7. ČÁST

285 17 4
                                    

Když jsem se probudila máma vedle mě nebyla, ale ležel tam můj notebook a taška s věcmi.  Koukla jsem se na mobil a z hrůzou jsem zjistila že je 8 hodin večer....Přišlo mi to jako kdybych spala jen hodinu a ne 24!!
Na stole vedle sebe jsem viděla večeři tak jsem odklopila talíř kterým to bylo přikryté a ochutnala jsem kousek brambory...Bylo to horší než jsem čekala...Nemocniční jídlo je vážně hnusný!
Měla jsem hrozný hlad tak jsem si pomalu sedla a spustila nohy z postele trochu se mi motala hlava, ale nebylo to tak hrozné. Pak jsem si stoupla...pořád se to dalo vydržet.
Vzala jsem si nějaké drobné a šla jsem najít automaty. Prošla jsem jednou chodbou. Sestřičky si mě naštěstí nevšimly. Pokračovala jsem nakonec druhé chodby a tam jsem zabočila doleva k výtahům u kterých jsou automaty. Už jsem pomalu došla až k automatům, ale v tom se otevřely dveře...Stál tam on..Pan tajemný.. Měl na sobě bílý plášť a v ruce mop. Pak jsem si všimla, že má na prsou jmenovku.Hmm Marek Sedláček..Tak Marek..To je hezké jméno.
"Ehm..Ahoj.." řekla jsem nejistě..
"Čau. Co tady děláš? Máš odmotanou hlavu tak předpokládám, že tady asi bez dozoru být nemáš..?" odpověděl svým temným hlasem.
"No..eh...vlastně ne no.."
"Co tady v tom případě děláš?"
"Ty nemocniční blafy se nedají jíst, tak jsem si šla jen koupit něco k jídlu.."
"Co ti je? Otřes mozku?"
"Joo.."
"Dobře zatim nevypadáš že by ses měla složit, tak pojď." Podepřel mě za ruku a šel směrem k automatům...Ta jeho vůně...awww...Najednou je ůplně jiný..Chová se tak mile..Dokonce se zeptal: "Co si dáš? 
"No...Asi sýrovou bagetu.."
"Dobrá volba" odpověděl...Koupila jsem si sýrovou bagetu a k tomu tyčinku snickers. Pak jsm se otočila a Marek mě znovu podepřel. "Kde ležíš?" zeptal se..
"Ehmm..na posteli myslím.." řekla jsem a Marek se zasmál.
"Ale myslím jako pokoj" 
"Jůů to nevim, na číslo jsem se nedívala. Vím jen že je to hned naproti sesřičkám."
Jak se ti povedlo utýct, když seš hned pod dozorem? zasmál se. "Takže předpokládám, že ležíš na 12.Tak zrovna tam zítra uklízím, tak doufám že tam neděláš velkej bordel"
"Noo zatim ne, ale do zítřka času dost" zasmála jsem se... a on taky.
Najednou se zastavil a otočil se na mě.."Hele, myslím že jsem vykročili špatnou nohou..."
"Taky si myslím" odpověděla jsem s úsměvem.
"Dobře...Takže..Ahoj já jsem Marek." a neodolatelně se usmál..Byl u toho tak roztomilej a zároveň sexy...
"Ahoj...já jsem Denisa.." a také jsem se usmála. 
"Hmm..tak Denisa" řekl si potichu, ale já jsem to zaslechla..přesně jako v mém snu.. Najednou se naklonil a dal mi pusu na tvář. Vykuleně jsem se na něj podívala... "Copak? Ta byla na seznámení.." a zase se neodolatelně usmál..
Trochu jsem se začervenala...
"Seš roztomilá když se stydíš.."
To jsem se začervenala ještě víc a trochu jsem se pousmála.. hned jsem mu to však vrátila.. "Tobě zase sluší když se směješ, tak se na mě příště tak nemrač..." 
"Dobře" přikývl a pousmál se.
Zase jsme šli směrem k mému pokoji. přešli jsm jednu chodbu a dostávali jsme se k sesterně. Najednou k nám přišla nějaká sestra a nevypadala zrovna nadšeně.."Kde jste byla slečno Kolářová? Všichni vás tu hledáme! Běžte okamžitě na pokoj! Víte co se vám mohlo stát?"
Omlouvám se paní vrchní, jen jsem vzal Denisu pro něco dobrého. Je to moje dlouholetá přítelkyně, ale poslední dbou jsme na sebe neměli čas a ona měla hlad tak jsme byli pro něco k večeři..." ozval se Marek...koukala jsem na něj div ne s otevřenou pusou..on na mě jen spiklenecky mrkl..
"Ano, promiňte, měli jsme vám to říct. Marek na mě dával pozor nebojte."
"Dobře no, teď už ale běžte opravdu na pokoj. A Marku vy máte štěstí že vám směna skončila před půl hodinou, jinak bych musela nahlásit, že se v pracovní době flákáte.." 
Oba jsme se na ní usmáli a šli jsme do mého pokoje... Sedla jsem si na postel a rozbalila bagetu..
"Děkuju moc.." Podívala jsem se na Marka upřímně. Tady máš...podala jsem mu snickers...se slovy: "Když máš hlad nejsi to ty. Jdi do snickers.." usmála jsem se
On se zasmál a snickers si vzal..."To je v pohodě, rád pomůžu své nové kamarádce." Mrkl na mě a přitáhl si židli...myslela jsem, že hned odejde, ale on se posadil a koukal na mě. Tázavě jsem se na něj podívala..
"No co...musim chvilku posedět u své 'dlouholeté přítelkyně' ne?" Zasmál se. Zasmála jsem se také. On si rozdělal snickers a oba jsme začali jíst...Já bagetu on snickers....Měřili jsme se navzájem očima....a usmívali jsme se na sebe...

Láska na první pohled (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat