You're an idiot, Mikaelson [Dokončeno]

"Miluju tě"

Claudia

Dojdeme k jeho autu, hodím po něm nechápavý pohled" chystáš se mne snad unést? "povytáhnu obočí, když mi otevře dveře od spolujezdce" možná "tajemný úsměv. Nasednu a on po chvilce udělá to samé, jede za město, zastaví a podá mi šátek" nasaď si ho prosím" vezmu si ho do ruky a trošku nedůvěřivě se na něj podívám, ale stačí jeden pohled do jeho očí a já vím, ze jemu bych odpustila i kdyby mne zabil.. Doprdele... Proč já.. Nechvi se znovu spálit.. Ale jemu nejde odolat.. Ticho buď!.. Nebo co?.. To nechtěj vědět.. Panebože.. Vážně tu ted vedu vnitřní boj? No nic... Jsem zralá do Eichen House.. Cítím jak mi ten šátek zavázal sám, trošku sebou škubnu. "Klid.. Nic se ti nestane" vystoupím a dál se nechám vést jím, po asi 15 minutách zastavíme "můžeš si to sundat" udělám tak.. To co je předemnou.. Je úžasný.. Jsme na skále na které je nádherně vidět na město i západ slunce, vezme mou ruku a otočí si mne k sobě. " Víš Claud.. Musím ti něco říct.. Už od první chvíle co jsem tě viděl v tom baru.. Jsem si myslel, že jsi úžasná.. A taky, že ano.. Ale nejen to.. Jsi krásná, chytrá, úsměvavá, lstivá, občas lehce provokativní.. Ale to je dobře.. Jsi svá.. Tvůj úsměv, tvé oči, hlas, rty..."sjede pohledem na ně, přiblíží se a pokračuje.. Cítím jeho dech na svých rtech" ty Jsi jedinečná.. A já? Já Kol Mikaelson.. Jsem se do tebe zamiloval.. "dořekne a čeká na mou reakci.. Když nic nedělám.. Pomalí mne pustí" chápu.. " udělej to než bude pozdě!.. Udělám to.. Přitáhnu si ho k sobě.. A políbím.. V tu chvíli.. Jakoby nic neexistovalo.. Ve mne.. Jakoby se rozlétlo velké hejno motýlů, zvláštní to pocit.. On si mne vyzvedne na sebe, odpojíme se od sebe a koukáme si do očí" Miluju tě" řekneme ve stejnou chvíli. Usměje se a znovu mne políbí.. Vše se, ale změní...

Ahooj lidičky.. Noo.. Jelikož jsem Byla donucena napsat další kapitolu.. Tak tady je.. Omlouvám se za chyby a takové.. No.. U další části ahooj <3🌻