Ráj plný slunečnic | Stein27

38.čast- 3:15

,,Petr se naboural..." Zamumlá. Jakoby by mi v žilách přestala kolovat krev a zastavilo se mi srdce. Dám telefon dál od ucha a spatřím důvod kvůli, kterému se spustí můj hysterický pláč.

Péťa

Chtěl jsem ti dát, jen sbohem, když stane se něco se mnou.

,,Jak?" Nedokážu v tuto chvíli ze sebe vydat srozumitelnou větu. Nevím, co mám v téhle chvíli dělat. Kdyby se mu něco stalo asi bych to nepřežila, i když ho nenávidím za to, co mi udělal a nejraději bych ho za to zabila. I přesto všechno ho miluji a nedovolím, aby mě opustil. V tuto chvíli si začnu vyčítat, že jsem od něj odjela. Já jsem to, ale v té situaci viděla jako nejlepší řešení. Proboha, co já jsem schopná udělat, když mám velké množství alkoholu v krvi.
,,Nevím, prostě z ničeho nic bez jakéhokoliv slova sedl do Martinova auta a odjel. Chvíli po tobě." Objasnila.
,,Je v pořádku, kde je?!" Vstanu z postele a podívám se na Mariho, který mě nechápavě pozoruje.
,,Právě teď jsme s Calinem a Martinem u jeho auta. Před chvílí tu byla záchranka." Zamumlá a já začnu nervózně chodit po pokoji s dlaní na čele. Mé oči mne začnou pálit a po chvíli ucítím slzy.
,,Jak na tom je?" Zeptám se jí s ukňouraným hlasem. Zuzka neodpovídá. To mě přivádí k šílenství, jelikož u ní to znamená, že to rozhodně vůbec není v pořádku.

Zuzka

,,Jak na tom je?" V jejím hlase jsem zaslechla zoufalost. Nevím, co jí mám odpovědět. Podívám se na Calina, který si zapaluje asi třetí cigaretu. Nikdy jsem ho neviděla tolik nervózního. Při jeho pozorování se snažím vymyslet něco, aby to Mari nezasáhlo. Jelikož Petr na tom nebyl vážně moc dobře a přeci, jen v tom autě, které teď momentálně vypadá, jako by ho někdo srazil nejméně třikrát z každé strany.
,,Zuzko?" Zavolá do telefonu.
,,No nebudu ti lhát...Nevypadal zrovna nejlépe." Vyletí to ze mě rychlostí blesku. Nemůžu jí říct, že na nás vůbec nereagoval a proto ho záchranáři musely resuscitovat, aby se vůbec probral a alespoň trochu vnímal. Po asi pátém zásahu, jen něco zamumlal a to bylo vše. Ptali jestli bere nějaké drogy a nebyli překvapení, když jsme jim to nevyvraceli. Jelikož jsme i my měly něco v sobě, což si nemyslím, že na nás vrhá ne moc dobré světlo. Martin řeší své auto z policistou, jelikož se ho neustále na něco vyptává. Je neuvěřitelný, jak dokážou být otrávený. Dokonce, když ke mě jeden s policistů přišel a začal se mě vyptávat musel mluvit Calin, jelikož byl schopný odpovídat více než já. Taky, co po mě chtějí v půl šesté ráno. Trvalo nám sakra dlouho Petra najít a jsem ráda, že je Mari v pořádku. Zajímalo by mě, jak je napadlo odjet ožralé a v Petrovém případě i zfetované kolem třetí hodiny ráno. Jsou oba opravdu velcí magoři.

3:15 (Petr)

,,Víš myslela jsem si, že máme ještě naději, ale v tom jsem se asi spletla." Tahle věta mě naprosto odrovnala a já nevěděl, co jí na to mám odpovědět. Mezi tím, co jsem si větu v hlavě přehrával s bolestí neustále dokola. Sedla do auta a odjela. Ne! Nemůžu jí nechat odjet. Musím ji to vysvětlit. Nevím, co jsem si myslel. To jsem jí chtěl lhát, až do té doby než by na to přišla? Je pravda, že má lež krátké nohy. Nikdy by mě, ale nenapadlo, že jí bude volat zrovna teď Mia a řekne jí to. Zrovna v tuhle dobu, kdy Mari pila mnohem více než včera. Mám o ní hrozný strach.
Bez jakýchkoliv zábran nasednu do Martinova auta a jedu za ní. Ještě nikdy jsem neřídil s tím vším, co mám teď v krvi. Cestu vidím dvakrát a motá se mi hlava. Začnu volat Mari a doufám, že to zvedne, ale marně. Napadne mě zavolat Indigovi, jelikož vím, že by v tuhle chvíli volala jemu. Jelikož je teď pro ni jediný, komu se může vybrečet.
,,Co je vole?" Řekne zadýchaně. To si děláš prdel. On vážně v tenhle čas jebal nějakou holku? Celej on.
,,Nic." Odseknu.
,,Kámo vážně jsem teď přerušil sex kvůli ničemu. Mluv!" Zvýšil hlas, jelikož byl naštvaný.
,,Ne, jen Mari se nasrala a odjela a já myslel, že budeš vědět, kde je." Vysvětlím.
,,Moment ty jsi na mol a řídíš?" Zeptá se.
,,Kdyby, jen to. Buď, tak hodnej zvedni tu prdel a pomoc mi ji najít, protože taky pila a to hodně. Mám o ní hroznej strach." Ignoruju to zoufalství, které mám v hlase.
,,Jo jasný. Dávej hlavně pozor, jo." Řekne a čeká na mou odpověď.
,,Budu se snažit, když tak jsem tě měl rád ty debile." Rozloučím se se smíchem a položím to.
Cítím, jak mi každou chvíli je hůř a hůř. To nedám. Možná, protože jenom, když jsem pod vlivem, tak všechny mé myšlenky pod svitem měsíce tančí. Už nevím, co je skutečné a co zas není. Do prdele, co se se mnou děje? Cítím se snad nejhůře ze všech stavů, které jsem měl, když sem bral drogy nebo chlastal. Napsal sem Mari už snad tisíce zpráv a z toho jedna byla nejubožejší ze všech. A to v té, kde jí dávám sbohem. Už ani nevím, co dělám. Ve chvíli, kdy jsem zprávu odeslal zaslechl jsem hlasité troubení. V dály jsem viděl světla velkého kamionu. Najednou jsem cítil, jen ukrutnou bolest celého těla a převážně hlavy. Vybavuju si, jen že jsem otevřel oči a všiml si času na displeji obrazovky 3:15 a taky doby, kdy jsem odeslal Mari poslední zprávu. V tento čas se za můj život stalo tolik věcí, ať už zlých, nebo dobrých. Nevím, co mě bolí více. Jestli to, že mám rozbitou hlavu a zlomené skoro všechny kosti, nebo pocit, že jsem ztratil Mari možná už nadobro.

Zuzka

,,Za chvíli, tam budu." Oznámí mi Mari a položí to. Jsem zvědavá, jak dlouhou chvíli jí to bude trvat.
Záchranka už odjela a my mlčky čekáme na odtahovku koukám na auto, které je úplně zničené. Kolem do kola jsou žlutě zbarvené pásky uvázané kolem stromů. Je ubohé, že ten, co nehodu zavinil ujel. A nejhorší na tom všem je, že tu nemají kameru, takže ani přístup ke kamerovému záznamu.
Ke Calinovi přijde jeden z policistů a já si dokážu představit jeho otrávený obličej, který momentálně nahodil.
,,Mám na vás jen poslední dva dotazy." Cvakne propiskou a otevře si bloček, který při chůzi vytáhl z kapsy.
,,Ne můj kámoš nemá řidičák." Řekne otráveně s očima v sloup.
,,Dobře, tak jednu." Kývne a zapíše si poznámku do bloku.
,,Fajn." Odfrkne a potáhne kouř z cigarety. Teď už je to snad sedmá, kterou kouří.
,,Nevíte náhodou, jaký měl důvod?" Poškrábe se ve vousech, které mu pokrývají celou bradu.
,,Láska." Zamumlám, jako odpověď a upnu svůj zrak na zničené auto.
,,Cože?" Nechápavě mě pozoruje.
,,Byl jste někdy zamilovanej?" Zeptá se ho Calin, aby pochopil mou odpověď. Baví se dál na téma láska, ale já je nevnímám. Má pozornost se totiž upoutá na nepatrnou věc v autě. I přesto, že nemůžeme za žluté pásky poruším to. V okamžik, kdy pásku podlezu uslyším varovné volání, abych tam nelezla.
Vezmu Peťův telefon, který je špinav trochu od krve. Zapnu ho a ucítím slzy v očích, jelikož má na tapetě fotku Mari, jak spí. Vybaví se mi vzpomínka u Mari doma. Kdy jsem jí vzala telefon a všimla si její tapety na které byl pro změnu spící Péťa. Oni si ty hrozné hádky a to, co se jim děje vůbec nezaslouží. Pokaždé se jim objeví nějaká překážka, kterou ale překonají, což je nádherné. Ani nevím, jak jsem to zvládla, ale dostala jsem se mu do telefonu. Je neuvěřitelné kolik má upozornění na sociálních sítí. Beztak, tam bude mít i zprávu od mého mladšího já. Najedu na esemesky a spatřím poslední zprávu, kterou napsal ve 3:15. To bude asi ta doba, kdy ho srazil. Dalo by se říct, že je ta zpráva na rozloučenou.

------------------------------------------------------------------
Myslela jsem si, že kapitolku vydám v pondělí, ale přeci jen jsem to stihla dříve🖤🌻

Ano vím, že písnička 3:15 je obsahově naprosto jiná, ale tak mě to napadlo🖤🌻

Další kapitolka bude ve čtvrtek možná i později, jelikož mám teď na psaní čím dál tím méně času, což mě hodně mrzí🖤🌻

Ale tak tím více to bude napínavější no ne? Chtěla jsem vám moc poděkovat za aktivitku u minulé kapitolky🖤🌻

Jestli se příběh líbí, tak mě můžete podpořit hlasem ⭐ A také můžete psát, jak si myslíte, že příběh dopadne 🖤🌻