Jeho pohled| Dokončeno| Moon | StudioMoonTV | Šikana

Fourteen) Za jeden provaz💕

Chvíli jsme ještě v objetí. Začala jsem naplno brečet.
,,Neplač, splečně to zvládneme" utěšoval mě Matyáš.
Byla jsem za ně neskutečně šťastná. Konečně to vypadalo že můj život ma nějaký smysl. Ale někdo tu chyběl. Ten někdo byl Dominik.
,,Dobrý den, má někdo z váš číslo na jeho rodiče?" zeptala se nás sestřička která přicházela k nám .
,,Ano máme" ozval se Matyáš protože Sám nebyl schopen jediného slova.
,,Tak jim prosím zavolejte ať se dostaví, děkuji" usmála se a odcházela. Narozdíl od všech v této nemocnici byla alespoň trochu milá.
,,Tak já jim jdu zavolat" ozval se po chvilce Matyáš a my se Samem si šli sednout. Bylo už skoro půl dvanácté, ale nám to bylo jedno. Potřebovali jsme vědět či je Dominik v pohodě. Byla bych tu klidně týden jen abych si byla jistá že je Dominik v pořádku.

Pohled Matyáše
Odešel jsem někam dal od nich. Vytáčel jsem Dominika matky číslo a přitom Koukal na ty dva. Oba už chtěli jít domu a spát, ale myslím že my tři bychom udělali vše pro to aby byl Dominik v poho.
,,Dobrý den, u telefonu Monika Tučková ( nevím jak se jmenuje jeho mamka😂)
,,Dobrý den, tady Matyáš, Domčův kámoš"
,,Nazdar Matyáši co chceš?" zněla dost hnusně.
,,No jen jsem chtěl říct že váš syn leží v nemocnici"
,,No a? Nějaký problém" v tuhle chvíli mi něco nesedělo. Ihned jsem zapl nahrávání hovoru.
,, Paní Tučková váš syn leží v nemocnici v umělém spánku!"
,,Co je mi potom? On se z toho probere"
,,Jak tohle můžete kurva říct"
,,nemluv sprosté nebo ti vlepim" zarvala a zavěsila. Co to sakra bylo?!
,,Lidi vím že to asi není teď nejlepší, ale poslechnite si tohle" pustil jsem jim to video.
,,Čo to doprdele je?!" zakricel Sam. Byl dost naštvaný . Za to Tara byla dost smutná.
,,Matyáši, tohle dodáš až budeme u výslechu ano? Já teď jdu pro tiger. Jaký chcete"
,,Klasika" řekli jsme oba.
,,Já tam dojdu zlato" řekl Sam a odcházel. Sice jsem k Taře něco cítil ale to už je minulost. Moc jsem jim to  přál.
,,Tady jsou!" 
.
.
Byly dvě hodiny ráno a Tara usnula.
,,Co vy tu stále děláte?" Ptala se doktorka.
,,Čekáme na výsledky.."
,,Ty budou ale asi za tři dny"
,,To nevadí, je to náš dobrý kamarád a my ho nezradime"
,,No dobře, a co jeho rodiče? Přijedou?"
,,Asi nejspíše ne, jeho matce je to jedno prý"
měla dost udiveny výraz a popravdě se ji ani nedivím.
,,A-aha tak já se podívám jestli tu nemáme nějaký prázdný pokoj" a odešla někam pryč.
Po chvilce se vrátila se slovy: ,, Pokoj číslo 47 je volný můžete se tam odebrat" Sam pořád nic neříkal byl dost zamlklý.
,,Hele tak já ju vezmu jo?" ozval se pro jednou Sam.
,,Dobře" odpověděl jsem a svírajíc klíče v ruce se vydal k pokoji s číslem 47.
.
,,Pamatuješ jak Dominik pil to mléko a tolik se smál že mu to začalo téct ušima?" zasmál jsem se.
,,Áno, nebo jak se sklouznul z té skluzavky po ramenou" smál se taky Sam. Taru jsme nechali spát na posteli a my spali na zemi. Byla sice studená ale měli jsme tu tenké madrace. Povídali jsme si o všem možném. Asi jsme vůbec nemohli usnout kvůli Domčovi. Pak mě ale napadlo kolik je hodin a tak jsem se Koukl na mobil.
,,Same vždyť ono je už 5 hodin" zasmál jsem se a on s ním.

600 slov
1. května 2020
Možná už víte kdo mu hodil do pití jed. Napište to do comm a pokud to budete mít správně dam vám votes na všechny příběhy a kapitoly.
Hodně štěstí❤️❤️