YoonSeokMin A/B/O

49. kapitola

"Už máš všechno?" Zeptal jsem se toho malého satana po třech úmorných hodinách v nákupním centru. "Jop!" souhlasil nadšeně a sedl si vedle YoonGiho na sedačku ke stolu v malé kavárně, kam jsme si zašli odpočinout. "V pohodě?" zeptal jsem se YoonGiho, který se svezl ještě o kus níž, až tam skoro ležel. "Ale jo..." Mávl rukou. "Fajn. Jdu objednat." Šel jsem k pultu a nechal je tam o samotě.

JiMin

V pohodě? Proč by nebyl? Nechápal jsem Seokovu otázku. Zamyšleně jsem se na něho podíval a vykulil oči. Kde se stihl tak vyřídit? Problesklo mi hlavou, že je to YoonGi. Proboha. Jsem fakt blbec. "Omlouvám se." Chytl jsem ho pod stolem za ruku a provinile se na něho koukal. "Měl jsi něco říct." Napomenul jsem ho lehce. "Jsem v pohodě. Vypadal jsi šťastně. Jsem rád, že jsi si to užil." Povzdechl jsem si a rozhlédl se po kavárně. Byli jsme za rohem a nikdo nebyl v našem dohledu. Opřel jsem si tedy hlavu o jeho rameno a lehce ho políbil na krk. "Za chvilku už půjdeme domů. Promiň. Příště si dám na tebe pozor." Cítil jsem jeho ruku ve svých vlasech a pousmál se. "Moc to řešíš. Dám si kafe a budu v pohodě." Usmál jsem se. To je fakt. Ta jeho silná břečka, ho vždycky postaví na nohy. "Navíc pak domů nejdeme." Překvapeně jsem na něho z ramene vzhlédl. "Co? A kam jdeme?" Zeptal jsem se, ale YoonGi mi jen pocuchal vlasy. Takže mi to nechce říct. Našpulil jsem rty. Tak to nemám žádnou šanci. Když se on rozhodne, že mi nic neřekne, tak nemám žádnou šanci to z něho dostat. A HoSeoka můžu taky škrtnout, protože jestli mu to YoonGi zatrhl, tak přes něho taky nepůjde. "Co se tu děje?" Zeptal se HoSeok a sedl si naproti nás na židli. "Ale nic. JiMin je jen moc zvědavý." Pocuchal mi vlasy. "Dostanu svoje kafe?" Stěžoval si a HoSeok se usmál. "Jasně. Za chvilku ho přinesou." Slíbil a já si s povzdechem zvedl hlavu z jeho ramene. Přece jen odsud nebyl pult vidět, takže bych jí pak nezvedl včas. "Cos tam vlastně dělal takovou dobu?" Zeptal se YoonGi podezíravě. Pobaveně jsem zavrtěl hlavou. Už když jsme sem vstupovali všiml jsem si jednoho mladíka z obsluhy, jak se na našeho HoSeokieho díval. Ale na rozdíl od YoonGiho jsem to neřešil, protože jsem věděl, že by o něho HoSeok v tomhle směru nikdy nepřemýšlel. Za prvé měl nás... A já mu věřil. A za druhé to nebyl ani náhodou jeho typ. "Vybíral jsem zákusek pro člověka, který skoro nic nejí." Vrhl na něho významný pohled a YoonGi se schoval víc pod stůl. "Promiň." Zamumlal. "Ale v pohodě. Jen žárli." Mrkl na něho Seok nadšeně. YoonGi radši zarytě mlčel a přeměřoval se s ním pohledem.

"Děkuju." Usmál jsem se na obsluhu, když před nás položil tři hrnky a stejný počet talířků. "Haló, máš tu kafe." Dloubl jsem do YoonGiho, který stále probodával pohledem Seoka a on konečně uhnul pohledem. "Super." Přitáhl si k sobě hrnek s černou kávou a spokojeně se té břečky napil. Nechápal jsem, jak něco takového může pít. Radši jsem si k sobě přitáhl svojí horkou čokoládu a lžičkou uloupil část šlehačky. Úplně jsem viděl YoonGiho obličej, ale pohled jsem nezvedl. Nechtěl jsem si nechat kazit chuť. Miloval jsem to. "Na." Přisunul ke mně HoSeok jeden z talířků a já se nadšeně usmál. Marzipán. "Budeš mít cukrovku." Zašklebil se YoonGi, zatímco si vzal od Seoka talířek s chlebíčkama. "Musel jsem hodně prosit. Dělali ti je zvlášť. Měli jen s vajíčkem a majolkou." Dodal k tomu, kde byl tak dlouho a YoonGi se uchechtl. "No pokud si to řešil s tím s přelivem, tak ti to dalo určitě dost práce." Odfrkl si a já do něho šťouchl. Nechtěl jsem, aby se hádali. "Promiň. Děkuju, Seokie." Kál se YoonGi a k mému uspokojení to znělo opravdově. "V pořádku. A k tvému klidu, jsem to objednával u té slečny." Poukázal na jedinou slečnu mezi čtyřmi muži, co byli u pultu, když jsme přicházeli. YonGi se spokojeně usmál a zakousl se do chlebíčku.

"Tak kam jedeme?" Zeptal jsem se už asi po čtvrté. Nikdo mi to nechtěl říct. Potom co HoSeok zaplatil  v kavárně a společně jsme jí opustili, jsme vyšli před centrum, kde už na nás čekalo auto s našim řidičem. Teď jsme jeli už asi půl hodiny a já byl pěkně nervózní. "Stejně ti to neřekneme... Ale už tam budeme." Políbil mě HoSeok. Stěnu mezi řidičem a námi jsme měli nahoře, aby nás neviděl. Nechápal jsem jak přemluvili řidiče, aby pro nás takhle přijel... V tomhle autě a s tímhle řidičem jsme jezdili jen na akce společnosti. "Vlastně už tu jsme." Řekl YoonGi, když jsme zastavili a aniž by čekal až mu řidič otevře dveře, sám vylezl. Neměl to rád, takže když nemusel, nespoléhal se na něho. Vystoupili jsme s HoSeokem hned za ním a já se překvapeně zadíval na do výšky tyčící se atrakce místního zábavného parku... Rty se mi zformovali do O a já těm dvěma skočil kolem krku. "A co my?" Ozvalo se ublíženě kousek opodál. Otočil jsem se a překvapeně zíral na zbylé čtyři členy naší skupiny. "Vy tu jste taky?" Zeptal jsem se a doskákal je všechny obejmout. "Samozřejmě. Chceme s tebou taky oslavit tvoje narozeniny." Pocuchal mi vlasy NamJoon a já se k němu přitulil. "Děkuju." Přešel jsem ještě k Jinovi a nechal se k němu přivinout. Každý mohl říkat co chtěl. Měl jsem rád, naší skupinu, ale NamJoon a Jin byli něco jiného. Něco výjimečného. A i když všichni tvrdili opak a zapírali to, věděl jsem, že to cítí stejně. "Koho to napadlo?" Zeptal jsem se. Ty dva se už přidali k ostatním, takže jsem v klidu viděl na všechny. "Vlastně YoonGi." Podezíravě jsem se koukl na Kooka. "Kecáš. YoonGi nesnáší všechno co má ve jméně zábavný." A atrakce v zábavním parku ze všeho nejvíc. "Ale byl to on." Našpulil Kook pusu. "Vážně s tím přišel náš YoonGi." Ujistil mě radši HoSeok a přitáhl si mě k sobě. Objal jsem ho a koukl se na Kooka. "Fajn." Skočil jsem na Giho, až mě skoro neudržel. "Děkuju." Zašeptal jsem mu do krku a políbil ho na něj. "Jdeme dovnitř?" Odkašlal si Jin a radši nás všechny hnal před sebou. "Ano, mami!" Zavískl jsem a sám se do něho rozběhl. Kook se mnou držel krok, tak jsem ho vzal za ruku. Nadšeně jsme doběhli k pokladně a nedočkavě čekali na těch pět loudů.

"Nejdu." Mručel si YoonGi stále to svoje. Povzdechl jsem si. Nebyl s námi vlastně nikde. Prominul jsem mu horské dráhy a všechny tyhle bláznivé atrakce, ale do strašidelného domu se mnou musel! "Prosíííím." Chytl jsem ho za ruce a zesmutněl, když znovu zavrtěl hlavou. "Běžte, dojdu zatím s Kookem a Taem pro jídlo." Ty dva totiž odmítli účast v strašidelném domě jako první. Povzdechl jsem si. "Fajn." Zamumlal jsem zklamaně a otočil se na Seoka, který na mě čekal. Slyšel jsem povzdech. "Tak tam skočte vy dva. Sejdeme se tady." Podal jim YoonGi svojí peněženku, oni jí neměli, peníze na park bral Jin ze společného. "Můžu zmrzku?" zeptal se maknae nadšeně. "Až se společně najíme, tak ti jí koupím." Slíbil a pocuchal mu vlasy. "A my jdeme." Podíval se na mě a já vykulil oči. "Jooo!" Vykřikl jsem nadšeně a táhl ty dva dovnitř.

YoonGi

"Hlavně že jsi sem tak moc chtěl viď?" Podíval jsem se na JiMina ve své náruči. Skončil tam asi v polovině strašidelného hradu se slzami a hrozným křikem. "Promiň." Cukl sebou a zakryl si oči. "Klid. Už jdeme ven." Políbil jsem ho na čelo a mířil k východu, který už jsem viděl. Seok mi nadzvedl závěsné pruhy a já s ním prošel na sluneční světlo. Stále se ke mně tiskl a klepal se. "Je v pořádku? Slyšeli jsme hrozný křik." Přišel k nám Jin, který už byl s NamJoonem, nějakou tu chvilku venku. "Snad ano. Je jen vyděšený." Uklidnil ho HoSeok a sledoval JiMina v mé náručí. "Co se děje?" Vrátili se ti dva s vonícími nudlemi. "Půjdeme si sednout." Kývl jsem prostor kde byli lavičky se stoly a sám se k nim vydal. Sedl jsem si na lavičku a jeho si položil na klín. Byl jsem rád, že všechny ty fanynky se u nás objevili v prvních hodinách co jsme byli v parku a že teď, když už byla celkem tma, jsme měli klid. JiMin byl tak vyděšený, že by se to teď opravdu nehodilo. I s JiMinem jsem se otočil ke stolu a jednou rukou si ho přidržoval, zatímco druhou jsem se natáhl pro jednu krabičku s jídlem a přisunul ho před nás. "Pojď se najíst, pojď. Už je to dobrý." Políbil jsem ho do vlasů. Stoly byli opodál těm všem světlům, takže tu byla celkem tma a nemusel jsem se bát, že by nás někdo viděl. "Kde je Seokie?" Zvedl konečně hlavu JiMinie a Seok sedící vedle nás se na něho usmál a pohladil ho po tváři. "Jsem u vás, neboj." "Dobře..." Otočil se ke stolu a chtěl se svézt z mého klína mezi nás na lavičku, ale já ho nenechal. "Jen zůstaň." Usmál jsem se a objal ho. "Stále se klepeš." "A jak budeš jíst?" Namítl a já si přitáhl druhou krabičku. "Neboj. Najím se." Ujistil jsem ho a vzal si hůlky od Seoka, jenž mi je podával. "Hlavně se najez ty. Pak pojedeme domů." 

"Ale no tak, proč jsi naštvaný?" Povzdechl jsem si a chytil JiMina, který šel k autu spíše napřed než s námi. "Nekoupil jsi mi zmrzlinu." Hodil pohled na Kooka, který spokojeně lízal svojí zmrzlinu. Povzdechl jsem si. "Jemu jsem jí ale slíbil... A ty jsi dneska měl sladkého dost..." Poukázal jsem na horkou čokoládu a marcipán co měl v kavárně. Otočil se ode mě a stále s našpulenou pusou pokračoval k autu. Povzdechl jsem si a popadl si ho do náruče. "Přestaň se na mě mračit, nebo tě zlechtám. Zítra ti koupím klidně i zmrzlinový pohár." Slíbil jsem a konečně viděl ty jeho šťastně rozzářený očička. "Slibuješ?" Kývl jsem a přivinul si ho k sobě. "Samozřejmě."