YoonSeokMin A/B/O

23.kapitola

HoSeok

V hale bylo naprostý ticho. Všichni šokovaně koukali na ty dva, ale nikdo nic neřekl. Nikdo se ho nezastal. Zadíval jsem se na YoonGiho. Jeho kamennou masku nahradil zmatený a ublížený výraz. Nejspíš si toho ostatní ani nevšimli, ale já ho znal dost dobře na to, abych viděl pod jeho kamennou masku. "Fajn," zvedl se, hodil pohled na nás a zmizel v šatně. Čekal jsem, že se za ním kluci rozejdou nebo aspoň něco, ale oni jen seděli. Vyskočil jsem na nohy. "Vy jste fakt kamarádi," zavrčel jsem na ně a šel do šatny, kde už nebyl. Vyběhl jsem ven a spatřil ho, jak zahýbá za roh. "YoonGi!" Zavolal jsem za ním a rozběhl se. Nezastavil, ale ani nezrychlil, takže jsem ho v klidu dohnal. Popadl jsem ho za rameno a otočil ho k sobě. "YoonGi..." Zamumlal jsem udiveně, když jsem viděl, jak se mu po tvářích koulí slzy. "Co chceš?" Popotáhl. "Je mi to hrozně líto. Neměl právo ti to říct a kluci..." Zavrtěl jsem hlavou. Tohle jsem opravdu nechápal. Pevně jsem tu hromádku neštěstí objal. Nezapomněl jsem. To ani náhodou. Ale nemohl jsem se dívat, jak se trápí. "Zasloužil jsem si to," odtáhl se. "Má pravdu. Ublížil jsem tobě, všem přidělávám jen..." Zarazil jsem ho. "S JiMinem to jsou instinkty. Nemůžeš za to, je to tvoje omega a o ostatním jsme mluvili snad milionkrát," odmítl jsem poslouchat, jak je všem na obtíž. "Ale já ho miluju." Vrazil mi nůž do srdce.