Tallinn [TS, TW, TO]

12# Tallinn

O několik dní později - Vila Cullenových:

,,V troubě máš lasagne, stačí si je ohřát, přece tady nebudeš o hladu, že?" usmála se mile Esme, byla ráda, že dívka s nimi tráví volný čas.

,,Děkuji, když tak později," pousmála se Tallinn, dobře věděla, že jíst nebude, jelikož nemá chuť.

,,Dobře, půjdu se připravit," kývla na dívku hlavou a zmizela ve svém pokoji.

,,Víš, že lhát se nemá," ozvalo se u jejich zad škodolibý hlas mladého upíra.

,,To říká ten pravý, že?" narážela na to, že to dělá, stejně jako vlčice.

,,Mám k tomu důvod, maličká," ušklíbl se Emmett, nechápal, proč se vůbec s ní o tom baví.

,,Vážně? Stojí ti za to zemřít," šťouchla do něj dívka prstem do jeho kdysi dávno vypracované hrudi.

,,Nic o tom nevíš, tak mlč, vůbec nevíš, co právě cítím!" ozval se naštvaný Emmett, nehodlal se o tom si bavit.

,,Myslíš snad, že pouze tobě chybí, že jsi ji miloval jen ty? A co tvá rodina, též jim k čertu chybí. A ty mi neříkej, že nevím! Víš, jaký to je, v průběhu pěti let přijít o matku, přítele a snoubence? Jak tě bolest, kterou cítíš v sobě, spaluje zevnitř? Tak moc jsem ho milovala, strašně to bolí, ale vím, že se už nikdy nevrátí. I když bych si přála sebe víc, tak mi k čertu neříkej, že nevím, co cítíš!" křičela na něj Tallinn, přitom se musela udržet v klidu, aby se před ním neproměnila. To bylo poprvé, co to kdy řekla, a řekla to právě jemu.

,,Moc jsem ji miloval, byla pro mě všechno, dokonce jsme měli v plánu obnovit náš manželský slib. Chybí mi, bez ní nejsem nic, bolí to, možná mi nebije srdce, ale přesto to tak je. Byla se mnou od úplného začátku, nemělo to tak skončit, měli jsme být spolu navždy. Nikdo není jako Rosalie, a přesto jsi mi ji dnes připomněla." Co se to s ním děje, nikdy to nikomu neřekl, pak přišla ona a vše se změnilo? Svým způsobem se mu ulevilo, že to konečně někomu řekl.

,,Tady," položila vedle něj menší kalíšek s krví, který vždy odmítl, ale pro začátek by to mělo stačit.

,,Až po tobě," řekl upír a podal jí půlku toastu s máslem a šunkou. Emmett si řekl, když má pít, tak ona zase musí něco sníst.

,,Tak dobrou chuť," nadechla se Tallinn a zakousla se do toustů. Pokud chce, aby začala pít krev i ona musí jíst, když se to vzalo, je to fér.

,,Ale nemysli si, je to jen pro tentokrát," ozval po chvilce Emmett, a celý obsah kalíšku se mu ztratil ústech.

,,Samozřejmě," zasmála se vlčice, to bylo poprvé od smrti její lásky, co se takto upřímně smála.

,,Viděl jsi to, co já?" zašeptal údivem Carlisle, který stál se svým takzvaným synem na terase.

,,Jak to vypadá, Tallinn přece bude mít na něj vliv. Tohle je teprve začátek," usmál se Edward, přece bylo pro něho to vlčí otisknutí dobré. Pokud to tak půjde dál, bude to opět jeho bratr, jako předtím, než zemřela Rose.

,,Ty něco víš," pohlédl dr. Cullen na mladého upíra, jelikož měl takový pocit, že to bude pravda.

,,Možná," naznačil pouze upír, ještě nenadešel ten správný čas, aby se to vědělo. Že je Tallinn, ve skutečnosti nová družka Emmetta.

V celým domě Cullenových byl klid, členové rodinky byly na lovu, aby načerpali sílu. Kromě jediného, který seděl na terase a díval na noční oblohu, mezitím Tallinn, uložila dívenku do postele, a vyprávěla jí pohádku o Šípkové Růžence. Tuto pohádku měla ráda i samotná vlčice, vždy si přála potkat prince na bílém koni. Dvakrát se jí to stalo, ale to nebyl ten šťastný konec, jak si sama přála. Proto si své srdce uzavřela, už se nechce zamilovat, nechce, aby její srdce opět krvácelo. Stačí, že se Tallinn její jizvy úplně nezahojily, stále ji bolí ztráta muže, kterého milovala. Mladý upír přemýšlel nad tím, jak mu ta dívka připomíná Rose, a přesto je úplně jiná. Jak bylo možné, že ho přesvědčila vypít krev, proč má pocit, že ji vidí jinak než předtím? Teď ví, že není jediný, kdo cítí smutek, a bolest ze ztráty milované osoby, byla to i ona. I když přišla o víc než on, on přišel pouze o jednu bytost, ale ona rovnou o tři. Svým způsobem ví, že by měl jít dál, ale prostě stále má hlavě Rosalii, jako kdyby jí tak podváděl. Nebyl to jen Emmett, co to takto cítil i Tallinn byla na tom stejně, milovala Joshuu, ale ta vlčí záležitost je silnější než ona. Může se bránit sebevíc, jak chce, odmítal být po jeho boku, nebo snad milovat. Ale jednou se bude muset rozhodnout, dřív než si pro ni přijde smrt.

Nessy ponechala v pokoji a vrátila se do obýváku, tam si všimla, že Emmett sedí na terase. Místo, aby si sedla na pohovku a vzala si nějakou knížku z knihovny, místo toho šla za ním. Sedla si naproti němu, a dívala se s ním na noční oblohu, akorát šli vidět první hvězdy. Ani jeden z nich neřekl, jen pouze seděli a dívali se, pro tuto noc řekli až příliš, tak proč v tom pokračovat. Musejí se s tím poprat sami, i když každý z nich má rodinu, která by jim určitě ráda pomohla. Ale oni si to chtějí potrpět samy, je to přece pouze jejich bolest, tak proč s ní zatěžovat své blízké. Seděly mlčky, tak metr od sebe, nikdo z nich nic neříkal, v tu chvíli Tallinn spatřila v jeho očích bolest. Když se zadíval do těch jejich tmavých, viděl to stejné, mohli takto být věčnost a nic druhému neříct. Mezitím už přicházeli ostatní z rodiny ze svého lovu, když je spatřil, zmizel zpět v domě. Po menší chvilce i ona, aby to nevypadalo divně, šla rovnou do pokoje Nessy, zkontrolovat ji. Dívenka v klidu oddechovala, přikryla ji a vydala se zpět, akorát všichni už byly v obýváku. Posadila se vedle Alice, která se jí zkoumavě prohlížela. Carlisle s Edwardem, všem řekli, čeho byly dnes svědky, že poprvé za tu dobu si vzal krev. I když to nebylo zrovna velké množství, ale pro začátek to bylo až dost.

,,Děkujeme," ozval se Carlisle, byl jí vděčný, co udělala pro jeho syna. Konečně řekl, co cítí vlastními ústy.

,,Za co, že jsem pohlídala Nessy, když můj bratr nemohl? To byla přece maličkost," pohlédla na něj vlčice, udělala to ráda, stejně neměla nic v plánu.

,,Myslel jsem spíše to s Emmettem, ty jsi první, od koho si vzal dobrovolně krev," upřesnil Dr. Cullen dívce, aby byla v obrazu, co myslel před malou chvílí.

,,Jak? Vy jste nás odposlouchávali," zamračila se Tallinn. Co měla čekat, že? Když je v domě plných upírů.

,,To nikdy bychom si nedovolili, viděli jsme vás," ujal se slova Edward, aby si vlčice nemyslela nic špatného o jeho rodině.

,,Nemyslela jsem to tak," zastyděla se Tallinn, že jsi to vůbec myslela. Ale, co by vás jako první napadlo, než toto.

,,Necháme to být, chtěli jsme ti poděkovat," usmála se Esme, byla ráda, že se aspoň trochu posunul.

,,Není za co, vždyť to byla pouze malá dávka," podívala se na ně dívka. Pro ně to byl jako dar z nebes, ale bral to i on tak.

,,A co Nessy?" zajímala se Bella, jak bylo s její dcerou, spíše chtěla vědět, zda bylo vše v pořádku.

,,Byla velmi hodná, chvíli jsme si hráli, řekla jsem jí pohádku na dobrou noc. Uložila do postele a teď klidně oddychuje v říši snů,"

,,Děkuji, že ses o ní postarala," usmála se vděčně mladá upírka, a vzápětí zmizela s Edwardem.

,,Už je hodně pozdě, a otec by měl o mě strach," vysvětlila jim vlčí dívka, a pomalu si to vydala ke dveřím.

,,Klidně můžeš přespat tady, nebo tě někdo doprovodí," usmála se Esme mile na mladou dívku.

,,To není potřeba, ale děkuji." poděkovala Tallinn, popřála dobrou noc a odešla.