Láska na první pohled (CZ)

10. ČÁST

Byla jsem otočená k oknu a koukala na tmu venku. Je sladkej...má krásné oči...roztomilé pohledy a ůplně úžasnej hlas....Je to můj kamarád!!! Takhle o něm nemůžu přemýšlet!!! Najednou mě někdo začal lehtat. Tak moc jsem se lekla až jsem vypískla...
"Ty blbče!!" Smála jsem se, protože mě Marek lehtal.
"Hezké přivítání!" Zasmál se...
"Nemáš mě lehtat, víš jak jsem se lekla?!"
"To bylo účelem..." Zasmál se mi..
"Grrrr!!"
"Vrrrrr" zareagoval hned..
"Mňau!"
"Seš no.."
"Co?" divila jsem se...
"No kočička seš.."
"Hahaha" To je vtipný!" začala jsem se falešně smát...
"To není vtipný" pousmál se upřímně..
"Jo...přesně, ten vtip se ti moc nepovedl...."
"To nebyl vtip" řekl a měl tak upřímně přesvědčivý pohled, že jsem nemohla nic říct..
"Dobře.."
"Jak ti je?" Zeptal se mile...
"Ale jo fajn...Co ty..?" 
"Já se mám pořád stejně.." Mrkl na mě.
"Budu muset jít pracovat.."
"Ne! Nemusíš!" smutně jsem se pousmála...
"Musim!" Zasmál se...
"Nemusíš.." 
"Copak budu ti chybět?" Zasmál se..
"Joo.." Zesmutněla jsem....
"Ty mě taky..." Zesmutněl taky...
"Jáá?" zeptala jsem se udiveně..
"Joo...mám tě moc rád víš.."
"Noo já tě mám ráda mnohem víc..."
"Neřekl bych.."
"Ale já jo..."
"Vážně?" Zeptal se a zdálo se, jako by měl z něčeho radost....
"Joo.." usmála jsem se..
"Já tebe taky..." ...Pomalu se naklonil a chtěl mi dát letmou pusu. Nevím co to do mě vjelo, své ruce jsem obmotala kolem jeho krku a tak jsem si ho držela u sebe... a začala jsem ho líbat. Cítila jsem, že se usmál a oči se mu rozzářili ještě víc než doteď.... Začal mi polibky oplácet. Bylo to úžasné...
"Už vážně musim.." Zašeptal mi smutně do úst a já jsem ho tedy pustila....Opustil moje rty, postavil a chtěl odejít, ale ještě se vrátil a znova mě začal líbat....líbali jsme se asi další tři minuty...
"Ještě přijdu.." řekl..
"Ale já asi už budu spát, jsem docela unavená.."
"To nevadí, aspoň uvidim jak krásně spinkáš..." pousmál se na mě...
"Noo toho se právě bojim.." Zasmála jsem se...
"Neboj..určitě budeš roztomilá. Minimálně tak jako seš teď..." trochu se začervenal..
Ale já taky... "Noo ty máš co říkat.." vrátila jsem mu to a to už jsme byli oba červený jak raci....
"Mám tě moc rád. Ještě přijdu. Tak zatim pa.." a opustil můj pokoj..
"Ahojky...." odpověděla jsem mu...

Omlouvám se, že je tahle kapitola tak krátká, ale nějak se mi už chce spát a nemam moc náladu psát..:// Tak dobrou...<3