Ráj plný slunečnic | Stein27

18. část- ,,Pravda byla řečena."

Pokaždé, když jsem sním je všechno jednodušší a lehčí...

Profesor z literatury vysvětluje novou látku a já nedávám vůbec pozor. Ještě měsíc do velkých prázdnin. V podstatě si uvědomuju, že budu mít střední za sebou. Čekají mě maturitní zkoušky. Stránky v mém sešitu jsou pokreslené a mé myšlenky směřují jen k jedinému člověku. Nechápu, proč na něj neustále myslím.
,,Pěkné." Zašeptá spolusedící dívka, která přišla nedávno do naší třídy, jako nová studentka.
,,Díky." Zamumlám zmateně.
,,Jsem Bonnie." Usměje se.
,,Maria." Zabrní mi telefon v kapse. Tiše doufám, že si toho nevšiml profesor. Pomalu vytáhnu telefon z kapsy.

Péťa

Do zbytku týdne jsem jen tvůj

Dneska je teprve čtvrtek, takže mě ta zpráva dosti překvapila a zároveň nesmírně potěšila. To znamená, že budeme celé tři dny spolu. Mám z toho velkou radost, jelikož spolu trávíme jen víkendy. Chvíli přemýšlím, co mu odepíšu. Z přemýšlení mě vyruší spolužák, který po mě hodí skrčený papírek. Odrazí se mi od čela rovnou do klína. Vypnu telefon a schovám do kapsy. Vezmu skrčený papírek do dlaní a zamračím se na něj. On na mě mrkne a naznačí mi, abych si ho přečetla. Dám oči v sloup a pomalu rovnám papírek.

V pátek párty u mě kotě, tak se stav a vem tu pěknou černovláska s sebou.

Jakmile to dočtu podívám se jeho směrem a nadzvednu se smíchem obočí. On zaprosí třením rukama o sebe. Bonnie mi vezme papírek z dlaní a začne ho číst.
,,Přijdem." Zašeptá s úsměvem na kluka, který mě před chvílí prosil.
,,Cože?" Zamračím se na ni.
,,Bude sranda." Strčí do mě. A já si všimnu jejích neprokrvených prstů.
,,To ne já už mám jiné plány." Pokrčím rameny a zkřížím ruce na prsou.
,,To by mě zajímalo jaký." Odfrkne. A rozpustí si své černězbarvené vlasy z volného drdolu.
,,Budu se svým přítelem." Přiznám jí.
,,Jejda, tak ho vezmi sebou." Mávne rukou.
Opřu se o opěradlo židle a hraju si s propiskou. Zazvoní a já jsem na odchodu ze třídy.
,,Hej!" Zavolá hluboký hlas za mnou. Otočím se a pozoruju, jak se ke mně blíží kluk, který mě zve na párty.
,,Co je?" Nakrčím obočí.
,,Doufám, že příjdeš." Usměje se.
,,Jo asi jo." Pokrčím rameny a potáhnu si batoh, který mám na jednom rameni.
,,Slyšel jsem od Bonnie, že máš přítele." Podívá se na mě pohledem ve kterém doufá, že to není pravda.
,,Si piš, že má." Vejde do třídy Petr, který mě obejme kolem ramen. Podívám se na něj a on se usměje, když se rozhlédne po třídě. Jeho úsměv rázem zmizí. Pohled upíná na sedící Bonnie, která se baví s kluky.
,,Děje se něco?" Zeptá se.
,,Ne jen musíme už jít." Zamumlá a rychlím krokem mě táhne ze třídy.
,,Můžeš mi vysvětlit, co to mělo být?" Zvýším hlas. Péťa mě zasáhne do prázdné třídy a zavře za sebou dveře.
,,Řekneš mi, co to mělo znamenat?" Zkřížím ruce na prsou.
,,Ta holka sem chodí už dlouho?" Zeptá se.
,,Ne přišla asi před týdnem." Nechápavě pozoruju, jak nervózně přešlapuje.
,,Ty jsi s ní už mluvila?" Začne chodit po třídě.
,,Můžeš se uklidnit?" Zamračím se.
,,Odpověz!" Rozhodí rukama.
,,Ano už jsem s ní mluvila a jmenuje se Bonnie." Odfrknu.
,,Jo já vím." Dá oči v sloup.
,,Cože? Můžeš mi vysvětlit, co se děje, protože já nějak nechápu vůbec nic. Jak to, že znáš její jméno?" Zvýším hlas, když se na mě podívá. Začnu si uvědomovat, že s ní mohl něco mít a podle toho je tak nervózní.
,,Bylo to dávno a neskončilo to zrovna dobře." Vjede si prsty do vlasů.
,,A ty ji stále miluješ, nebo proč mi to říkáš?" Nechápu upřímně vůbec nic.
,,Ne samozřejmě, že ne. Nikdy jsem k ní nic necejtil." Mávne rukou.
,,Tak teď už nechápu absolutně nic z toho, co jsi řekl." Zakroutím hlavou.
,,Byla to jen hloupá sázka, se kterou jsem souhlasil, jelikož jsem byl úplně na mol."
,,Dobře, ale stále nechápu, proč si měl tak zděšený výraz." Pokrčím rameny.
,,V tý sázce bylo, že ji musím donutit brát drogy, opít jí no a taky se s ní vyspat." Sedne si na lavici. ,,Byla do mě zamilovaná, tak moc, že na to kývla. A tak jsem jí odkopl, protože přece jen sázku jsem vyhrál. Díky tomu se psychicky zhroutila a přestala jíst, nemluvila s nikým okolo sebe." Prohrábne si vlasy. ,,Vůbec jsem si neuvědomoval, jaké můžou být následky až do té doby než mi přišel rozbít hubu její bratr." Jde ke mě, ale já odstupuju. Nemůžu tomu uvěřit, jak jí to mohl udělat. Najednou mám pocit, jakoby všechno, co jsme spolu prožily byla jen hra, kterou může kdekoliv ukončit. Před očima se mi začnou vybavovat veškeré vzpomínky, které jsme spolu prožily. Ty mi vženou slzy do očí. Každým krokem, kterým se ke mě přibližuje já se od něj vzdaluju.
,,Princezno?" Znejistil v jeho tváři byl pohled lítosti. A prosba o odpuštění. To oslovení mě donutí se rozběhnout ven že třídy. Vyběhnu ven ze školy s pláčem. Je mi naprosto ukradené, že všechna pozornost lidí okolo se upíná mým směrem.
,,Kam to jdeš?" Slyším Petrův hlas za sebou, ale nezastavuju se.
,,Co nejdál od tebe!" Vykřiknu.
,,Mari počkej!" Chytí mě za předloktí.
,,Ne! Ty to nechápeš? Nechci být další které uděláš něco podobného! Nestojím o to, aby jsi mi zlomil srdce a já si říkala. Jestli bylo něco špatně se mnou! Prostě pochop, že potřebuju být teď chvíli sama." Vyvleču se mu a utíkám pryč.

Sedím na zastávce a třepu se zimou. Čekám už hodinu na autobus, který často nejezdí. A já se nemohla dostat jinak domů, jakož táta je v práci. Autobus už přijel a já nastoupila. Pozoruju páry z okna autobusu a to mi vhání do oči slzy. Mám pocit, jako bych právě ztratila člověka, který byl v mém životě důležitý. I přesto všechno ho, ale stále miluju a možná to mě časem zničí.

------------------------------------------------------------------
Nová kapitolka je tady!🖤🌻
Doufám, že se líbí 🌻🖤

Chtěla jsem vám moc poděkovat za vaši aktivitu🖤 Moc si toho vážím jste úžasní a miluju vás! 🖤🌻

Tak u další kapitolky🌻🖤