Šáhl do kapsy své mikiny a vytáhl malou plastovou lahvičku. To u sebe nosí pokaždé lubrikant? Připravil nás oba a pomalu do mě strčil svoji špičku. Nevydržel jsem to a rychle přirazil tak, že v mžiku zmizel celý ve mě. Zakousl jsem se do své ruky, protože bych zařval na celé záchody. Todoroki se jen uchechtl, chytil mě za ramena a přirážel. Slzy, sliny i pot z nás tekly rovnou na špinavou podlahu záchodů. Todoroki do přírazů dával velkou sílu. Po chvíli se mi začali podlamovat nohy. Chytil mě kolem pasu a otočil mě k sobě čelem. "Sedni si na záchod..." Poslechl jsem. Sundal mi levou botu a vyvlíkl nohavici. Začal bušit na novo. Dal mi dlaň přes pusu. Jenže někdo vešel na záchody. Todoroki přestal a vyčkával. Dotyčný vešel na záchod vedle nás. Todoroki mi začal honit můj ocásek. Dal mi ruku z mých úst pryč. "Todoroki!" Vykřikl jsem, když mi moje šťávy stříkali na břicho. Dotyčný vedle se zvedl, spláchl a bez toho, aby si umyl ruce utekl pryč. Todoroki se usmíval a stíral mi kapky, které mi dopadly až na tvář. Sám jsem si klekl a strčil si celou chloubu do své pusy. Todoroki se opřel dveře a nechal to na mě. Jen se na mě ze shora koukal a hladil mě po vlasech. Když se mi vystříkal hluboko do krčku, oblíkl jsem se a vyšli jsme spolu ze záchodů jako by nic. Byl jsem rudý až za ušima, ale šťastný. Cestou k bytu jsme se objímali a blby. Zastavili jsme se na dětském hřišti a pohoupali se houpačkách. Večer jsem usínal v jeho objetí, s jeho rukama okolo mého těla. Poslouchal jsem, jak ve spánku oddychuje. Tep jeho srdce mě ukolébal ke spánku. ____________________________________ Ráno jsem se opět probudil jako první. Bylo půl jedenácté. Včera jsme do noci koukali na filmy. Todoroki spal pode mnou. Celou noc jsem mu ležel na hrudníku. Byl krásný. Políbil jsem ho na krk a opatrně z něj slezl. Skočím do krámu nakoupit rovnou něco na oběd. Tentokrát měl v lednici pouze starou rýži v misce. Venku bylo zataženo. Natáhl jsem na sebe teplou mikinu a vydal se na cestu. Vešel jsem do krámu a u regálu se zeleninou stál Lida. "Dobré ráno Izuku!" Zamával jsem mu. Když jsme vyšli ven, sedl si na lavičku a díval se na mraky. "Hej Lido je všechno v pořádku?" Podíval se na mě se svěšenými koutky. "Půjdeš v úterý na ten sportovní festival UA?" Kývl jsem. Vypadal, že začne brečet. "Lido..." Pohladil jsem ho po zádech. "To je v pořádku! Už půjdu." Vyskočil z lavičky a pokračoval po cestě. Copak se mu stalo? Až bude v pohodě, zeptám se ho. Došel jsem k baráku, odemkl a při stoupání schodů jsem přemýšlel jak udělám rybu k obědu. Jenže jsem se zarazil u dveří do bytu. Byli otevřené. Najednou zazněla rána a zvuky rozbíjejícího se skla. Pustil jsem igelitku a vběhl do bytu. Todoroki klečel u převráceného stolu, vedle kterého se váleli rozbité skleničky. Tekla mu krev z obočí. Nad ním se tyčil muž jako hora. Ramenatý, nasvalněný... Přispěchal jsem Todorokimu na pomoc. "Shoto kdo to je?" Pomohl jsem Todorokimu na nohy. Na muže se ušklíbl. "To je můj přítel... tati." Jeho otec? Podíval jsem se na muže pečlivěji. Rudé vlasy, modré oči... Todorokiho levá polovina. "Žádný z mých synů nebude teplej! I kdybych to z tebe měl vymlátit. Teď si zabalíš a půjdeš semnou domů!!" Todoroki se narovnal. "Nebo co?" Muž se zamračil více a pomalu zvedal ruku. Jenže jsem mu cíl zablokoval já. "VYPADNI MI Z CESTY!" Nehnul jsem se ani o píď. "Jak chceš... " Todorokiho otec se napřáhl a já čekal. "OPOVAŽ SE DOTKNOUT MÉHO SYNA!" Máma. Stála s kufrem na prahu dveří. Todorokiho otec se zasekl. Máma upustila kufr a běžela k nám. Objala mě a dala mi velkou pusu. "Jste v pohodě?" Když uviděla, že Todoroki krvácí, vytáhla kapesník a začala mu ránu otírat. "I-Inko?" Řekl překvapeně Todorokiho táta. "Vypadni Enji!" Zasyčela máma zlostně. "To je tvůj syn?" ukázal na mě svým silným prstem. Máma kývla. Todorokiho otec zčervenal ještě více. Zaťal pěsti tak, že mu zbělali. "Shoto deme domů! Nebudeš se s týkat s takovou havětí!" Jenže Todoroki se ani nehnul. Enji se zase proti němu napřáhl. Tentokrát mu cíl zaslepila máma. "Jsi zbabělec. Mlátit svého syna. Jsi ještě horší než si býval... Vypadni než zavolám policii!" Todorokiho otec chvíli stál a koukal na mojí mamku s tím nejvíc vražedným obličejem, co jsem kdy viděl. Potom se otočil a odešel. Koukal jsem na mámu s vykulenýma očima. Podobně na tom byl Todoroki. Máma se na nás otočila a usmála se, jako kdyby právě teď nevyhodila z bytu chlapa, který byl třikrát větší než ona. "Izuku prosím tě běž zamknout dveře, kdyby toho šílence napadlo se vrátit a potom zameť ty střepy. Zatím ošetřím Shota." S úsměvem jsem kývl. Zamkl jsem nejvíc jak jen to šlo. Zametl střepy a narovnal stůl. Máma mezitím Todorokimu ránu vyčistila a zalepila. Vstala a nalila mu vodu. "Už tě nic nikde nebolí?" zeptala se ho, když pil. Todoroki zakroutil hlavou. Skleničku položil a objal ji. Mamka se jen usmála. "Děkuju vám!" Poděkoval ji. Mamka natáhla ruku i ke mě. Taky jsem se přidal do obětí. Usmáli jsme se na sebe. Když jsme se odpojili, mamka si sedla na postel a my na zem. "Odkud znáte mýho tátu?" Máma sebou cukla. "To je na dlouho..." Udělali jsme na ní psí oči. "Dobře. Jen k tomu uvařím čaj." Nevypadala, že má z toho radost.
ČTEŠ
MŮŽEME BÝT...
Random"Jak se jmenuješ?" Zeptal se. "Izuku Midoriya...ale poslední dobou mi všichni říkaj Deku..." Jednu ruku zpode mě vyndal a začal mě hladit po zádech. "Nebolí tě něco... Deku?"
