MŮŽEME BÝT...

pouť

Ráno mě probudil Kirishima. Probudil i Bakuga, ale ten ho odstrčil a s nelítostným pohledem zabral koupelnu. Já a Kirishima jsme se vydali do školy. Bakugo šel za námi. Jakmile sme se ocitli v chumlu lidí co mířili tam kam my, Bakugo zavrčel, procpal se mezi nás a šel kousíček před námi. Jenže u vchodu do školy jsme se rozdělili. Kluci byli spolu ve třídě. A já sám. 1- A. Vstoupil jsem do třídy a rozhlédl se. Lavice po dvou. Rychle jsem si sedl do poslední u okna. Třída se pomalu začala plnit. Bylo pět minut před zvoněním, když do třídy přišla menší nakrátko ostříhaná brunetka. Vypadala vyplašeně. Bloumala mezi lavicemi a pevně svírala popruhy u svého batohu. Když procházela okolo mé lavice, posunul jsem židli vedle mě. "Jestli chceš, posaď se vedle mě." se slovy jsem se pokusil o ten nejmilejší úsměv. Zaskočilo jí to. Ale pak se její tvář rozzářila. "Chci!" Sedla si na židli a podala mi ruku. "Ochako Uraraka." "Izuku Midoriya." Zazvonilo. První úvodní hodina. Naše třídní vypadala více vyplašeně než my. "Tak... to by byla seznamovací hodina. Budu se těšit na zítra." Rozloučila se s námi a nejistě se usmála. "Takže ty si taky na intru?" Uraraka kývla. "Hej Deku!" Zakřičel na mě Bakugo stojící pod schody. "Co je Kachane?" "Neviděl si cestou jsem Kirishimu?" Zakroutil jsem hlavou. Odfrkl si a otočil se k nám zády. "Proč ti říká Deku?" Zeptala se Uraraka. Nadzvedl jsem ramena. "Tak mi říká od mala." Usmála se. "Mě se to líbí. Můžu ti tak říkat i já?" Trochu jsem zčervenal. "Jo... klidně." 
____________________________________
"Takže se s tebou Kacchan začal bavit z ničeho nic?" Kirishima přikývl. "Celou dobu se mračil, ale bavil se normálně." Šibalsky jsem se usmál. "Dokonce tě hledal před školou." Zvedl jedno své červené obočí. "HEJ!" Zaječel Bakugo ze dveří. Oba jsme se na něj s tázavými pohledy otočili. "Kirishimo nechceš se projít?" Obou spadla brada až na prsa. "HEJ! Nebudu se ptát dvakrát. Čekám dole." Vší silou zabouchl dveře. Strčil jsem do Kirishimi. "Na co čekáš! Vstávej!" Vstal z postele jako kdyby měl každou chvíli zvracet. "Co si mám vzít na sebe?" Zeptal se s bolestivým úšklebkem. Začal jsem se smát. Hodil jsem po něm jeho mikinu a kecky, co měl u postele. Když byl připravený, rychle jsem ho nastříkal mou voňavkou, co mi dala maminka. "OO co to je? Voní to božsky." Chtěl mi z ruky sebrat flakon, ale já ho strčil ze dveří. "Užij si tooo!" Takhle to probíhalo celý první týden školy. Kirishima a Bakugo se posunuli od procházek a povídání si do půl třetí ráno k obímání a občas se pohladili nebo chytli za ruku, což znamenalo, že jsem zůstával často sám na pokoji. Občas mou samotu narušila Uraraka, která mi vždy s nadšením ve společenské místnosti pouštěla do sluchátek hudbu. Zrovna jsem jí šel vrátit sluchátka, když jsem ji viděl jak sedí před dveřmi do svého pokoje. "Co se děje? Proč nejsi v pokoji?" Zvedla hlavu od knihy, kterou četla. "Nemůžu... Jiro si přivedla Kaminariho." Najednou se ze dveří ozval hlasitý vzdech. Uraraka se zatvářila provinile. Tak jsem si sedl vedle ní a strčil jí do ucha sluchátko. Seděli jsme tam asi deset minut, než se dveře otevřeli a v nich se objevil vysoký blonďák. "Doufá, že jsme nedělali ranbajs." se slovy se nervózně podrbal na šíji a ukázal své bílé zuby. "Radši si zapni poklopec Kaminari!" Řekla dívka, která ho vystrčila ze dveří. Kaminari si poklopec zapl a vydal se k ní. "Tak zatím zlato!" Vášnivě se políbili a chalpec odešel. "Není to ten hezoun, vedle kterýho sedíš?" Ukázala na mě Jiro mezitím, co jsme s Urarakou vstávali. "Jo... tohle je  Deku a tohle Jiro." Podal jsem modrovlásce ruku a vydal se do pokoje. "Je hezkej... máš dobrej vkus Uararako!" "JIRO!!Nech toho!" Zaslechl jsem, když jsem zahl za roh. "Hej.. je s tebou něco? Si nějakej červenej..." Zeptal se mě Kirishima, který se válel na posteli. Zavrtěl jsem hlavou. "Nechceš jít semnou a s Bakugem zítra na pouť?" zeptal se mě s nadšením v hlase. "Nevim Kirishimo... není to dobrej nápad." Hodil po mě polštář. "Nelbni! Deš a basta!" Včera přijela do parku pouť. Kolotoče a stánky plné sladkostí. A tak druhý den hned po škole jsme se utíkali převléknout. "Co si bereš na sebe?" Zeptal jsem se Kirishami. Nakonec jsme si vzali jen džiny a triko. Chtěli jsme si užít poslední podzimní sluníčko. "Pučíš mi ještě tu tvojí kouzelnou voňavku?" Musel jsem se smát. "Co je to za značku? Není na tom etiketa." Pokrčil jsem rameny. "Dala mi ji maminka." Taky jsem se nastříkal a vyběhli jsme nadšeně před intr, kde stál Bakugo. Objal Kirishimu a usmál se na něj... na mě hodil nelítostný pohled. Park svítil barvami a vůně všech stánkových dobrot mi lezli do nosu." Hej Midoriya... půjdeš semnou na ten velkej kolotoč?" Zeptal se s nadšením Kirishima. "Jasný!! Ale před tím bych si skočil na malou." "To by bylo fajn. Půjdu taky." Záchody byli jen kousek od nás. Bakugo čekal venku. Když jsem vyšel jako první, přišpendlil mě ke stěně toalet. "Co to k sakru děláš? Snažíš se to zkazit?" Odstrčil jsem ho. "Kacchane uklidni se! Vždyť já..." nedořekl jsem to jelikož mi dal pěstí. "Kacchane... já..." další rána mě dostala na zem. "Drž už hubu a vypadni. Tohle mi nezkazíš!" Vstal jsem a podíval se na něj. Měl pravdu. Vypotácel jsem se ze záchodů a šel zpátky na intr. Říkal jsem, že to není dobrej nápad. Bylo mi na nic. Snad si to ty dva užijou. Nechtěl jsem to celé obcházet jako cestou sem. Chtěl jsem být na pokoji. V posteli... Kdybych slezl tu stráň, byl bych tam dvakrát rychleji. Uvažoval jsem. Sestoupil jsem z pěšiny a začal slézat stráň. "vypadala míň pudce..." řekl jsem, když mi uklouzla noha po klacku. Myslel jsem si, že se cestou o něco zachytím, ale ne. Kutálel jsem se až dolů. Tvrdě jsem dopadl na záda  na trávník vedle chodníku. Bolelo mě celé tělo. Ukápl mi slza. Nechtělo se mi vstát. Koukal jsem na čistě modré nebe. Nevím, jak dlouho jsem tam ležel, ale z mého tranzu mě přerušili něčí kroky. Najednou mi někdo svým tělem zakryl výhled na nebe. "Jsi v pořádku?"