MŮŽEME BÝT...

festival

Nebál jsem se mamky reakce. Vím, že mě bude milovat, i kdyby mi uřízli obě nohy. "Mám z vás radost. Nejdřív jsem měla strach, ale jsme ráda, že jsem se sama přesvědčila o tom, že Shoto je úžasný kluk." Chytla nás oba za ruku. Objednali jsme si ještě jeden čaj a posedávali do pěti do večera. "Už půjdeme. Zavolám ti, až se zítra dostanu domů!" Řekla mamka před itrem. "Jasný. rád jsem tě viděl mami!" Objal jsem jí vší silou, co jsem měl. "Já tebe taky! Uč se a v úterý mi zavolej jak dopadl ten festival!" Mamka nasála moji vůni. "Používáš tu voňavku ode mě." Nalili se jí slzy do očí. "Nootak mamííí uvidíme se za chvíli. Zase přijedeš nebo pojedu domů já." Todoroki stál opodál. Díval se na nás jako pes, který má hlad. Natáhl jsem k němu ruku. Objali jsme se všichni tři. "Tak se měj zlato! Mám tě ráda." "Já tebe taky!" Mamka ustoupila a objal mě sám Todoroki. "Neboj! Udělám ji snídani a doprovodim na nádraží." Byl jsem mu tak vděčný. Políbil jsem ho. Mamka se na nás usmívala jako sluníčko. "Miluju tě." zašeptal jsem. "Já tebe taky." odpověděl mi v polibku. Mával jsem ji, dokud nezahli za roh. Bezmyšlenkovitě jsem prošel recepční a nevnímaje ruch ve společenské místnosti a jsem šel do pokoje. Otevřel jsem dveře a hodil jsem batoh k posteli. Natáhl jsem se na ní. Uslyšel jsem zajíknutí. Podíval jsem se na postel naproti té mé. Kirishima u ní stál s rozepnutým poklopcem a pod ním klečel Kacchan a měl jeho chloubu v puse. Oba se na mě dívali a vypadali jako sochy. "Ježiši omlouvám se! Já si vás nevšiml!" Rychle jsem vyskočil na nohy a mířil ven na chodbu. Šel jsem si sednout do společenské místnosti. Na jedné sedačce se olizovala Jiro s Kaminarim, na druhé seděl Lida s ostnatními kluky a učili se matiku. V rohu v křesle seděla Uraraka. Zamávala mi. "Chceš semnou poslouchat písničky?" Zeptala se nadšeně. Rád jsem kývl. Mačkali jsme se v jednom křesle a každý měl v uchu jedno sluchátko... ale bylo mi dobře. Místnost se začala pomalu prázdnit. Až jsem tam seděi jen my. Uraraka se uvelebila v mém náruší a spokojeně oddychovala. Usnula. Byla tak rozkošná. Pohladil jsem ji opatrně po tváři. "Uuu vidíš to? Stává se z něj Cassanovaaa!" Zavrčel Kacchan. Kirishima stál hned za ním. "Promiňte že jsem vás vyrušil..." Byl jsem rudý jako rak. Kirishima mávl rukou a šel ke mě. Kacchan si sedl naproti na gauč. "Woow je jak koťátko!" Pohladil Kirishima Uraraku po tváři. Potom se vydal za Bakugem. "Ty jdeš v úterý na festival viď? bude tam?" Zpustil Kirishima nadčeně. Kývl jsem. Uraraka sebou cukla. "Odnesu ji do postele." Opatrně jsem s ní vstal a nesl ji do měkké postele.                                    ____________________________________                                                                                                             Pondělek byl strašnej. Škola do čtyř a Todorokiho jsem neviděl, protože v jednu odpoledne šel pomáhat do školy s festivalem. Válel jsem se na pokoji a telefonoval s mamkou. Těšil jsem se až Todorokiho uvidím na festivalu. Ročníky proti sobě budou bojovat ve sportech! V úterý jsem vyletěl do koupelny. Upravil jsem se a šel s klukama před intr, kde už všichni čekali. Šlo nás deset. Byl jsem natěšený. Došli jsme ke stadionu školy UA  a spadla nám brada. Zástupy lidí se tlačili do vchodů. Velké obrazovky seznamovali diváky se situací. V kolik co začíná. "Za půl hodiny mají první ročníky v sektoru B sprint!" Zahulákal Lida. "Je o tu obrovské..." Řekla s otevřenou pusou Uraraka. "Měli by rozdávat mapy." Zavrčel Mineta. Několikrát jsme se zamotali než jsme došli do sektoru B. Zasedli jsme poslední místa na tribunách. Před námi se vinuly oranžové oválné sprintařské  dráhy. Uraraka, sedící vedle se zachvěla, když odněkud zazněl vysoký hlas oznamující třídu a o jakou disciplínu se jedná. Na plac naklusala Todorokiho třída. Všichni začali pískat a jásat. Podíval jsem se na ně. "Díky parto." Zašeptal jsem. Podívali se a všichni se usmáli. "Vždyť je to tvůj kámoš." Poznamenal Lida se širokým úšklebkem. Zazubil jsem a z plných plic jsem zařval "Todoroki to dáš!" Vykoukl ze zástupu a zamával mi. "Prodávaj tady párek v rohlíku nebo aspoň hranolky?" Poznamenal zase Mineta jedovatě. "Ne ale koupil jsem křupky!" Řekl Kirishima a vyndal z tašky, kterou měl přehozenou přes rameno, sáček křupek. Posílali jsme si ho. Bylo úžasné jak se Todorokimu napínali při běhu svaly. Vyhráli. Nic jiného jsem nečekal. A tak to šlo celé dopoledne. Jeho třída vyhrála první cenu za první ročníky. Když Todorokimu nandavali zlatou medajli, Kacchan si mě vzal na ramena, abych přes jásající dav viděl. Křičel jsem a mával, až mě začalo bolet v krku a škubat v rukou. Seděli jsme na tribunách dokud se stadion nevylidnil. "Tak půjdem?" Zeptala se Jiro. "Já půjdu za Todorokim." Se slovy jsem vstal. "Tak mu poblahopřej i za nás. Byl úžasný!" Poznamenala Tsu při odchodu. Všichni mi mávali když odcházeli. Kacchan šel jako poslední. Vzal si mikinu a usmál se na mě. Todoroki mi napsal, že mám čekat před šatnami. Za živého boha jsem je nemohl najít. Najednou vyšel zpoza rohu. Rozeběhl jsem se k němu. On odhodil tašku a chytil mě do náruče. "Byl jsi úžasný.... mám ti popřát i za ostatní." Položil mě na zem a silně obejmul. "Děkuju... Nechceš ukázat školu?" Rád jsem kývl. "Ale jestli jsi unavený, tak se můžeme jít někam najíst." Zakroutil hlavou, dal mi pusu do vlasů a vyšli jsme chodbami. Vše tu bylo třikrát větší než u nás. Ukázal mi svoji třídu, tělocvičnu a pak jsme došli ke sborovně. Byl tam o zeď opřený vysoký černovlasý muž. Jakmile nás viděl, usmál se. "Ah Todoroki! Jsem na vás pyšný!" Todoroki se vedle mě usmál. "Děkuji pane učiteli!" jeho třídní učitel! Podíval se na mě. "Pane Aizawo tohle je Deku teda Izuku Midoriya!" Todorokiho učitel se zasekl. Prohlédl si mě od hlavy až k patě. "Moc rád tě poznávám... je mi líto, že si se sem nedostal. Dělali jsme co se dalo, ale byl jsi první pod čarou." Přijal jsem její ruku. Najednou se na mě  usmál. "Heej co to tady máme?" Zaznělo za ním. Stál tam vysoký blonďatý muž. "Blahopřeji Todoroki!" Řekl muž a přátelsky mu poklepal na rameno. "Aaa a koho to máte tady?" Řekl opět ukřičeným hlasem a ukázal na mě. "Izuku Midoriya." Odpověděl mu Aizawa. Blonďatý muž se zasekl a zvážněl. "Midoriya?" Zeptal se, jako kdybych byl nějaký bájný tvor. Pan Aizawa kývl. "Moc mě těší Izuku. Jsem Mic. Je mi líto, že si se k nám nedostal. Byl bych moc rád, kdybych tě mohl učit." Něco mi tady uniká. Todoroki taky nechápal. Najednou se opět sborovna otevřela.