Tallinn [TS, TW, TO]

8# Tallinn

,,Už se to se stalo?" zajímala se ještě více dívce, jelikož neměla pochyby, že něco takového se už odehrálo.

,,Hmmm," ozvalo se znova. Billy o takové situaci věděl, ale taky dal slib starším, že to nikdy nevyjde na povrch.

,,Tati, stalo?" položila mu opět otázku Tallinn, musí to vědět prostě musí.

,,Ano," povzdechl si Billy, i když věděl, že by měl radši mlčet.

,,A...," upřela prosebný pohled na otce, který by jako stále váhal.

,,Kdysi dávno se taková věc stala, před mnoha staletími, když mladý vlkodlak potkal krásnou upírku." Billy, si povzdechl, protože věděl, že to nebyl šťastný konec.

,,Co bylo dál," vyzvala ho, aby pokračoval. Tallinn chtěla vědět, jak to mezi nimi dopadlo.

,,Vlkodlak byl velmi tvrdohlavý muž, který se nikdy nechtěl podvolit ženě, natož upírce. Odmítal být součástí vtisknutí, ve kterém mělo být to upíři individuum. Tím samým pohrdala upírka, nic nechtěla mít společného s chlupatou bestií. Muže to, aniž by to věděl, zabíjelo zevnitř, jelikož odmítl být s ní. Jednoho dne to dovršilo tím, že takzvaná upíři družka vlkodlaka, byla zabita při boji s vlčí smečkou. Vlci se až pak dozvěděli, že to byla nevěsta jednoho z nich, i když nevěděli, jak to bylo možné. Po třech dnech zemřel i mladý vlkodlak, jelikož jeho vnitřní vlk zemřel žalem. Později rada starších rozhodla, že by se to nikdo neměl dovědět. Proto všechny záznamy byly zničeny, věděli o nich pouze vždy starší nebo náčelníci." Dovyprávěl Billy příběh své dceři, který nikdy neměl vyjít na světlo.

,,Ach... Proč myslíš, že se do ní vtiskl?" Tohle bylo více, než si Tallinn představovala, bylo to na ní už moc.

,,To nikdo neví, proč se to tenkrát stalo, a to bylo i naposledy, nikdy se to pak už neopakovalo." Billy, a ostatní z rady starších si to neuměli vysvětlit, proč to tak bylo, z jakého důvodu.

,,Ach...," povzdechla si Tallinn, kdyby tak věděl, že to už není pravda. Že i ona se z nějakého důvodu otiskla do upíra.

,,To tě vůbec nemusí trápit dcerko, to se stalo velmi dávno," chytil Billy svou dceru za ruku, aby ji utěšil, jelikož si všiml, že je rozrušená.

,,Já vím," utřela si slzy dívka, aniž by si toho její otec mohl všimnout. Hlavně měla jedinou otázku, co bude dělat?

Tallinn byla z toho vyprávění velmi rozrušená, přece se něco takového kdysi dávno stalo. A teď se to z nějakého důvodu dělo i jí, ale proč? Co na ní bylo tak výjimečného, že se musela otisknout do upíra? On ji nikdy nebude milovat, a ona zase jeho ne, jejich bolest je velmi velká, aby jen tak zapomněli na minulost. Co si jen počne, když se tomu bude bránit, bude ji to zevnitř užírat. Její vnitřní vlk bude po něm toužít, být po jeho boku, být milován. Ale tohle Tallinn nedokázala, jak by taky mohla, když před nedávnem ztratila svou lásku? Ani si doma nevšimli, že pořádně nejí, byly tak moc rádi, že je s nimi, že si tohohle nikdo neuvědomil. Srdce ji bolelo, tak na jídlo neměla vůbec chuť, tak moc jí chybí Joshuovo obejmutí. Seděla na okenním parapetu a dívala se směrem k lesu. Kdyby byla upír jako tenkrát její první láska, mohla by tu bolest vypnout a nic necítit, prostě jakoby nikdy neexistovala. Ale zase by to mělo následky, už by to nebyla ona, ale někdo úplně jiný, ztratila by sama sebe. To by zase nechtěla, nechtěla by být někým, kdo není, byla by obyčejné monstrum. Bez lítosti by každého zabila, a kdo ví, možná by zabila i svou rodinu nebo přátele? Tak ať raději cítí bolest, prázdnotu, samotu po milované bytosti.

,,Lásko, tak moc mi chybíš, tenkrát jsem si myslela, že tě nedokážu milovat. A přesto se tak stalo, kdyby jsi tu tak byl se mnou." stékaly Tallinn slzy po tváři, které nedokázala zastavit. Vzpomínky na něj ji bolely, ale zároveň jí zůstalo to jediné po něm.

Vzpomínka - Joshua Wells

,,Nevím zda tě někdy dokážu milovat," pohlédla na něj Tallinn, milovala svého upířího krále. Nechtěla mu dávat naději, s kterou by se nakonec zklamal.

,,Tallinn, krásko, chápu, ten toho si tentokrát milovala, zůstal ve tvém srdci. Ale on se už nevrátí," chytil dívku za ruku lovec, dobře věděl, ten, kterého milovala, v místnosti zemřel.

,,Já vím, ale tak moc to bolí, on byl pro mě všechno," stékaly Tallinn po tváři slzy. Zapomeňte na někoho, kdo byl vaší první láskou.

,,Neplakej, on by to určitě nechtěl, aby jsi pro něj trpěla. Když člověk někoho miluje, nechce, aby ten druhý trpěl," otřel Joshua, dívce slzy a přitom ji pohladil.

,,Co, když tě nedokážu milovat tak jako ty mě?" otázala se Tallinn. Bylo možné, aby ho jednou milovala jako on ji?

,,Když to nezkusíš tak to nezjistíš," políbil lovec vlčici na čelo. Za tu dobu, co ji znal, získala jak jeho náklonnost, tak lásku.

Konečně bylo v domě klid, tak se mladý upír mohl přijít, ale přitom měl hlavě divný rozhovor mezi tou dívkou a jeho bratrem. Moc se o to nezajímal, měl svých starostí dost, tak proč se starat o nějakou holku. I když, že by to mělo něco společného s tím, co naznačovala Alice? Že by též přišla o někoho, koho milovala? Ale tuhle myšlenku hned vymanil ze své hlavy, ne všichni musí trpět jako on. Procházel se po pozemcích, které patřily jim, jako upírům. Všude byla tma, za pár minut bude vycházet slunce, sedl si na zem a opřel se o strom. Tak moc mu chyběla Rosalie, vzpomínal, jak spolu tady jen tak seděli a tulili se k sobě. A přitom spolu sledovali východ slunce, teď tu sedí sám bez své sladké Rose. Bez ní to není ono, ona tu vždy byla pro něj v dobrém i v tom zlém. Ale teď tu takový nikdo není, když nepočítá svou rodinu, dřív nebo později se dozvědí, že to vzdal, a že chce jít za svou milovanou. I když dobře ví, že to Alice už dávno ví, a čeká na správnou situaci, si s ním o tom promluvit. Ale on o tohle nestojí, nechce se o tom bavit, nejlepší by bylo, kdyby vůbec neexistoval.

,,Tak moc mi chybíš Rosalii, ty jsi byla mé slunce, má hvězda na obloze. Bez tebe nejsem nic," povzdechl si Emmett a přitom se díval na východ slunce, který vždy sledoval s ní.

Vzpomínka - Rosalie Cullenová

,,Zlato," pohlédla na svého životního partnera mladá upírka, který byl pro ni vším, co kdy měla.

,,Ano lásko," ozval se upír, který držel svou milovanou kolem pasu při východu slunce. Jako každý den jejich upířího života, byl to jejich malý rituál.

,,Víš, přemýšlela jsem, co kdybychom obnovili nás manželský slib," usmála se Rosalie, a zachutnala se do jeho pevného objetí, které tolik milovala.

,,Pokud to je tvé přání, tak moc rád," políbil Emmett, hřbet ruky své sladké upírky. Pro ni by udělal cokoliv, i modré z nebe by jí donesl.

,,Ano je," opřela si svou hlavu na upírovou hruď. Už byly velmi dlouho manželé, tak chtěla jejich svazek obnovit.

,,Jak by si to představila, kdyby bylo na mě, vzal bych si teď hned." Emmett, a políbil svou krásnou upírku.

,,Myslela jsem až po svatbě Edwarda a Belly, je to přece jen jejich den." Rosalie, a chytila ho za ruku a propletla si s ním prsty.

,,Jak si přeješ, lásko," řekl jí mladý upír, tak moc ji miloval. Neuměl si představit život bez ní.

,,Miluju tě," zašeptala upírka, hlavou položenou na jeho rameni.