Ráj plný slunečnic | Stein27

13. část- ,,Nemám tušení, proč jsem mistr mučení."

Úsměv mu oplatím a políbím ho...

Péťu i Calina konečně pustily z nemocnice po sedmi dnech domů. Jsem na jednu stranu moc ráda, ale na druhou mě mrzí, že s ním nemůžu trávit více času. Jelikož mám školu a to nás celkem hodně odděluje, protože když mám čas já, což je k večeru on buď nahrává a nebo má show. Takže se v podstatě nevídáme, což mě hrozně moc mrzí, protože mi hrozně chybí.

Z přemýšlení mě vyruší profesor, který mě osloví. Celá třída se na mě otočí a já si uvědomím, že je ve třídě nová dívka, která míří k mé lavici. I přes velkou mikinu, kterou má až po kolena. Vidím, že je drobná. Její rozzářený úsměv mě donutí se usmát taktéž. Uvědomím si, že jsem v celé hodině nedávala pozor, což dokazuje zápis chemických vzorečků po celé tabuli. Profesor si asi všiml, že jsem celou hodinu nedávala pozor, protože dal oči v sloup a sedl si za stůl. Mám štěstí, že je to jeden s pedagogů, který není přísný.
,,Ahoj." Uslyším tenký hlásek dívky, která se posadila ke mě.
,,Ahoj." Usměju se.
Zazvoní a všichni si začnou balit věci. Následovně odcházet ze třídy.

Schovám nezbytné učebnice do skříňky a vytáhnu si z batohu telefon. Usměju se, když uvidím zprávu od Péti na zamykací obrazovce. Na které roztomile spí.

Péťa

Už mi chybíš princezno

Co kdybych se večer stavil a přepsal u tebe?

Nebo ty u mě?

Nechám zprávy bez odpovědi. Schovám si telefon do kapsy kalhot a vejdu před školu, kde na mě čeká Péťa s úsměvem na rtech a slunečnicí, kterou svíjí v rukou. Rozběhnu se za ním a obejmu ho.
,,Jak se měla moje princezna?" Zašeptá mi do vlasů.
,,Bez tebe nic moc." Mrknu na něj. Roztomile se usměje a chytí mi tvář do dlaně. Polštářkem prstu se dotkne mého spodního rtu. Pootevřu ústa, abych do sebe dostala vzduch, který mi pod jeho doteky začal docházet.
,,Jsi tak nádherná." Zašeptá, když mi začne jemnými polibky líbat krk. Zavřu oči a vydechnu jeho jméno. Mého těla se zmocní žár a chtíč, který momentálně cítím pokaždé, když jsem s ním. Celé mé tělo pokryje husí kůže.
,,Péťo přestaň." Zamumlám a dám dlaně na jeho břicho.
,,Ale nech toho. Vím, že se ti to líbí." Šeptne, když mi dá ruku na zadek.
,,Prosím." Požádám ho.
,,Dobře." Pustí mě a já jsem chvíli smutná, že mě opravdu pustil. Otevřel mi galantně dveře od auta, když jsem si sedla podal mi slunečnici. Kývla jsem, jako poděkování. Za chvíli seděl vedle mě. Než nastartoval opřel se o opěrku hlavy na sedadle.
,,Můžeš mi vysvětlit, co to se mnou děláš. Nemůžu se soustředit." Řeknu, když píšu zprávu tátovi, že se chvíli zdržím. Jelikož znám Petra už nějaký ten pátek a vím, že ten odvoz domů bude trvat.
,,Nemám tušení, proč jsem mistr mučení." Pokrčí rameny a chytí mi stehno. Nadzvednu obočí a začnu se smát.
,,Hm mučení jo?" Chytím mu ruku a sunu výš. Jen, abych viděla jeho reakci. Všimnu si, jak začal být nervózní a jeho dech se zrychlil.
,,Neprovokuj." Pohrozil a dal ruku z mého stehna na volant. Nastartoval, když jsme projížděly kolem pole. Spatřila jsem místo, kde jsme se poprvé poznaly.

Péťa zastavil před mým domem. Pohladil mě po tváři a já se usmála.
,,Takže v pět tě vyzvednu." Mrkne na mě.
,,Počkej, co?" Zeptám se ho nechápavě.
,,Dneska přespíš u mě." Oznámil mi, jako by to byla hotová věc. Když uvidí můj pohled, který s ním nesouhlasí dá oči v sloup.
,,No tak je pátek." Chytí mě za ruku. ,,Prosím." Přemlouvá mě. To není fér nedokážu odmítnout, když se na mě dívá tímhle pohledem. Takzvané "psí oči" na mě vždy zaberou.
,,No dobře." Řeknu nakonec. V jeho očích jsem zahlédla malou jiskru.
,,Takže v pět jsem tu." Ujasní.
,,Dobře, tak pa." Dám mu pusu na líčko při otvírání dveří auta. On mě, ale přitáhne zpět ke svým rtům. Jemné polibky si užívám, protože mi připadá, že skrze nich si dokazujeme vzájemně city, které cítíme. Odtáhnu se.
,,Miluju tě." Řekne sladce.
,,Já tebe víc." Usměju se.
,,Myslím, že to v tuhle chvíli už ani nejde." Zasměje se a dá mi pusu na čelo. Miluju tohle gesto. Je to hodně roztomilé, když mi dá pusu na čelo. Věnuju mu malý úsměv a vystoupím z auta.

,,Jsem doma!" Zavolám po domě.
,,Čau zlato." Pozdraví mě táta, který kolem mě projde. A mě praští do nosu jeho nádherná vůně, kterou jsem mu dala na vánoce. Všimnu si jeho nagelovaných vlasů a galantního oblečení, dokonce se i oholil.
,,Ale, ale, kam pak jdeš?" Zeptám se ho, když si začne obouvat boty.
,,Na schůzku." Pokrčí rameny.
,,Cože?" Nadzvednu obočí.
,,S kolegyní z práce." Mávne rukou a vezme klíčky z police.
,,To ne. Já mám dneska jet k Petrovi." Bouřím se.
,,No máš smůlu. Nejedeš. Nakoupil jsem, tak si můžeš něco upéct na nervy." Mrkne a dá mi pusu na líčko.
,,Kdyby něco. Nevolej mi." Zavtipkuje. Dám oči v sloup, jako reakci.
,,Tak pa." Zamává mi a jde k autu. Bezva, tak to jsem ráda, že mi zkazil celé plány na víkend. Přemýšlím jestli mám napsat Péťovi, ale radši to nechám až přijede, aby mě nepřemlouval. Vím, že nebude mít dvakrát velkou radost, ale co se dá dělat. Jdu do pokoje, kde dám batoh na židli a vytáhnu sešity do, kterých byl úkol. Převleču se do cop top šedé mikiny, kterou si tady nechala Zuzka. Necítím se v tom zrovna dvakrát nejlépe, ale venku je horko na rozdíl od toho, jaká byla ráno zima. Vezmu si volné tepláky stejné barvy a pustím se do úkolů.

Mám konečně hotovo ten úkol do chemie byl hodně těžký, když jsem neměla zápis. Ale, co byla to moje chyba, že jsem nedávala pozor. Musím si od někoho ofotit sešit, abych nebyla pozadu. Přece jen nebudu profesora zbytečně dráždit. Ve stejný okamžik, kdy dám věci do batohu uslyším zvonek. To už je pět? Podívám se na telefon. Je teprve půl. Samozřejmě, že Laurinka je rychlejší než já.
,,Péťa!" Zaječí přes celý dům a skočí mu do náručí. Jak to, že je s něj tak nadšená. Vždyť ho viděla jen dvakrát. Péťa se na mě zaskočeně podívá.
,,Kde je táta?" Zeptá se mě zmateně.
,,Změna plánu dneska budeš muset přespat ty u mě." Řeknu a dám mu pusu na líčko. ,,Co kdyby jsme si upekly něco dobrého?" Zeptám se s nadšením jelikož jsem viděla Péťův pohled. Laurinka nadšeně poskočila a utekla do kuchyně.
,,Jak, jako změna plánu? To si mi nemohla napsat?" Rozhodí rukama.
,,Ne. To bych potom přišla o tenhle výraz." Usměju se na něj. Zamračí se a chytí mě za zády svou studenou rukou. Poskočím, jelikož jsem to nečekala. Přitáhne mě k sobě.
,,Ta tvoje nevinnost mě ničíš." Zašeptá mi do vlasů.

------------------------------------------------------------------
Ahojte zlatíčka moje 🌻

Jelikož promýšlím, jak zahrnout do příběhu Péťovi texty. Byla bych moc ráda za vaši pomoc. Napište mi prosím do komentářů, jaká je vaše oblíbená písnička od něj. Je mi jasné, že všechny. Mám to taky tak, ale přece jen musíte mít oblíbenou no ne?

Děkuji moc za pomoc jste zlatíčka. Miluju vás!

Vaše Vali🌻