𝙵𝚒𝚟𝚎) Vzpomínka⛅️

2.3K 106 10
                                    

O pár hodin později

Seděl jsem v ředitelně a hrál si s tkaničkami u tepláků. Kéžby někdo věděl jak to měla těžký. Co vůbec, kdyby to aspoň věděla ona.
,,Takže, jak to tedy bylo?" zeptal se ředitel, ale mne bylo jasné že cokoliv řeknu Sám to popře.
,,Tak trochu jsme se poprali, Sam mě naštval, protože o Taře řekl že je štětka. Což není pravda! "
,,Je to pravda Samueli?"
,, Áno, pane riaditeľ, priznávam všetko. Dokonca aj skutočnosť, že som ubližil Tare na zdravie. Veľmi sa hanbím , a ja budem rozumieť, ak ma chcete vyhodiť. Tak tuhle odpověď jsem opravdu nečekal.
Pak už se to všechno odehrálo tak rychle. Samuel dostal týden vyhazov a dvojku z chování.
,,Naschledanou." řekl jsem když jsme odcházeli. A zase jí tam viděl. Měla ustaraný výraz a ulepené oči. Její řasy se k sobě lepily a oči měla cele červené. Zase se vrátili všechny ty vzpomínky. ,, Ne prosím ne! Teď ne" křikl jsem potichu že by mě neslyšel ani člověk který by stál vedle mě.

Vzpomínky - o tři roky dříve:

,,Tak děti, připravte se, vyrážíme na dalekou cestu do Londýna". vypískla radostně Tařina matka.
,,Joooooo" všichni jsme zakřičeli když se auto rozjelo a Tara mi dala letmý polibek na čelo.
Koukal jsem z okna kde se míjela krajina. A na obloze se k sobě mačkalo pár hvězd ve tvaru.      souhvězdí.
,,Proč se na nás tak moc mačká?!" zakřičela Tary matka.
,, Do prdele!!" rozeznělo se po celém autě a já už jen vnímal tu temnotu a nějaké houkačky. Chtěl jsem křičet, ale nešlo to. Moc jsem chtěl otevřít oči a podívat se jestli je Tara v pořádku, ale nic nešlo. Byl to takový pocit bezmoci.

Konec vzpomínky

Sesunul jsem se k zemi. Měl jsem často takovéhle chvíle, ale tohle bylo jiné. Bylo to intenzivní a já měl pocit jakoby to bylo včera.
,, Jsi v pořádku?" přiběhla ke mně Tara a podepřela mě v zádech.
,,N- nic mi není Taro" vypadlo ze mě.

Pohled Tary

,,N- nic mi není Taro" vypadlo z Dominika.
,,Dobře, tak já asi půjdu. Potřebuji si trochu pročistila hlavu." řekla jsem a otočila se k odchodu.
,,Tak ahoj!"
,,Ahoj!" odpověděla jsem Domčovi a obejmula ho.
Potřebovala jsem si pročistit hlavu od všeho a tak  jsem zamířila do nejbližšího lesíka.
Byl to krásný les, krásná příroda a ta energie je úžasná. Vždycky tam chodim nabírat inspiraci k potůčku. Sedla jsem si k němu a chladila si nohy. Bylo to hrozně příjemný. Vánek si hrál s mými vlasy. Seděla jsem tam a užívala si téhle chvíle. ,,Ať jsi kdo jsi, vylez!!" zakřičela jsem když se za mnou ozvalo jemné křupnuti klackem. Něco se zahýbalo v křoví, z kterého nakonec vylezl....

481 slov
19.dubna 2020

Ahojky všichni! Jsem moc ráda za všechny votes a přečtení!❤️✨
Momentálně mám vymyšlené co se stane v dalších dílech. Taky se budu snažit vydávat kapitoly každý den.😏😏
A kdo myslíte že je ten co vylezl ze křoví?😏

Jeho pohled| Dokončeno| Moon | StudioMoonTV | ŠikanaKde žijí příběhy. Začni objevovat