Poslední: Síla Srdce~

Poslední

Z pohledu alfy:

Jako každý večer se vydávám kontrolovat hranice mezi mojí Lesní smečku a Bílou smečkou. Ale dnes je to jiné. Vždycky mě lákalo chodit na hlídku, užívat si volné chvíle, kdy nejsem nic víc než obyčejný vlk. Dnes jsem tam šel, protože mi něco říkalo, že tam musím. A to něco bylo velmi důležitý.

Z dálky se ozvala hlídka. Podle všeho někdo vniknul na moje území. Probouzím v sobě svoji sílu a měním se na rezavého vlka. Netrvá dlouho a scéna přede mnou mě přímo děsí.

Jeden z mé hlídky stojí malé dívce na noze. Chudinka brečí. A pak zaslechnu slůvko, které mě nutí zasáhnout.

,,Pusť ji Alexi!" Mladý bílo šedý vlk sebou cuká a mění se v člověka. Já k němu přibíhám a též se měním do lidské formy. Sedám si k dívce a snažím se najít pulz.

Kámen mi padá ze srdce, když tep srdce nacházím. ,,Odpusť. Ale jen jsem bránil území alfo.",,Já vím. Ale je to dítě! Vezmi ji k nám a dej jí Lucii, aby se o ní postarala." Ten mě hned poslouchá a za chvilku je s dívkou pryč.

,,Orte!" Volám druhého vlka, který měl s Alexem hlídku. Je to hnědý vlk s černými fleky po celém těle, takže vypadá trochu jako beruška.

,,Běž se podívat k Bílé smečce co se stalo. Ale s nikým nemluv ani nebojuj. Za chvilku čekám od tebe zprávu."

,,Jasně alfo." A brzy mizí u našich sousedů.

Co se mohlo stát? Tohle nebude dobré.

Elis:

Cítím vůní bylin. Heřmánek, měsíček, ale i jiné byliny, které se mísí v jednu sladkou vůni.

Pomalu otevírám těžká víčka a rychle je zavírám, když mě v nich bodne bolest ze světla slunce. Na podruhé je otevírám pomaleji, ale už mě nic nebolí.

Skoro nic. Jsem vyčerpaná a bolí mě levý bok. Moc si nepamatuji co se stalo. Pouze jedna věta mi stále hraje v hlavě jedno a to samé a vidím toho vlka, jak zabíjí mé rodiče.

Opatrně si sedám a rozhlížím se po místnosti. Nejsem doma, protože můj pokoj vypadá jinak. Dokonce cítím, že jsem na území Lesní smečky. To je místo, kam mě hlásek v hlavě vedl. Zde mám být.

,,Jsi vzhůru." Zadívám se ke dveřím odkud přišel ten příjemný hlas. Stojí tam mladá dívka. Její dlouhé hnědé vlasy s modrým pramenem jí sahaly až do půlky zad. Její pleť je bílá jako sníh a oči fialové jako květiny na louce, kam jsem chodívala.

,,Nemusíš se bát. Já jsem Lucie. A chci ti pomoci." Já ale strachy vstala z postele a schovala se pod ni. ,,Ach jo." Sleduji její kroky směřující k posteli. U ní se zastavuje a za chvilku mě popadají dvě ruce a vytahují mě ven. Snažím se bránit, ale je to marný. Je silnější než já.

Pak přichází ten pocit. Pocit, kdy cítím, jak se ta žena cítí. Lituje mě. Dokonce mi chce pomoci. Uklidňuji se a zadívám se jí do těch krásných očí. ,,Kde je maminka? " vyjde ze mě a slzy se mi začínají kutálet po tváři.

,,Neboj se. Jsi v bezpečí." Ta žena, Lucie, je smutnější, když jsem vyslovila, že chci maminku.

Do místnosti však vchází postarší muž a naznačuje ženě, že má na chvilku odejít. Pokládá mě zpět do postýlky a hladí po tváři. ,,Neboj se toho pána. Sice může vypadat jako zlý pán, ale je velmi hodný." Ještě se na mě usmívá a pak už zůstávám v pokoji jen já a ten muž.

Jen tak mlčky sedíme a sledujeme toho druhého. Muž je samý sval. Má krátké rezavé vlasy, jizvu na levé ruce od lokta po zápěstí, bílé tričko a černé kalhoty. Vypadá přísně, ale jeho vnitřní já je hodné a laskavé.

Po dlouhém tichu, kdy se na sebe jen tak díváme, si ke mně přisedává a opatrně bere jednu moji ruku do té své velké dlaně.

,,Nemusíš se bát. Tady ti nikdo neublíží. Já jsem Andrew. Jsem tu alfou. Nebolí tě něco? " Ukazuji mlčky na svůj bok. On opatrně vyhrnuje mé tričko a sleduje velkou modřinu přes celý bok. Triko mi zase dává zpět a smutně se na mě usmívá.

,,Možná to bude těžké pro tebe...ale potřebuji vědět co se ti stalo. Nemusíš mi to říkat hned. Klidně si odpočiň a já přijdu třeba zítra." Mám mu to říci? O tom hlásku?  O tom co jsem viděla v tom keři? Co jsem cítila i viděla?

,,Nemusíš mi to říkat pokud nechceš." Muž se pomalu zvedá, ale já ho chytám za triko. ,,Bude to...bolet. Moje rodina...mí přátelé...všichni... " Utírám si slzy a sedám si blíže k muži. On se na mě dívá tím lítostným výrazem, ale sedá si zpět a poslouchá každé mé slovo.

,,Bylo to rychlé. Moje maminka...něco se jí stalo a já cítila, jak hodiny trpila. Po chvilce přiběhl otec a šel za ní. Uplynul půl den a já nevím jak, ale cítila jsem, že je něco špatně. Mám takový dar už od malička." Nad tím slovem dar cítím, jak muž napíná svaly, ale hned je povoluje. Ukazuje, že mohu pokračovat. ,,Nakonec otec vyšel ven a řekl, že na nás útočí Horská smečka nebo jak to řekl. Všichni se chystali k boji a žena, Lisa mě odvedla do keře a šla bojovat s ostatními. Ta bolest, když každý umřel mě bolelo moc a moc. A pak vše utichlo." Cítím, jak kolem mě se tvoří hustý vzduch. Muž to vnímá taky a radši se kousek odsouvá. ,,Ten velký vlk zabil moje rodiče. Ale v jeho myšlenkách jsem pochytila jeho jméno. Dante."

Muži se mění oči na vlčí a znovu zpět na lidské. ,,To je mi líto. A kdo byli tví rodiče?" 

,,Maminka se jmenovala Lina a otec Georche nebo... ",,George," říká muž a já přikyvuji. ,,Říkal, že mám běžet sem. Že mě s maminkou...mají rádi a že...že si mám pamatovat, že jsem dcera alfy Bílé smečky." Ztrácím slova i hlas a brečím. Vzduch kolem mě se mění v modrou barvu a dělá kolem mého těla štít. Muž se rychle staví na nohy, ale ta bublina hned mizí, jako by byla mým štítem.

,,Odpusť. Je mi líto, že jsi viděla a zažila tolik bolesti. Ale tady jsi u nás vítána a budeš zde v bezpečí." Muž odchází a já padám do říše snů z vyčerpání.

Andrew:

Odešel jsem z místnosti a ukázal Lucii, aby svolala všechny k hlavní budově. Ta malá holka je vyvolená a je dcera alfy Bílé smečky, který v jednu noc byl zabit Horskou smečkou. Ale nikdo té dívce neublíží. Stane se mojí dcerou a kdokoli jí ublíží, bude na místě zabit. To je za to, když mě jednou George zachránil život. A já mu to oplatím slibem, který jsem mu kdysi dal.

Tím, že ochráním jeho dceru, která jako jediná přežila ten masakr a prožila bolest každého padlého člena smečky.

A její rodiny.

Ahojky. Dnes jsem se rozhodla vydat jak kapitolu Poslední: Síla smečky, tak i Život Vlčí Princezny: Srdce Hory.

Snad jsem vás potěšila a příběhy se líbí.

Vaše Starry