Ráj plný slunečnic | Stein27

24. část- ,,Na prvním místě láska a na druhým svoboda."

Je neuvěřitelné, jak z pár vět mě dokáže, tak moc rozpálit a to nemluvím ani o tom, když se mě dotýká...

,,Hele potřebovala bych s něčím pomoct. Jde o to, že nutně potřebuju sehnat náhradu u mě v práci." Navrhne Bonnie, když si dává učebnice do skříňky.
,,To, jako myslíš mě?" Nadzvednu pobaveně obočí.
,,Ne tu za tebou." Zasměje se a dá oči v sloup. ,,Jasně, že myslím tebe. Holka, co se mnou dělala odjíždí někam na týden, tak mě napadlo jestli, by jsi mi nepomohla." Podívám se na mě.
,,Jo jasně. Moment, co vlastně děláš za práci?" Rozpustím si pletené copy.
,,Servírku." Zamkne skříňku a dá si batoh na rameno.
,,No já ti nevím." Prohrábnu si nervózně vlasy.
,,Prosím. Já vážně potřebuju pomoct." Vezme mi ruce a udělá psí oči.
,,Tak dobře, ale mám to u tebe." Zasměju se.
,,No jo jasně." Odfrkne, když v tom jí vezme kolem ramen David. Myslím, že se tak jmenuje.
,,Čau kotě." Začne jí líbat po krku.
,,Nech toho." Začne se smát.
,,Tak jo já už půjdu." Jdu ven, kde už na mě čeká černé auto.

,,Ahoj." Zamumlá Péťa, když se kouká do telefonu.
,,Čau?" Zamračím se. Ještě nikdy se nestalo, že by byl na telefonu, když přijdu. Asi už náš vztah nemá tolik jisker, které měl na začátku.
,,Co je?" Zeptá se při tom, když mě políbí na tvář.
,,Nic." Pokrčím rameny.
,,Psal mi Calin." Usměje se, jak ví, že mě štve zrovna to, kdo mu píše?
,,Aha." Povzdechnu si a pozoruju Davida s Bonnie, jak odcházejí celý vysmátí do auta.
,,Co novýho?" Zeptal se.
,,Mám novou práci." Jsem si jistá, že se mu to nebude zrovna dvakrát líbit, ale už jsem to slíbila.
,,Ty a práce?" Hlasitě a ironicky se zasměje. Dám oči v sloup. ,,Dělám si srandu." Pohladí mě po tváři. ,,Jakou práci?"
,,Bonnie potřebuje pomoct." Vyhýbám se tomu pojmu servírka, jelikož je mi jasné, že Bonnie rozhodně nedělá v restauraci.
,,Jakou práci?" Zopakuje.
,,No, jakoby servírovat budu." Zasměju se tomu, co jsem právě řekla.
,,Takže servírka." Odfrkne s úsměvem. Kývnu.
,,No ještě, že nebudeš tančit u tyče, i když." Chytil mi stehno a ruku sune výš. ,,Dal bych si říct." Zašeptá.
,,No to určitě." Dám mu ruku pryč. ,,Co chtěl Calin, tak důležitého, že sis pomalu ani nevšiml, že jsem nastoupila?" Zněním téma, jelikož se nechci bavit o tanci u tyče.
,,No Calinovi rodiče vlastní chatu u lesa, tak se ptal, jestli nepojedeme s ním." Pokrčí rameny. Přijde mi dost zvláštní to, že oba dva bez sebe nehnou ani prstem. Jsou tu jeden pro druhého, což je super.
,,Ale v tom případě pojede i Zuzka, ne?"
,,Jo." Prohrábne si vlasy.
,,Tak proč nechtějí jet, jen oni sami?" Zeptá se. Přeci jen, kdybych měla volnou chatu, tak bych tam jela jen s Péťou.
,,Mě se ptej." Zasměje se. ,,Prej přijdou i kluci od nás."
,,Od nás?" Zamračím se.
,,Jo, jako třeba Marin." Podívá se na mě a čeká mou reakci. Celkem jsem to dost čekala, kdy se o něm budeme bavit.
,,A kdy, že tu chatu bude mít volnou?" Opět odbočím od tématu.
,,Psal, že to bude tento víkend." Dá ruce na volant a opře se o opěrku hlavy. Je teprve středa, takže to je celkem dost času.
,,Jaká věc je pro tebe v životě nejdůležitější?" Proběhne mi hlavou a tak se ho zeptám. Jeho zrak se usnul na dlouhou dobu na volant, potom se otočí mým směrem a dá mi pusu na čelo.
,,Na prvním místě láska a na druhým svoboda." Podívá se mi do očí. Už jsem si na tyto odpovědi zvykla. Jiní by řekly třeba láska, nebo tak něco, ale Péťa si musí vždycky vytvořit svou neobvyklou odpověď.

Petr odjel s tím, že si něco musí zařídit.V autě jsem se ho zeptala jen z jediného důvodu. Příjde mi, že poslední dobou se chová hodně divně. Přijde mi, jako by přede mnou něco tajil. Dokonce si už ani nepamatuju, kdy u mě naposledy přestal. Z přemýšlení mě vyruší zvonění telefonu. Je to Bonnie.
,,Ahoj zlato." Nadšeně pozdraví.
,,Ahoj Bon, co se děje?"
,,Takhle už mi nikdy neříkej." Vztekne se.
,,Dobře promiň." Omluvím se jí se smíchem.
,,Za dvacet minutek jsem u tebe. Jedem makat!" Vykřikne.
,,Počkej, co? Jako už dnes?" Jsem poněkud zmatená, jelikož je už šest hodin.
,,Jako už dnes. Teď už tam budu za sedum minut." Zasměje se.
,,Jo, jo dobře." Položím telefon a jdu se prevléct.

,,Tati?" Zakřicím přes dům, když scházím schody.
,,Ano zlato?" Odpoví mi z kuchyně, jelikož zase s Miou něco pečou.
,,Jdu s Bonnie na jídlo, ano?" Zalžu. Nemůžu mu říct, že kvůli práci servítky jsem studovala zdravotní školu.
,,Dobře, tak v deset doma!" Ujasní a já zmizím mezi dveřmi.

,,Hele, kdyby tam na tebe někdo něco zkoušel. Řekni, že máš kluka a už se s ním nebav." Řekne Bonnie při jízdě. ,,Ale kdyby ti chtěl koupit panáka, tak to ber." Zasměje se.
,,Dobře." Zamračím se.
Vejdeme zadním vchodem, kde po mě hodí Bonnie zástěru. A já si sepnu vlasy do drdolu. Dorazíme za pult, kde se prostřídáme s dívkami před námi. Bar se začíná plnit a mě začínají bolet nohy, jelikož jsem ušla více než jsem zvyklá. Konečně máme možnost sednout a spočinout, nezdá se to, ale je to dost velká makačka.
,,Umírám." Chytne se Bonnie za pas a snaží se dostat vzduch do plic.
,,To mi povídej." Zasměju se. Zvoní mi telefon.
,,Máš deset minut." Nadzvedne obočí Bonnie a ukáže prstem mým směrem.
,,Za chvíli jsem tu." Marku na ni a zmizím do skladu.
,,Ahoj princezno." Nejsem si jistá jestli je opilý, nebo zfetovaný, ale určitě něco měl. Nejsem na tohle zrovna dvakrát velký odborník.
,,Já teď nemůžu." Zašeptám.
,,A co děláš, tak zajímavýho?" Motá se mu jazyk.
,,Pracuju." Odfrknu.
,,Jo vlastně vyděláváš těžký prachy." Začne se smát.
,,Na tohle nemám náladu Petře." Zvíším hlas.
,,Přijeď za mnou a já tě donutím ji mít."
,,Nemám čas." Odbiju ho.
,,Ty mě odmítáš?"
,,Už to, tak asi bude."
,,To zabolelo, ale chtěl jsem ti jen říct, že i když to nepřiznám brečím, když chodím spát. Jsem vlastně strašně sám, už to nevydržím dlouho se nezdržím." Řekne bez toho aniž by se mu motal jazyk.
,,Běž spát Petře." Odfrknu a položím mu to. Nemám náladu poslouchat jeho náladovost.
Vejdu ze skladu zrovna v tu chvíli do baru vejde parta mladých kluků. Jeden z nich zamíří k baru. Dám oči v sloup a náhodím falešný úsměv. Ostatní šli k bowlingu, kde si vybírali boty na hraní. Bylo to hodně zábavné sledovat, jelikož už něco určitě popili.
,,Ahoj." Usměje se na mě černovlasý kluk se zelenýma očima.
,,Ahoj, co si dáš?" Zeptám se.
,,To, co ty." Nadzvedne obočí a zkousne si spodní ret.
,,Hele nesnaž se. Mám kluka." Opřu se o pult.
,,A to je snad nějaká nemoc, kvůli které nemůžeš pít?" Začne se smát a já se k němu přidám.
,,Nalij mi rum a nezapomeň na sebe." Mrkne a zároveň se zazubí.
,,A co oni?" Kývnu směrem na kluky, kteří jsou přezutí.
,,Zajdou si, když budou chtít." Mávne rukou, ale neopouští ze mě oči.
,,Jsem Luky." Podá mi ruku na seznámení.
,,Maria." Příjmu jí on se usměje. ,,Co se děje?" Zamračím se.
,,Ne jen je to dost neobvyklé jméno. Jsi první holka, kterou znám s tímhle jménem." Prohrábne si vlasy a dá na bok.

Je po zavírací době a já spolu s Bonnie sedím na sedačce mezi klukama, které vůbec neznám. Dalo by se říct, že jsem měla alkoholu, až možná dost, jelikož se mi motá jazyk a pomalu na mě doléhá únava. Přijde mi děsivé, že tohle vůbec dělám. Nemyslím jen to pití, ale i tu extázi a další jiné věci.
,,Hraješ!" Zakřičí na mě jeden s kluků.
,,Jasně." Zamumlám a vstanu, jakmile to udělám ne jen, že se mi zamotá hlava, ale taky jsem si díky tomu odřekla koleno.
,,Jsi v pohodě?" Dojde ke mě Luky.
,,Bolí to." Zamumlám a podívám se na odřené koleno.
,,Ale nepřeháněj a pojď." Zvedne mě. Obdivuju ho, že to zvládne, potom, co jsme vypily. Dojdeme na záchod a on mě posadí na umyvadlo.
,,Je to zlý?" Zeptá se, když uvidím jeho pohled, kterým pozoruje můj obličej.
,,Ne až tak ne, jen to bude asi trochu štípat." Opře se o stěnu za mnou, aby nespadl a mohl se nahnout pro útěrky. Je u mě nebezpečně blízko, tak, že cítím jeho vůni. Jeho oči patří mým pootevřeným rtům, trochu se oddálím a on pozoruje, každý můj pohyb. Namočí kousek ubrousku pod vodou. Začne mi opatrně čistit ránu na čele a obočí. Teď jsem já ta, která ho pozoruje při každém pohybu. Pustí papírovou úterku zbarvenou do rudé barvy na zem. Chytí mi stehna a přitáhne k sobě. Zrychlí se mi dech a všimnu si, že i on je plný adrenalinu. Cuchám mu vlasy a on mi sundá zástěru. Políbí mě na krku a hned na to silně kousne. Svleče mi tričko a kouše po vrchní části těla.
,,Proboha ne přestaň! Já nemůžu!" Proberu se. Alkohol a adrenalin mi vlezli do hlavy.
,,Trochu pozdě nemyslíš?" Zamračí se.
,,Musím jít." V rychlosti blesku si stihnu navléct tričko a vyjít ze záchodu. Bez jakého koliv rozloučení mířím ven z baru. Co jsem to udělala? Mé myšlenky směřovaly, jen na to, co se stalo před chvílí. Slzy mi tekly v proudech po tvářích. Právě jsem podvedla Péťu.

-----------------‐-----------------------------------‐--------------------
Tak jo je to tu, jak jsem slibovala. 🖤🌻
Omlouvám se, že je kapitolka, tak obsáhlá, ale vzhledem k dalším kapitolkám jsem to musela dát všechno do jedné.🖤🌻 Doufám, že se i přes to líbilo.🖤