Tentokrát čekala ona, takže já jsem byl ten o musí udělat druhý krok a ona udělala ten třetí..Bylo to dokonalé stejně jako poprvé. 
"No ehm..." začal jsem znovu větu, kterou jsem načal...před líbáním.. 
"No ehm, co? Zase posmutněla...
"Zítra mi tě pustí domu..."
"No a?" Usmála se, že to není nic hrozného..
"No...bojím se, že o tebe přijdu..."
"A proč by jsi měl..?"
"Teď půjdeš domu...Budeš šťastná a na mě si už ani nevzpomeneš...Budu tak na zapomenutý namocniční románek.."
"Mrzí mě, že si to o mě myslíš, ale to co říkáš není pravda.." mrkla na mě posmutněle a pokračovala.. "Víš ty nikdy nebudeš jen nějaký románek....Tebe mám fakt moc ráda...A strašně se bojim.." 
"A čeho se bojíš" nechápal jsem...
"Tvého odmítnutí a toho, že ke mě třeba necítíš to co já k tobě..." Začervenala se..
"Myslíš že kdybych k tobě necítil to co ty ke mě, že bych dovolil aby jsme se tady líbali...a dokonce dvakrát....Taky se bojim, ale už to musim říct, protože cítím, že to cítíš stejně a byla by škoda ti to neříct....Takže milá Deniso Kolářová, vím že je asi brzy, ale já jsem si tím na sto procent jistý...Já..Jsem se do tebe zamiloval..."
Na tváři měla tak krásný úsměv...nemohl jsem odolat a znovu jsem jí políbil...
"To je to nejkrásnější vyznání, co mi kdo řekl.." Usmála se znova tím nejsladším úsměvem, co jsem na ní kdy viděl...a pokračovala..."Nejlepší na tom je milý Marku Sedláčku, že i já jsem se zamilovala do tebe..." Trochu se začervenala... Polil mě ten nejkrásnější pocit na světě... Cítil jsem opětovanou pravou lásku...
"Prosím, nezraď mě....Víš doufám, že s tebou by to vážně mohlo vyjít... Já nechci být znova jen sklamaný...Chci být už konečně pořádně šťastný..." Smutně jem se pousmál..
"Neboj se, já tě nikdy nezradim a budu se snažit, aby jsi byl ten nejšťastnější člověk na světě...." Neodolal jsem a musel jsem jí znovu políbit... Dostal jsem šílený nápad...Klekl jsem si na jedno koleno a spustil jse...
"Až tě pustí domu...Půjdeš se mnou oficiálně na první rande?"
"Ano, moc ráda" Vzala mě za ruku, klekla si ke mě a políbila mě....
Oba jsem vstali a lehli jsme si k ní na postel. Líbali jsme se pošťuchovali, ale byl to ten nejkrásnější večer jaký jsem zažil...Tuto dívku opravdu miluju...
"Zlato...Budu muset jít zase na chvilku pracovat.." řek jsem posmutněle. 
"Dobře...Ale vrať se mi brzy.." chytla mě za obě ruce a políbila mě....
"Neboj budu tu co nejrychleji...Ani nepoznáš, že jsem tu nebyl..." Zasmál jsem se a ona se mnou...
"Dobře budu tu na tebe čekat..." Políbil jsem ji a tentokrát jsme se líbali snad pět minut, ale vůbec mi to tak nepřišlo..Pro mě se zastavil čas a byl jsem jen já a ona...MY...
Zvedl jsem se z postele a pomalu jsem odešel... Chyběla mi už teď a to jsem stál ze dveřmi jejího pokoje...Nemohl jsem odolat a prostě jsem se musel vrátit a znovu jí políbit.
"No tak broučku..Běž ať nemáš problémy.... Vždyť se ještě uvidíme.." Smála se..
"Dobře už jdu..." Znovu jsem jí políbil a už jsem opravdu odešel....