YoonSeokMin A/B/O

59. kapitola

"Kluci?" Ozval se zmatený a unavený JiMinieho hlas. Oba jsme zvedli pohledy. "Proč se hádáte?" vypadalo to, jako že se každou chvíli rozbrečí. Asi působily hormony. Oba jsme se na něho vrhli a sevřeli ho v obětí. "Nehádáme. Promiň." Omluvil jsem se mu a políbil ho do vlasů. "Nechci vás ztratit." Teď už mu slzy tekly. "Co to meleš? Nikdy nás neztratíš. To se nikdy nestane." Ujišťoval ho HoSeok a já souhlasně přikývl. "Nevěřím tomu." Přiznal. "Och... JiMinie hrozně se omlouváme. Oba. Neboj. Nepřijdeš o nás. Víš, že tě milujeme. A stejně tak milujeme sebe." "Milujete se?" Popotáhl. Pousmál jsem se a přitáhl si k sobě HoSeoka, abych se mu vpil do rtů. "Samozřejmě." Souhlasil jsem. "Nikdy to nemůže být jinak." Políbil jsem i jeho. "Jste moje lásky. Nikdy vám nedovolím odejít." Zavrtěl jsem hlavou. "To je naprosto nemožné." JiMin se podíval na Seoka. "Promiň. Byla to moje chyba. Udělal jsem něco, čím jsem ho opravdu ranil. Mrzí mě to. Už se to nestane. Neboj." Políbil ho a zadíval se na mě. "Miluju tě. To se nikdy nezmění. Doufám, že mi to dokážeš odpustit." Pousmál jsem se. "Už to neřeš." Určitě ne před Miniem. "Já tebe taky. A tebe JiMinie. A teď spát. Sotva stojíš." Vyhoupl jsem si ho do náruče. "Miluju vás, kluci." Zamumlal a zavřel spokojeně oči. Donesl jsem ho na postel v pokoji a otočil se na Seoka. "Půjdu se ještě vysprchovat. Zůstaň tu s ním, ať je v klidu. Musí být." Pohladil jsem ho po bříšku. Na Seokově tváři se rozzářil úsměv. "Pohlídám je." Použil množné číslo a já se usmál. "Věřím ti. Nikdy nedovol, aby jim KDOKOLIV ublížil." Políbil jsem JiMinovi bříško přes triko a přikryl ho peřinou. Vtiskl jsem mu pusu ještě na čelo a odešel do koupelny. Ještě jsem viděl Seokův šťastný úsměv a souhlasné kývnutí. To mi stačilo.