AUTORSKÉ CREEPYPASTY

DÉMONI (2019)

Budu vám vyprávět příběh o své nejlepší kamarádce, poněvadž si myslím, že si zaslouží, aby se o ní vědělo. Byla to osoba velmi chytrá ve svém oboru. Narozdíl ode mě totiž odmalička věděla, co chce dělat. Zatímco já o tom nikdy neměla jasnou představu, ona, jakoby se se svým posláním narodila, či jakoby jí bylo dáno shůry. A navíc měla jednu důležitou vlastnost. Viděla démony. Ne, neberte to špatně, neviděla ohyzdné bytosti s rohy, drápy, s rudou kůží a obrovským pohlavním údem. Ne. Viděla monstra, která může, s pár pomůckami, vidět každý. Ovšem né každý má tu možnost, či vůbec chuť, je vidět. Většina lidí je kupodivu bere jako součást života. Jako, něco, sice nepříjemného, ale zvládnutelného. Tedy alespoň většinou.

Lidi se spíše bojí příšer pod svou postelí, a přitom jim v žilách může kolovat něco daleko nebezpečnějšího, čeho si nejsou vědomi, něco, co jen čeká na probuzení, a na další šíření. Něco, co by nejraději vyhladilo lidskou populaci, něco, co je pouhým okem prakticky neviditelné, a přeci to po sobě může zanechat takovou spoušť. Ano, jsou to viry, bakterie a jiní paraziti, kteří se dostanou do našeho tělesného chrámu jen proto, aby jej jako červotoč prohlodali od základů, a dívali se na to, jak se stavba zřítí jako domeček z karet. Ještě předtím se ovšem musí evakuovat do jiného vhodného chrámu, a takto to jde pořád dokola. 

Moje kamarádka chtěla vždycky pomáhat lidem ve válkami stižených zemích, v zemích zničených přírodní katastrofou, či právě v zemích posedlých démony.

Jednoho dne mi řekla, že jede na pár měsíců na misi pod záštitou nejmenované organizace pomáhat do oblastí Demokratické republiky Kongo, stižených démonem, který vám doslova rozemele orgány na kaši, zatímco vy v bolestech brečíte krev. Ne, není to nějaká příšera z africké mytologie. Opravdu tento démon existuje a jmenuje se Ebola.

Jak bych chtěla, aby si tehdy vzala Sabina jiný ochranný oblek, než ten, který si tehdy na sebe oblékla. Aby si jej prostě popletla a vzala si nějakej úplně cizí…

Ale nebudu teď předbíhat. 

Čekala jsem na ní na letišti, a jak to ostatně správné kamarádky dělají, ihned jsme si někam zašly. Musela mi všechno vyprávět o tom, co zažila při své misi v Kongu, jelikož pohnuté osudy afrických lidí si člověk nemůže nechat pro sebe. Bavili jsme se, a udělali jsme na oslavu jejího návratu velkou párty. Bylo to divoké, i na naše poměry, jelikož tam přišlo více lidí, než jsme očekávali. A právě to byl ten kámen úrazu. 

Druhý den začalo být Sabině špatně. Nejdřív jsme si mysleli, že je to jen obyčejná kocovinka, ale nebyla. Ano, tušíte správně, co se stalo. Ještě v Kongu si Sabina vzala vadný ochranný oblek, kterého si nikdo nevšiml, a šla za pacientem trpící na nejsmrtelnější kmen viru - Ebola Zair. Jelikož se tento démon rychle šíří, exorcista se musí důkladně chránit, což se nestalo. Ano, Sabina se stala posedlou, jak sama říkala. Onemocněla. Sice jí odvezli na infekční oddělení tropických nemocí a do karantény, ale problém je, že na té kalbici pravděpodobně už byla infekční, ale jelikož jsme my sami nevěděly, kdo všechno tam byl, a možná si to nepamatovali ani sami opilý účastníci, tak se Ebola Z mohla šířit velmi rychle. 

Nyní, o dva týdny později stále za naši zemřelou kamarádku mnoho z nás prolévá slzy. Krvavé slzy. 

Vyhrál jsi, démone.