Poslední: Síla Srdce~

Nezvaný host

Ráno se mi nechtělo z postele. Venku se chystali na ten bláznivý úplněk a já pouze cítila tu velkou ránu ve svém srdci. Noc jsem pouze probrečela, takže až se podívám do zrcadla, určitě spatřím strašidlo s rudě zalitýma očima, napuchlými tvářemi a rozmazanou řasenkou.

A tak jsem nakonec po dlouhém přemýšlení, zda mám z postele vylézt, jsem vstala a namířila si to do své malé koupelny. Samozřejmě, když jsem se podívala do zrcadla, jsem vypadala strašně. A to jsem nepočítala ty rozcuchané vlasy, které budu rozčesávat alespoň půl hodiny. Při trochu štěstí jen deset minut, ale i tak mi to dá práci.  

Nejdříve jsem si dala rychlou sprchu, osušila se svým modrým ručníkem, vzala si ještě jeden a obmotala si ho kolem těla a šla ke skříni. Z ní jsem si vybrala modré tričko, které bylo staré tak dva roky, černé kalhoty a černé tenisky. Vlasy jsem rozčesala a pak je zapletla do dvou copů. Namalovala jsem si lehké stíny šedé barvy a řasenku. Tentokrát voděodolnou. Naposled jsem se na sebe podívala, zhluboka se nadechla a vyšla ven.

Každý tu pobíhal a něco nesl. Buď řetězy, pevné prkna a nebo lana. Trochu mě to vyděsilo, protože sama nevím, jak moc budu nebezpečná pro svoje okolí.

,,Měla jsi ještě spát." Za mnou se ozval jeho sladký hlas a lehce si mě přitáhl k sobě. Já věděla, že bude těžké rozhodnout se mezi ním a jeho bratrem, ale teď mi to bylo jedno. Může být alfou smečky a dělat si co chce, ale na druhou stranu bych brala, kdyby si držel alespoň malý odstup.

,,Nemohu spát. A chci pomoci. Alespoň zaženu myšlenky na tu proměnu." Otočila jsem se čelem k němu a sledovala ho. Byl tak blízko, ale zároveň i tak daleko. Ach! Měla bych se co nejdříve rozhodnout koho si vyberu. On si mě mezitím přitáhl ještě blíže a objal mě svýma pevnýma rukama. To jsem potřebovala. Objetí plné lásky a bezpečí. Ale nebylo to takové objetí, jako jsem cítila u Paula.

,,Alfo!" Ale hezké věci nikdy netrvají dlouho. Mladý kluk přiběhl k Peterovi a předal mu malý list papíru. Nevím co na něm bylo psáno, ale nic hezkého to nebylo, když ho vzápětí roztrhal na malé kousky a začala z něj sálat zuřivost a vztek. 

,,Co se děje?" zeptala jsem se Petera a lehce se dotkla jeho ramene. On mě pouze zpražil pohledem a já věděla, že v tu chvíli jsem z něho dostala strach. Setřásl mi ruku a šel k lesu. Proměnil se ve vlka a vběhl směrem k vodní smečce...pokud jsem si to dobře pamatovala. Ale co ho mohlo tak rozčílit? To nevěstí nic dobrého.

,,Elis?" Dneska se snad sejdu s každým na kom mi záleží. Z chatky vedle naší hlavní budovy se zjevil Paul a já se v tu chvíli modlila, aby neviděl to před pár minutami s Peterem. Ale jeho oči vyzařovali opak.

,,Stalo se něco mezi tebou a bratrem?" A je to tady. Určitě se začne se mnou hádat a bůh ví co ještě. ,,Dva krát jsme se...líbali. Ale nic víc nebylo. Přísahám!" Trochu jsem zklonila zrak, abych nemusela hledět do těch jeho očí.

Náhle jsem pocítila zvláštní pocit. Takové nepříjemné šimrání v břiše. Paul se ke mně přiblížil aniž bych to postřehla. Jednou rukou mi zvedl bradu tak, aby moje oči sledovali ty jeho. Ale já jsem ucukla a šla pomoci ženě co táhla těžké řetězy. Nechala jsem Paula stát na místě. Určitě se teď utápěl ve svých myšlenkách.

-----------------

Večer nastal a já byla nervózní. Zrovna jsme stáli já, Peter a Paul, Tony a ještě jeden z hlídky a čekali na ten správný čas. Jenže já jsem se najednou rozklepala a zmocnila se mě lehká panika.

,,Je čas." promluvil Tony a opatrně mě vzal za ruku. Postavil mě na menší plac, který se nacházel mezi naší a vodní smečkou. Vzal mi jednu ruku a přilnul ji k těžkým řetězům. To samé udělal i s druhou a pak poodstoupil. Sledovala jsem Petera, Paula a Tonyho, jak mě sledují se strachem o mě,ale i o sebe a smečku. A ty jejich pocity mi všechno zhoršili.

Jenže moje myšlenky zaujalo něco jiného.

Nezvaný host.

Ahojky. Já vím,že je to pozdě a tak se moc omlouvám. Včera mi nebylo dobře, ale jako omluvu ji posílám až dnes.

Snad mi to prominete.

Vaše Starry