YoonSeokMin A/B/O

44. kapitola

"To ale budeš bez jídla," řekl pobaveně HoSeok a přidržoval mě, abych nespadl. "Hm... Fajn." Zamumlal jsem a přitáhl si za ruku JiMina, na kterého jsem přemístil nejprve svoje ruce a pak celou svojí váhu. Nedošlo mi ale, že JiMin je oproti mě drobnější a jelikož to nečekal, letěli jsme rovnou dolů. Naštěstí jsme stáli u postele, takže jsme spadli na ní. "V pořádku?" zvedl jsem rychle hlavu, abych se podíval, jestli jsem mu neublížil. "Dobrý," řekl pobaveně a zavrtěl nade mnou hlavou. Znovu jsem si tedy spokojeně uvelebil hlavu na jeho hrudi a trochu víc se šoupl z jeho těla, i když ani tak jsem na něm neležel celým a zavřel oči. Ucítil jsem jeho prsty v mých vlasech a byl jsem spokojený jak jen jsem mohl. No... Vlastně ne. Ještě tu chyběl Seok. "Tak pojď, balvane." Ucítil jsem na sobě ruce, které mě táhli do stoje. Nespokojeně jsem se tedy postavil a povzdechl si. "Tak jestli nechceš objednáme si jídlo sem." Navrhl JiMin a já zavrtěl hlavou. "To nepřichází v úvahu. Když už jsi přišel o výlet, tak půjdeme aspoň na to jídlo." Políbil jsem ho na čelo a pak vtiskl pusu i HoSeokovi. "Tak půjdeme." Odešel jsem si pro peněženku a vzal si klíče. "Tak pojďte." Usmál jsem se a šel jsem s nimi dolů. "Můžu si vzít tvojí bundu?" Zeptal se nevině JiMin a vzal si do ruky mojí koženou bundu. "No jo, vezmi si jí." Od doby co si zničil svojí otravoval s tím každého, asi mu budu muset koupit novou. Vlastně by to byl dobrý dárek k narozeninám. Vzal jsem si přes sebe svojí riflovou, když o koženou jsem přišel a nazul si svoje boty. "Můžeme?" Zeptal jsem se HoSeoka, který se zadíval z okna. "Jo, jasně, sorry." Doobul si i druhou botu a vyšel s námi před barák. "Co chcete dělat potom?" zeptal jsem se. Kluci jen pokrčili rameny. "Hm... Tak co kdybychom pak vzali mládě do nákupáku, když má za týden ty narozeniny?" JiMin se na mě překvapeně koukl a očička se mu rozšířili nadšením. "Pro koženou bundu... Například." "JO!" Zavískl už nadšeně a pověsil se mi na krk. Pobaveně jsem se usmál a přitiskl si ho k sobě. "Tak dobře, pokud souhlasí Seok." Chtěl jsem, aby to chtěli oba. JiMin na něho hodil štěněcí pohled a HoSeok se smíchem přikývl. "Děkuju!" Vrhl se i na něho. "Takhle se nikam nedostaneme." Smál se mu Seok a vzal si ho do náruče.