Ráj plný slunečnic | Stein27

4. část- Žár

Otočím se k němu, když uvidím jeho výraz plný výčitek ukážu na pytlík s práškem...

,,Řekni mi prosím, že to, co si myslím není pravda." Cítím, jak mi stékají po tvářích slzy spolu s řasenkou.
,,Mari já..."
,,Ty bereš drogy?" Skočím mu do řeči, když se nadechne, aby řekl něco na svou obhajobu. Nenechám ho. ,,Ne víš, co já to nechci vědět. Nemám právo, abych tě nutila to říkat. V podstatě ty nemůžeš za to, že jsem se do tebe zamilovala." Ta poslední věta ze mě vyletí, tak rychle, že jsem sama zaskočená z jejího obsahu. A nejsem jediná i on vypadá dosti zaskočeně. Bez jakéhokoliv dalšího slova jsem zamířila rychlím krokem do deště. Možná jsem blázen, ale v té chvíli jsem chtěla být od něj, co nejdál. Cítím kapky deště, které mi máčí vlasy a můj make up stéká dolů. Jeden z důvodů, proč se tak přehnaně nelíčím. Petr mě chytí za předloktí a přitáhne k sobě. Jsme u sebe blízko. Chytí mi tvář. Vlasy má mokré a spadlé do čela. Má na sobě jen triko, které je mokré a lepí se mu na tělo. Mám možnost vidět celé jeho vypracované tělo. Mám chuť ho praštit, ale neudělám to. Nechci mu ublížit. Nechci, aby pocítil to, co já cítím teď. Nechci mu způsobit, jakoukoliv bolest. Pozoruju jeho oči jsou plné strachu.

,,Mari! Zuzce je zle!" Přeruší nás Calin. Bez váhání běžím za Zuzkou, když proběhnu  uvidím jí, jak je celá bledá a třepe se.
,,Může někdo prosím přinést vodu?" Zeptám se. Calin donesl sklenici a ona ji celou vypila na jeden lok. Po chvilce běžela zvracet, jelikož vypila nealko. Podívám se na Petra, který vyděšeně stojí ve dveřích. Zvednu se z kleče a vydám se za Zuzkou. Calin mě, ale zastaví. ,,Já s ní budu. Vím, co dělat." Usměje se a jde za ní. Pozornost všech se upne na mě. A převážně na pytlík s práškem, který svíjím v dlani. Potom na Petra. U každého z nás byly pohledy ostatních dost jiné. U mě byly lítostivé a u něj něco jako: ,,To se dalo čekat." Má omluvný výraz ve tváři. Potom, ale odtrhnu oči a můj pohled se upne na pytlík s práškem, který hodím na gauč. Jdu do koupelny, když se podívám do zrcadla zděsím se. Moje oči jsou, jako bych brečela celé čtyři dny. Make up už na sobě nemám skoro žádný. Napustím do rukou vodu, abych si opláchla obličej. Když se snažím nahmatat ručník není tam. Super. Podívám  se do odrazu zrcadla. Leknu se. V odrazu uvidím Petra. Utřu si kapky, co mi stékají z obličeje. Otočím se k němu. Udělá krok mým směrem. ,,Hledáš tohle?"  Ukáže na ručník v jeho ruce. Natáhnu se pro něj, ale on uhne. ,,Můžu?" Zeptá se. Dám oči v sloup. Začne se opatrně dotýkat ručníkem mé tváře. Mlčky mě pozoruje a já se v těch jeho modrých očí doslova topím. Dám mu ruce na břicho pro náznak, aby toho nechal. Všimnu si, jak se mu rychle zvedá a klesá hrudník. Cítím adrenalin, který mi proudí v těle. Sunu ruce výš na jeho ramena. Než se naděju mé prsty jsou propletené v jeho promočených vlasech. Jeho ruce cítím na svých bocích. Mého těla se najednou zmocní žár. Vzbudil ve mě svými doteky chtíč. Hněv i nenávist vůči němu ze mě vyprchaly a já měla pocit, jako bych byla v nebi. Když se jeho rty dotkly těch mých ucítila jsem, jak se v mém břiše rozletělo tisíce motýlů. Jemně mi skousl spodní ret a já ho zatahala za vlasy. Když jsem to udělala vydechl mé jméno. Přitiskl si mě blíž k sobě.