Poslední: Síla Srdce~

Zraněná Vlčice

Oslavovalo se dlouho do noci. I ráno bylo pár chlapů co zpívali, ale únava je brzy dohnala a poté v údolí nastalo hrobové ticho. Pouze byl slyšet zpěv ptáčků, který se nesl celým údolím. A slunce pomalu ozařovalo údolí, jako by ho chtěla probudit svými hřejivými paprsky.

Lina:

Všechno utichlo. I poslední hlasy mých bratrů a sester utichly. Elis v klidu spinkala ve své postýlce a já přemýšlela co řeknu Georgovi. Musím mu říci o daru, který Elis má. Ona totiž patří mezi vyvolený vlky, kteří zdědí nějakou tu schopnost navíc. Čtení myšlenek, vycítit, jak se druhý člověk cítí, předpověď počasí...Je jich pár, ale jsou vzácné případy, že někdo se stane vyvoleným vlkem. Pomalým krokem se vydávám dlouhou chodbou k velkým dvojitým dveřím. Za nimi je slyšet tlumený hlas George a Tonyho. Asi jsou problémy s Tuláky. Poslední rok dělají jen problémy.

Beru všechnu odvahu a ťukám na dveře. A po hlasitém "Dále!" vcházím. Tony se usmívá od ucha k uchu a odchází z místnosti. George si sedá za svůj stolek a já sbírám všechnu sílu mu to říci.

,,Můžu na chvilku?" ,,Jistě. Copak se děje?" Mám strach. Svěřím se mu ať už bude jeho odpověď jakákoliv. ,,Jde o Elis a o její dar." Proč je to tak těžké říci. ,,Co je s ním?" Jeho výraz je nečitelný. Alespoň, kdyby dal pryč tu kamennou tvář alfy. Pak se cítím, jak u výslechu. ,,Její schopnost je...no...umí číst myšlenky a rozeznat co určitý člověk cítí. Štěstí, smutek a tak no..." Rychle se podívám do jeho tváře. Je stále kamenná. Asi jsem to neměla říkat. Chci odejít, ale on rychle vstává a jeho ruce mě chytají a objímají mě. ,,A to jsi se bála mi říci? Je to naše dcera a budoucí alfa Bílé smečky. Mám ji rád ať už s darem či ne." Dává mi polibek. Sladký a dlouhý. Dívám se na něho a pak si jdu na chvilku lehnout.

Zpět do pokoje myslím na to, jak jsem se bála svému muži říci vše o naší dceři. A nakonec to vzal s úsměvem. Musím se nad sebou zasmát. Ještě než zalézám do postele, sleduji, jak dcerka spinká. Pak jsem se zachumlala do teplých peřin a usnula.

***

Je něco k poledni a venku se všichni probouzí. Někteří litují toho, že pili až moc alkoholu a jiní ještě prospávají ve svých postelích. Ale jsou tu i tací co musí do práce a co hlídali i o oslavě. Nikdy nevíte kdo vás chce zrovna napadnout.

Vstávám a mířím k velké skříni se zrcadlem. Beru si tričko, když venku začal rozruch. Cítím, jak někdo předává zprávu. Rychle se oblékám, Lis říkám ať pohlídá Elis a mířím ven.

George už čeká venku a za chvíli hlídka přináší mladou vlčici. Vypadá slabá. Okamžitě k ní mířím a sleduji, jak velká rána na jejím krku krvácí. Hned vím o koho to jde.

,,Amy!"

Ahoj. Další kapitola je tu. Brzy to bude napínavější a příběh se začne vyvíjet.

Vaše Starry