Poslední: Síla Srdce~

Cesta a Hrozba

Nejspíše jsem musela usnout v náruči Paula, protože se probouzím ve své posteli. Trochu mě bolí hlava, ale jinak se po první přeměně cítím dobře.

Dívám se z okna a sleduji, že už je dávno noc. A já za celé odpoledne nic nesnědla. Vstávám z postele a lezu dolů po schodech do kuchyně v přízemí. Kamenná podlaha mě studí, ale nějak si toho nevšímám. Spíše mě láká jídlo. To je jediné na co teď pomýšlím.

,,Máš hlad?" Kdybych mohla, tak začnu křičet strachy, ale něčí ruka přes moje ústa mi v tom zabrání. Vede mě do kuchyně, kde ten dotyčný rozsvěcuje malou lampu a já si mohu prohlédnout, kdo mě tak polekal.

,,Paule!" Říkám potichu, abych nevzbudila ostatní a vraždím ho pohledem. ,,Myslela jsem, že jsi nějaký... lupič." Říkám a neubráním se úsměvu. Paul se taky usmívá, ale pak jeho tvář zvážní. ,,V lese, když jsme se vraceli, si říkala, že Peter je taky tvůj druh. Je to pravda?" Přemýšlím co teď řekl, ale hlad je silnější. ,,Mám hlad. Až se najím a vyspím, tak ti to řeknu. Zítra to musíme probrat i s Peterem. Vlastně já mám v plánu navštívit ji." ,,Ji? Se-"

,,PŠT! Víš, že její jméno se nesmí říci nikde jinde než u ní v domě!" Říkám dříve než ho stačí vyslovit. ,,Jo já vím. Promiň." Klopí zrak na podlahu, ale hned zase zabodne své oči do těch mých. Mám hlad, ale najednou to jde do pozadí a jediné co chci, je cítit jeho horké rty na těch svých.

,,Co vy dva tady?" To snad ne. Tohle je jako zlý sen. Nejen Paul, ale teď i Peter, který si nás prohlížel se zaujetím. ,,Zdá se, že nikomu nejde usnout. A nejspíše i hlad." Usmíváme se a já beru z lednice hruškový džus a nějakou zeleninu. Rajčata, okurku, salát a ředkvičky. Krájím to na různé tvary a pak to míchám. Kluci však odmítli, a tak celá porce je jenom moje.

,,Elis. Paule. Chci s vámi mluvit." Tak to o čem jsem zrovna teď nechtěla mluvit, musel Peter začít. ,,Nevím co je mezi vámi dvěma, ale v mém snu se Elis zjevila a nějaký muž průhledný, jako duch mi pověděl, že ona je moje...družka." Paulovi se zase mění oči na vlčí a zase zpět. Já zase sedím a vychutnávám si svůj salát. Při tom poslouchám jejich rozhovor. Bohužel týkající se i mě.

,,Elis říkala, že zajde za ní. A my dva máme jít s Elis." Peter se chvíli zamyslel a pak jako by mu došlo o kom se mluví. ,,Ta žije ale na jiném území smečky a ty to víš. Slíbili jsme, že nepřekročíme naše území. Musím jako nový alfa to dodržet. Jinak by si mohli myslet, že na alfu ještě nemám dost zkušeností."

,,Ale já musím vidět tu ženu!" Trochu zvyšuji hlas a snažím se udržet si kamennou tvář. ,,Pokud mám vědět co dělat. Podle učení a několika informacím, jsem vyvolená. Nevím co ještě mám za schopnosti. Jestli jsem v nebezpečí a pokud existuje další vlk jako já, tak jaký je a co umí on." Oba na mě koukají, jako na blba. A to mě vytáčí ještě více. ,,Vím Petere, že jsi teď alfou a mám tě poslouchat na slovo...ale v tomhle tě neposlechnu a navštívím ji."

Vím, že se nachází na území Luční smečky. A alfa jménem Lukas byl nejlepší přítel mého otce. Alespoň z toho co mi sám pověděl, když přijel za Andrewem. Ten však zesnul a jeho starší syn, Peter, je teď alfou naší smečky. ,,Tak dobře. Ale já musím zůstat zde ve smečce a plnit povinnosti alfy. Nechci zklamat svoji rodinu a smečku. Ale..." To jeho ale nesnáším. ,,ale půjde s tebou Paul a Marius.",,Marius? Náš vynikající bojovník a zároveň i stopař?" Oba koukáme na Petera a čekáme co mi odpoví.

,,On totiž bude ten co předá dopis Lukasovi o tom, že jdete za tou ženou a vypadnete, jakmile se naskytne možnost." Usmívá se a hned na to mizí nahoru. Takže jsem s Paulem sama. Jenže teď mi hraje v mysli jestli si mě bude pamatovat Lukas. On jediný byl opravdový přítel mého otce. Tak snad mě nevyžene s tím, že jsi určitě všechno vymýšlím a podobně.

,,Tak ráno." Říká nakonec Paul a pomalu odchází do svého pokoje. Já stojím v kuchyni a sleduji, jak odchází muž, který mi má být souzen. ,,Dobrou Paule." Říkám a taky se pomalu vydávám do svého pokoje.

Ráno jsme se já, Paul a Marius sešli na kraji našeho území. Pamatuji si ho. Jako malý mi pomáhal pochopit tradice tady v lesní smečce. Muž kolem 30, hnědé vlasy, šedé oči a tělo jako každý jiný vlk má samý sval. Taky je bojovník i stopař a jeden z nejlepších z naší smečky. ,,Můžeme?" Ptám se kluků a oni přikyvují. ,,Lukas už ví o vašem vstupu na území. A bude chtít mluvit s tebou,Elis." Naposled koukám na Petera a s tím se měním ve vlka. Běžíme lesem a já si užívám toho krásného pocitu. Ta rychlost, lepší zrak, sluch i čich. Jako by můj vlk byl součástí a já odjakživa se měla stát vlkem.

,,Musíme běžet támhle k té hoře. Tam žije žena co hledáš." Marius zastavuje a ukazuje na menší horu kus před námi. ,,Ale časově tam budeme tak za deset...patnáct minut." A tím se znovu rozbíháme.

Dante:

V tom lese byla určitě dcera alfy Bílé smečky. Její odvaha je jako otce, který čelil své smrti bez známky strachu. Ale jak mám získat tu dívku a dokončit to co jsem před tolika lety začal? Je na území Lesní smečky a ta má na své straně všechny smečky. Vlastně skoro.

,,Afury!" Křičím a do malé místnosti, která se stala mojí pracovnou vbíhá prvotřídní zabiják. ,,Najdi vůdce tuláků a předej mu ode mě zprávu." ,,A jakou zprávu mám předat?" Teď si užijeme trochu zábavy a vyprovokujeme tu mladou vlčici, aby sama přišla a pomstila své rodiče. A já pak ukončím její krátký život.

,,Že jdeme zabít posledního člena Bílé smečky. A vyvolat válku. A tuláci budou našimi spojenci.

Ahoj. Tak další kapitola je na světě. Doufám, že se vám líbí. 

Několik lidí mi psalo, že nevydávám v dané dny, ale škola mi teď dala dosti zabrat. Snad mi to prominete a pochopíte, že rok před maturitou je náročný.

Jinak děkuji za * i nějaký ten komentář. A taky za tolik sledujících. Myslím, že už 50. Opravdu mooc děkuji.

Vaše Starry