Tallinn [TS, TW, TO]

14# Tallinn

U Blackových doma:

,,Dcerko," ozval se od stolu Billy, který si četl dnešní noviny.

,,Děje se něco?" zajímala se Tallinn, když si všimla zvláštního pohledu svého otce, jak ji pozoruje.

,,Jen, že jsi jiná, taková šťastná řekl bych," pohlédl muž na svou dceru, od syna se mu dostaly informace, že si rozumí s jediným od Cullenových.

,,A to je snad špatně," zasmála vlčice, která čekala bůhví co se děje.

,,Nemá to nic společného s Cullenem, že ne?" otázal se Billy, musel to vědět, zda jeho malá holčička má něco s ním.

,,Kde jsi to vzal," zarazila se najednou Tallinn, ona nikomu neřekla, že něco cítí k Emmettovi.

,,Jen, že Jack něco povídal, že si dobře rozumíte, tak mě napadlo, zda v tom není něco víc." Billy by se nikdy na takové věci neptal, jen nechtěl, aby dopadla jako Bella.

,,Tati, můžu tě ujistit, že já a on spolu nic nemáme," řekla mu rázně dívka, mluvila pravdu, nikdy se jí nedotkl. I když někdy měla pocit, že by chtěl, ale bránil se tomu jako ona.

,,To rád slyším dcerko, nechtěl bych, aby pak vznikly nějaké problémy," přiznal Tallinn její otec, měl prostě strach o svou dceru.

,,Spíš nechceš, abych dopadla jako Cullenová, ale jak už jsem řekla jednou Jackovi, já nejsem Bella." Tallinn, najednou vstala od stolu a vydala ven na vzduch. A to, co jí čekalo za překvapení, to opravdu nečekala.

,,Už je to doba," ozval se dívčí hlas dívky, která na ni usmívala od ucha uchu.

,,Rebekah," objala ji dívka, byla tak moc ráda, že jí zase vidí.

,,Též jsi mi chyběla, vlčků," zašeptala dívce do ucha mladá upírka.

,,Jak..," nedořekla Tallinn, hned ji přišla odpověď od její nejlepší kamarádky.

,,Řekl mi ta chlupatá potvora Laheyi, taky jsem mu nakopala tu jeho vlčí prdel." zasmála se Rebekah, a přitom chytila dívku za obě ruce, tak moc jí scházela, ale byla tady z jiného důvodu.

,,O něm mi ani nemluv! Ale nejsi tady, aby si mě navštívila, že ano?" zavrčela Tallinn, a pak na to se uklidnila, věděla, že je v tom něco jiného.

,,Pamatuješ na tu věc, co jsem ti před lety dala?" upřesnila náznakem, co myslí Rebekah, obě dobře věděli, že se jednalo o kůl z bílého dubu.

,,Zajisté," odpověděla jí Tallinn, tak trochu si připadala jako Klaus, který ji to vždy říkal, když se na něco ptala.

V jedné místní kavárně:

,,Rebekah, co se děje? Mělo to důvod, že jsi mi ho tenkrát dala," ozvala se po chvíli Tallinn, měla ho schovat, aby ho nikdo nevyužil.

,,Co ti budu povídat, nějaká bláznivá čarodějka, přivolala našeho otce Mikaela. A jak už to bývá, chce nás zabít jako vždy," vysvětlila své kamarádce Rebekah. Zase to tady bylo, opět je chtěl někdo zabít.

,,Ale proč až teď," řekla nahlas dívka a pak ji to došlo, původní hybrid byl mrtví tak jeho bratr, tudíž zbývali jenom dva.

,,Z původních jsem zbyla já a můj bratr, a nikdo nemá takový strach, když žil Klaus. Proto potřebují tu věc, abych otce opět poslala do pekla," pohlédla na ni Rebekah, kdyby byla jiná možnost, udělali by to. Ale každý dobře ví, že původního zabije pouze kůl z bílého dubu.

,,Klause by se snad bálo i samotné peklo," zasmála se Tallinn, tak moc jí chyběl její upíři přítel.

,,Proto se mi nediv Tallinn, má švagrová drží otce mimo hru, ale kdoví jak dlouho Mikaela udrží. Musíš mi ho dát sestřičko," povzdechla si upírka, bála se, už nic nebylo, jako když měla pohromadě celou rodinu. I Tallinn tak brala, jelikož kdysi patřila jejímu bratrovi, tudíž ji bere jako svou sestru.

,,Dobře dám ti ho, ale problém je, že ho nemám u sebe." Tallinn, říkala pravdu, byl tam, kde by ho nikdo nikdy nehledal.

,,Řekni kde, a já pro něj klidně pojedu na konec světa," ujistila dívku Rebekah, až tak moc byla zoufalá.

,,Musíš jet do Beacon Hills, a najdeš ho v hrobce Wellsových, přesněji u Joshuy Wellse." Nadechla se zhluboka Tallinn, tam ho totiž schovala, než odjela do Forks. Jelikož dobře věděla, že by ho tam nikdo nehledal, vždyť to byla hrobka lovců.

,,Moc děkuji," objala svou kamarádku Rebekah, byla jí za to vděčná, že po celý ten čas ukrývala kůl z bílého dubu.

Vila Cullenových:

,,Tady máš," podala mu dívka plný kelímek s krví, a posadila se vedle něj do trávy.

,,Žádné otázky nebo odpovědi?" nadzvedl obočí upír, přitom se usmál, nač se ptát vždyť už vše ví, skoro. Ještě zbývalo zjistit, jaké stvoření je.

,,Myslím, že není potřeba, oba už o sobě víme víc než je zdravo," zasmála se vlčice, protože to bylo tak věděli o tom druhém docela dost.

,,Stále tu ještě něco je," opřel se o strom Emmett, teď nebo nikdy. Musel věděl, co byla zač.

,,Ano a copak," usmála se Tallinn a letmo se dotkla ramenem o to jeho, a též zaujala stejnou pozici jako on.

,,Ukaž mi tvé oči," řekl najednou mladý upír, chtěl je vidět zblízka, krásné modré z barvené.

,,Moje oči vidíš neustále, není na nich nic zajímavého," pohlédla na něj Tallinn svýma tmavýma očima, aniž by tušila, že nemyslel tyto. Ale její vlčí část, o které upír neměl tušení.

,,Myslím tvé zářivé modré," upřel pohled na dívku Emmett, měl to říct hned na začátku, co měl na mysli.

,,Nevím, o čem to mluvíš," zarazila se Tallinn, když to slyšela z jeho úst. Že by o tom věděl, ale jak a kdy?

,,Před pár týdny v lese jsem tě viděl s tím vlkodlakem, a tam jsem spatřil tvé oči. I když stále nevím, co jsi za stvoření." Emmett, dívce řekl to, co byla potřeba, přece ji nemůže říct, že ji potají doprovázel domu.

,,Ty jsi mě sledoval," zamračila se trošku naštvaně Tallinn. Proto věděl, spíše nevěděl, neví co je zač.

,,Neřekl bych tomu sledování, ale nevědomé doprovázení domu," namítl upír, on ji nesledoval, jen chtěl, aby bezpečí došla do rezervace.

,,Jak roztomilé," usmála se Tallinn, hned zapomněla, že se před malou chvílí zlobila. Tak on měl o ní strach, aby se jí něco nestalo, to doopravdy nečekala.

,,A co ty oči," zamrkal na dívku Emmett. Měl přece právo vědět, o jakou bytost se jedná, vždyť Tallinn má rád.

,,Dnes o půlnoci v lese," řekla pouze Tallinn a vydala se zpět do vily Cullenových. Je čas, aby věděl, kdo je, a s kým tráví svoje volné chvíle.

Tallinn se rozhodla, že svému upírovi řekne pravdu o sobě, dokonce si zvykla na fakt, že je to její upír. Vždyť to taky byla pravda, odteď patřil jí, i když od začátku s ním nic nechtěla mít. Teď je vše úplně jinak, už nechce od něj utíkat, spíše naopak, chce být po jeho boku. A kdoví, možná časem vše změní a budou spolu, ale tohle všechno chce, pouze čas. Byla doma ve svém pokoji a počítala každou minutu do půlnoci, aniž by věděla, že to samé dělal na druhé straně rezervace mladý upír, který čeká na chvíli, kdy se dozví, co dívka skrývá za tajemství. Konečně nastala půlnoc, tichosti se Tallinn vytratila z domu a vydala se do lesa, kde na ni měl čekat Emmett. I když mu neřekla přesné místo, dobře věděla, že si ji najde, i kdyby byla kdekoliv. Mladý upír nepozorovaně zmizel z vily, ale nešel předními dveřmi, vyskočil z okna svého pokoje. Jen přece se nechtěl potkat ostatními členy rodiny, měli by mnoho otázek, kde má namířeno a proč. Když si uvědomil, že mu Tallinn neřekla místo setkání, ale pak mu došlo, že by dívku mohl najít po čichu. Za tu dobu, co spolu tráví čas, zná dívčinu vůní, voněla jako divoké jahody. Tallinn stála uprostřed lesa, okolo ní ji obklopena tmou, najednou uslyšela praskání větví, šustění listí. Vlčice byla v pozoru, připravena zaútočit, kdyby tak věděla, že se s ní hraje mladý upír, který dívku našel po vůni.