Poslední: Síla Srdce~

Světlo naděje

,,To je mi ale novinka."

Remuz přemýšlel o slovech, která zrovna Paul vyslovil. Byl zmatený a jen doufal, že nás nepošle zavřít za lži. A to ticho, které mezi námi nastalo bylo velmi nepříjemné. Jenže jako alfa jsem musel ukázat pevnou vůli a dokázat, že jsem toho postavení hoden. Jinak by mě mohli jiné alfy z různých smeček považovat za slabocha a pokusit se i o mojí vraždu. Převzali by mé místo jako nový alfa a to by pro moji smečku nebylo nic dobrého. A nedovolil bych to. Už ne kvůli ní. Kvůli dívce, kterou miluji společně se svým bratrem. A tu dívku ochráním. Možná i jednoho dne položím tu krásnou otázku. Ale zatím je na to moc brzy.

Nakonec se k mluvení dokopala dívka, která po celou tu dobu nepromluvila ani hlásku. Její pevný postoj značil, že její slova budou mít váhu a vše myslí vážně. Její oči byli plné hněvu a...bolesti.

,,Alfo Lesní smečky, Petere. Dívka, kterou popisujete byla zabita během toho masakru společně s celou Bílou smečkou. Jak bychom měli věřit tomu, že vaše slova nejsou jen lež, ale je to čistá pravda. Neděláte tu jen kvůli tomu, aby jste zakryli prostou vraždu a ji nechcete mít mrtvou? Můj bra-"

,,Mlč Ester!" Remuz ji umlčel svým alfa hlasem a ona se sotva držela, aby nepověděla něco nazpátek. Atmosféra houstla a já nevěděl, jak tohle všechno dopadne. Alfa se napřímila, aby dokázal, že je mocný a krutý. Ale že i má pochopení.

,,Petere. Pokud je to pravda, tak mě zaveď za tou dívkou. Mám mezi lidmi i své, jak bych to řekl...své vyvolené. Je sice jenom jeden, ale umí číst myšlenky, rozpoznat pravdu a vidět do minulosti člověka, který něco tají. On nebo spíše ona mi vše pověděla. I o příchodu i o smrti  Alexeje. On byl bratr Ester, ale nemohl jsem jí říci nic. Ani to, že bude zabit dívkou, která byla v magickou noc posednutá silou, kterou neuměl zkrotit nikdo. Pouze jediný vlk, který už dávno nežije." Remuz má pevná slova i hlas. Ví co říká a jaká slova by měl volit.

,,A též mi pověděla, že pomůže vaší dívce tu sílu zkrotit. Ale něco za něco, že?" Vždycky chtěl. Nikdy nic nebylo zadarmo. Ale co by chtěla ta jeho vyvolená? To jsem vůbec netušil. Jenže teď jsme neměli nic. A on nám nabídl vše co jsme potřebovali. 

,,A co by jste chtěli na oplátku?"

,,Vše se dozvíš v pravý čas alfo Lesní smečky. Ale nejdříve nás musíš zavést za tou dívkou." To je trochu malý háček.

,,Mohu si někomu zavolat?" Remuz kývl na souhlas a já vytočil jedno jediné číslo, které by mohlo vědět kde se zrovna Elis nachází. Po třetím pípnutí to vzal a já byl rád, že jsem zaslechl jeho hlas.

,,Co se děje?"

,,Našli jste Elis?" Chvilku ticho a pak přišla jedna jediná věta, kterou jsem chtěl slyšet.

,,Je u nás." Díky bohu.

,,Děkuji. Zatím." Típám hovor dříve než se stačil zeptat na další věci a proč zním nervozně.

,,Jistě. Je u alfy Luční smečky. A Elis se nachází přesně tam. Víte...nemohli jsme ji najít. Ale teď, když víme kde je, by jste nám mohl pomoci. A zároveň dostanete to co jsi pak vyžádáte."

Poté jsme se rozloučili a s bratrem okamžitě běželi k Lukasovi. Moje srdce skákalo radostí. Slzy jsem měl na krajíčku, ale držel jsem se. Už kvůli ní jsem musel být silný. Nemohl jsem spát. Stále jsem na ni myslel a jak nebyla vedle mě...bolelo to. Paul zpozoroval, že je něco mezi mnou a Elis. Neřekl však nic a vždy si to nechal pro sebe. Trpěl tím, že on není jediný, kdo ji miluje.

Ale je tu s námi. Stále je tu to světlo. 

Světlo naděje.