Tallinn [TS, TW, TO]

1# Tallinn

Po pěti letech se vrací Tallinn Blacková do městečka Forks. Naposledy tady byla, když její matku zabil opilý řidič, tudíž měla žít se svým otcem. Ale nakonec odjela do New Orleans a chtěla zapomenout, že nadpřirozený svět existuje. Svým způsobem tam už nepatřila, nikdy nebyla vlkodlak jako kdysi dávno její otec. Myslela si, že už nikdy nebude mít nic společného s tímto světem, ale to se velice mýlila. V tomto městě bylo více nadpřirozena, než kdy v životě viděla. A tam potkala jeho svého původního upíra, spíše hybrida, zamilovala se do něj na první pohled. Klaus ji též svým způsobem miloval, i když to nikdy nedával zrovna dvakrát najevo. Ale to byl celý on, pan tajemný. Obětoval svůj život se svým bratrem pro svou malou holčičku, i když už dávno nebyla malé dítě. Nějaký ten čas mu to dávala za vinu, že ji jen tak opustil - a to se pro něj chtěla stát upírkou, aby mohli být spolu navždy. Ale tohle vše je pouhá minulost, která se nedá vrátit zpět. Osud to tak chtěl. A přesto má Tallinn v srdci prázdnou díru, kterou už nezaplní. On mohl být ten pravý.

Už to byly dva roky, co opustila New Orleans a dva roky od Klause Mikaelsona. Po jeho smrti měla různé milence, od člověka po upíra, a dokonce i vlkodlaka, který ji pokousal, aby byla jeho vlčí družka. Scott jí samozřejmě pomohl, jako správný kamarád a taky jako alfa, který si tím též prošel. Naučil Tallinn vše, co mohl, ovládání sama sebe, a Derek ji zase ukázal, jak se bránit ve své vlčí podobě, kdyby bylo potřeba. Po dlouhé době opět našla lásku, i když si už nemyslela, že ji někdy najde. A přesto ji našla v městečku Beacon Hills. Byl to místní lovec, který byl na straně nadpřirozena, tudíž i vlkodlaků. Kdo by to byl řekl, že jejich vztah vydržel celé tři roky - bylo by tomu tak, kdyby před pár týdny nezemřel. Snažila se ho přeměnit na vlkodlaka, on by se tomu ani nebránil, už dávno nerespektoval kodex. Ale bohužel jeho tělo vlčí jed odmítlo, následně zemřel na zranění, které měl. Teď se vrací, jelikož jí nic nezbylo. Ani její první, ani druhá láska, kterou poznala. Oba jsou po smrti. Bylo na čase se vrátit ke svým kořenům, i když nebyla úplná indiánka - byla pouze z otcovy strany.

Do Forks se též vrací mladý upír, který před půl rokem ztratil svou družku. Chtěl zapomenout na bolest, kterou cítil. Svou milovanou Rosalii velmi miloval. A teď nemá nic -pouze sám sebe a rodinu, ke které se vrací zpět. Dobře ví, že už nikoho nikdy milovat nebude. Rose byla jeho krásná královnička na život a na smrt. Ale smrt si ji vzala mnohem dřív, s čímž vůbec nepočítal. Vždy si myslel, že budou spolu navždy. Už není takový, jako předtím, nesměje se, nebaví se, dokonce ani nepije krev, jak by správně měl. Vše mu je jedno, kdyby na to měl sílu, sám by se zabil, ale je takový srab, že to nedokáže udělat. A kdyby šel k Volturiovým, měli by plno otázek. A hlavně nechtěl udělat nějakou chybu, kterou by pak zaplatila jeho rodina. Proto se rozhodl, že jednoduše vyhladoví, už nikdy se nechce dotknout krve. Taky tak vypadá, pohublý, bledší než obvykle, člověk se diví, že vůbec ještě žije. Kdyby tak věděl, že se brzy vše změní a vše bude jinak, než před tím.

Před pěti lety ve Forks:

„Už neplakej, vše bude zase dobrý," snažil se dívku utišit muž na vozíčku, její otec. I když ji často nevídali, naposledy tomu tak bylo před deseti lety.

„To se ti řekne! Umřela mi máma, už nikoho nemám," utřela si slzy, co jí stékaly po tvářích. Svým způsobem měla pravdu, možná má otce, ale přesto ho nezná.

„Máš mě, jsem tvůj otec. A máš i mladšího bratra," ozval se Billy. Bolelo ho takto vidět svou dceru. Ještě více, když ho nebrala jako otce, ale nějakého cizího člověka.

„Oba dobře víme, že nejsme jako otec a dcera. A co se týče Jacoba, ten to jednou pochopí," podívala se na něj Tallinn. Chtěla odejít, zapomenout na tento svět, že vůbec někdy existoval.

„Vždy jde vše napravit, teď máme možnost být zase spolu jako rodina. Tak tě prosím, neodcházej," chytil plačící dívku za ruku a vložil jí do dlaně tu svou. Snažil se, aby neodcházela, ale věděl, že je rozhodnutá, musel to alespoň opět zkusit.

„Já prostě nemůžu, chci zapomenout na bolest, chci zapomenout na vlkodlaky, upíry, jako by nikdy nebyli. Chci být daleko od nadpřirozeného světa," utírala si jednu slzu za druhou. Byla rozhodnutá, dokonce už věděla, kam pojede. Hlavně když to bude daleko od Forks.

„Jak dlouho se ještě zdržíš, doufám, že aspoň pár dní?" za díval se povzdechem na svou dceru indiánský muž, který seděl na svém vozíku poblíž ní.

„Ještě dnes odjedu." Dobře věděla, že opouští poslední rodinu, kterou má, ale prostě musí odejít. Až jednou nastane ten den, vrátí se opět domů mezi své.

„Opravdu si to nechceš ještě rozmyslet, nějak bychom to zvládli jako vždy?" zajímal se Billy. Nechtěl, aby odjela, ale co měl dělat. Bylo jí už osmnáct.

„Jsem rozhodnutá, takto to bude pro všechny lepší," povzdechla si dívka, nechtěla mu způsobovat bolest, ale co se dalo dělat, chtěla být co nejdál.

„Víš, dcerko, tady vždy bude tvůj domov, i když si myslíš, že ne. Ale je to tak," podíval se indiánský muž na dívku. Tolik se podobala své matce.

„Já vím. A ty se se mnou nerozloučíš?" zahleděla se na chlapce sedícího na schodech. Věděla, že je to její domov, ale teď to tak necítila.

„Ne," nepodíval se vůbec na svou starší sestru dvanáctiletý Jacob, kterému už bude brzy třináct.

„Vím, že teď se na mě zlobíš, ale jednou to pochopíš," sedla si k němu Tallinn. Její bratr byl smutný, jelikož si na její společnost zvykl, že má nevlastní sestru.

„Budeš mi chybět," řekl po chvilce Jack, protože to byla pravda, a pak dívku pevně objal.

„Jednou se zase vrátím," zašeptala Tallinn do ucha svého bratra. Nelhala mu, vrátí se, jen nevěděla kdy.

„Slibuješ?" podíval se jí skoro třináctiletý chlapec do očí, chtěl se ujistit, že to myslí vážně a že mu nelže.