Tallinn [TS, TW, TO]

2# Tallinn

Před pěti lety a o pár dní později v New Orleans:

„Velmi se omlouvám, já vás neviděla," omluvila se dívka, když v baru vrazila do mladého muže. Přitom vylila celý obsah svého pití na jeho drahou košili.

„To nic krásko, takových mám doma plno," ujistil ji muž, že se nic neděje. Mladý upír byl spíše pobavený, jelikož měl dobrou náladu, a tudíž si z toho nic nedělal.

„I tak to byla má vina, nedávala jsem pozor teď máte všechno mé pití na sobě!" Tallinn se styděla, v tomto městě byla teprve pár dní a už si způsobila trapas - ještě k tomu u takového pěkného muže.

„Jak už jsem řekl, to nic krásko, ty jsi tady nová, že? Protože já v této části města znám všechny," prohlížel si dívku se zájmem upír. Dobře věděl, že není zdejší.

„Do tohoto města jsem přijela před pár dny. A mimochodem, jsem Tallinn," dívce bušilo srdce jak splašené, ne že by měla strach, tento pocit neznala.

„Jen klid lásko, moc rychle ti bije srdce," usmál se pobavený upír. Moc dobře slyšel, jak ji srdce bilo jako o závod.

„Upír," řekla jen tak klidně Tallinn a vzápětí chtěla odejít. S upíry nechtěla mít nic společného.

„Kampak lásko," zachytil ji upír za loket, aby mu neutekla. Taky jak by mohla, že?

„Daleko od tebe," ušklíbla se dívka na upíra a vytrhla se mu sevření.

„Lásko, jsi v New Orleans. Tady se to upíry a jinými nadpřirozenými bytostmi jen hemží," zasmál se upír. Byla tak nevinná a přitom toho už o tomto světě věděla dost.

„Co jsem komu udělala, chtěla jsem co nejdál od nadpřirozeného světa a přijela jsem rovnou tam, kde je jich nejvíce," Tallinn si povzdechla. Tohle opravdu nečekala, myslela si, že bude mít klid, ale to si šeredně mýlila.

„Lásko, se mnou jsi bezpečí. Tak trochu mi to tady patří. A abych nezapomněl, jsem Klaus Mikaelson," políbil dívce hřbet ruky Klaus a naznačil jí, aby si šli sednout k baru.

O rok později:

„Pochop to lásko, je to jediná možnost, jak tohle vše ukončit," pohladil dívku její upíři milenec.

„A co já, vím, je to sobecké myslet na sebe, když jde o život tvé dcery. Ale chtěla jsem vše obětovat pro nás," odstrčila Tallinn ruku původního upíra ze své tváře pryč.

„Samozřejmě, že není. Já vždy myslel na sebe, ale tentokrát je na čase myslet na druhé. Je dobře, že ses nestala upírkou, stálo by tě to víc, než si myslíš," chytil Klaus dívku pevně za ruce. Měl ji rád, mohl být říct, že i miloval, ale svou dceru miloval ještě víc.

„Tím, že zabiješ sebe a ponecháš tu ty, kteří tě tolik milují?" Nenáviděla ho za to, že ji chce opustit. Ona ho přece milovala.

„Přijde jiný muž, který tě bude milovat takovou, jaká jsi," Klaus, se Tallinn díval do očí. Mohl ji ovlivnit, aby na něj zapomněla, ale zase taková zrůda není.

„Ale já miluju tebe, Klausi!" vykřikla naštvaná dívka, že ztratí milovanou osobou. Opět bude sama, on přece byl ten jediný.

„Pss, Tallinn, jednou zapomeneš, že vůbec nějaký Klaus Mikaelson existoval," políbil naposledy dívku, která mohla být jednou jeho ženou a zmizel do hluboké noci.

„Já nikoliv, Klausi, vždy budeš v mém srdci," řekla si pro sebe Tallinn Blacková. To bylo naposled, co ho spatřila, než zemřel.

O další rok později - po smrti Klause Mikaelsona:

„Tak," povzdechla si krásná blondýnka. Byla smutná a ještě by měla přijít o nejlepší přítelkyni.

„Tak," zopakovala Tallinn. Věděla, že je to asi naposledy, co se vidí. Kdoví, kdy se opět zase shledají?

„Víš, že mi budeš chybět? Ty jsi byla jediná, kterou jsem brala jako bratrovu přítelkyni," Rebekah, by to nikdy nepřiznala nahlas, ale teď to bylo jiné. Dívka, kterou brala jako kamarádku, odcházela.

„Dalo ti to hodně námahy mi to říct do očí, že? Ale též mi budeš chybět, byla jsi má jediná pravá kamarádka, kterou jsem tady poznala," usmála se na dívku Tallinn, i když jí vůbec nebylo do smíchu.

„Klaus tě miloval, obě to dobře víme, a já můžu říct, že nikoho nemiloval jak tebe. Až na malou Hope," ujistila ji Rebekah, protože měla pravdu. Její bratr nikdy nikoho nemiloval více, než sám sebe.

„Až dokonce," setřela si zbloudilou slzu z tváře, tak moc jí chyběl. Byla to přece její první láska.

„Říkám si stále proč, proč já? Oba mí milovaní bratři jsou mrtví, tak moc to bolí," utřela si slzy původní upírka, která právě přišla o dva členy ze své rodiny.

„Já vím, já vím, bez Klause jsem tak prázdná. Mám pocit, že mám v srdci černou díru," odpověděla Tallinn, která pevně objala svou kamarádku.

„Bolest jednou přestane, ale zůstane, ale já věřím, že jednou najdeš někoho, kdo tě bude milovat," objala dívku Rebekah ještě více, jelikož věděla, že je to naposled.

„Kde jsem to jen slyšela?" usmála se Tallinn, když si vzpomněla na slova svého milovaného Klause.

O pár dní později - odjezd Tallinn:

„Je to tady," usmála Tallinn, která se přišla rozloučit se svou kamarádku a jejím přítelem.

„Už teď mi chybíš," objala dívku původní upírka, která byla ráda, že byly kamarádky.

„Kdybys něco potřebovala, nebo ti chtěl někdo ublížit, stačí mi zavolat a já to zařídím," ozval se Marcel, který byl opřený o její auto. Měl ji svým způsobem rád, bral ji jako svou malou sestřičku.

„Snad to nebude potřeba, ale i tak děkuji, Marceli, vážím si toho," řekla Tallinn, která ho objala, a on ji objetí oplatil.

„A s kým tam vlastně jedeš, snad ne s tím vlkodlakem?" zajímala se Rebekah, i když měla menší tušení, o koho se jedná. Jen si myslela, že to není zrovna dobrá společnost pro její kamarádku.

„Isaac Lahey je hodný, milý kluk, i když vlkodlak," pousmála se dívka. Věděla, že by jí neublížil.

„Když myslíš," utrousil Marcel, který vlkodlaky neměl zrovna v lásce.

„Ale pokud ti něco udělá, přijedu do Beacon Hills a nakopu mu tu jeho vlčí prdel," ušklíbla se původní upírka.

Před třemi lety v Beacon Hills:

„Pane bože, Tallinn, co se stalo?" vykřikla dívka, když spatřila svou kamarádku celou od krve.

„To Stuart, on mě kousl!" oznámila jí naštvaná Tallinn. Kdysi dávno chtěla být upírkou, a ne vlkodlakem.

„Neboj zlato, vše bude pohodě, já ti pomůžu," ozval se mladík, který se tam objevil a nastavil svou náruč.

„A co když mě to zabije, Scotte?" pohlédla na svého kamaráda dívka, která měla strach. Ano, bylo pravda, že chtěla tenkrát zemřít, ale na její obhajobu, měla se stát upírkou.

„Podívej se na mě Tallinn, já to nikdy nedovolím," políbil ji na čelo Scott. Dobře věděl, že ji lhát neměl, ale co měl dělat, nechtěl ji více strašit.

„Scotte, měli bychom jít, než si jí někdo všimne, asi těžko bychom jim vysvětlovali, proč je na krku pokousaná a od krve," ozvala se najednou dívka, která tam po celý ten čas byla též.

„Máš pravdu, Malio, půjdeme," chytil svou dívku za ruku a Tallinn kolem pasu a vydali se do domu Argentových.

„Kdybys tady tak byl," řekla si Tallinn pro sebe. Tak moc jí chyběl. Chtěla být jednou upíři nevěsta, a ne vlčí.