Dominiku?|Nik Tendo[DOKONČENO]

It suits you

Opět po tom pro mě nekonečným týdnu školy můžu jít zase domů. Tenhle týden byl vážně pro mě hrozný. Milión testů, na které jsem se musela každý den učit. Momentálně jdu po kamenným chodníku se sluchátkama v uších a mířím si to rovnou domů. Áďa šla ještě někam s Andreou, aby byli na večer připravené. Takže musím jít domů sama, ale nevadí mi to. Můžu opět se trochu vypnout a přemýšlet nad věcma, které se za poslední dobu staly. A to, že se jich stalo opravdu hodně.

Během mého přemýšlení jsem došla před panelový dům, ve kterém už nějakou tu dobu bydlím a z batohu vytáhla své klíče. Otevřela jsem vchodové dveře a teď mě čekalo několik schodů do nejvyššího patra, kde se nachází náš byt. Výtah nemáme a to z jednoho prostého důvodu, protože nikdo v tomto domě nechce na výtah přispět. I když tu bydlí převážně lidé staršího věku nikdo to neřeší.

Vyšla jsem několik pater a mě se tak už konečně vyskytl pohled na ony dveře. Bleskurychle jsem dveře odemčela a zapadla do bytu. Skopala jsem si boty, které jsem odkopla do rohu aby, když přijde Áďa o ně nezakopla a já si tak vysloužila její poučování o tom, že si mám boty dávat na stranu. Batoh jsem hodila za dveře mého pokoje a když říkám hodila, tak opravdu hodila. Svojí koženou bundu jsem si pověsila na věšák, a pak mé kroky mířili rovnou do kuchyně.

Napustila jsem si do skleničky čistou vodu a napila se. Vzala jsem do ruky svůj mobil, kde na mě hned po zapnutí vyskočilo několik upozornění. Byla to upozornění ohledně nových známek na bakalářích. Jen jsem to rychle projela a nakonec zůstala na několik hodin na instagramu.

Vyrušil mě zvonek, ale dotyčný zřejmě se nenudil a zvonil vážně zběsile. Jen jsem obrátila oči v sloup a rozešla se na chodbu, kde jsem otráveně dveře otevřela. Ve dveřích stála Áďa s plnými ruky různých tašek. Zřejmě jsem na tom mobilu strávila trochu víc času než bych měla. Pobaveně jsem se na ní podívala, protože to bylo opravdu komický. Ustopila jsem od dveří, aby mohla projít. Přímo vtrhla do bytu a bez jediného slova zmizela v útrobách svého pokoje. Zakroutila jsem se smíchem nad tím hlavou a šla se podívat, co s tím vším chce dělat.

,, Co to bude tak důležitého, že máš tašek tři prdele?" Zasmála jsem se a opřela se o rám dveří. Jen ke mě zvedla od tašek pohled a propalovala mě. Někdy jí opravdu nechápu. Člověk se jí na něco zeptá a ona hned mě začne propalovat pohledem. Zvedla jsem ruce do obranného gesta a posadila se na její postel.

,, Co s tím vším chceš dělat?" Rozhlížela jsem se po oblečení, které postupně vytahovala z tašek a pokládala na postel. Vážně by mě zajímalo, co má v plánu s tím vším dělat, protože tohle vážně neunosí. Někdy si říkám, že má víc oblečení, jak já. Přemýšlím nad tím, že si snad někdy něco nenápadně vypůjčím aniž by o něčem věděla. Myslím, že jí to ani nedojde, když toho má tolik.

,, Kočko nikdy nevíš, kdy se to může hodit. Třeba jednou pochopíš" Mrkla na mě. Poslední větou narážela na mě a moje takzvané zkušenosti s kluky. Holt já jsem ten typ člověka, který se s kluky nebaví. Nic mě k tomu nikdy netáhlo. V poslední době mám za to, že klukům se nedá věřit. A navíc to bývá většinou pro ně jen jednorázovka. Což pro mě opravdu není. Ale z téhle škatulky můžu vyřadit mého kolegu a zároveň kamaráda Lukáše.

Obrátila jsem oči v sloup nad její dementní poznámkou a šla radši do svého pokoje se převléct do něčeho pohodlného.

Ze svojí skříně jsem vytáhla, jak jinak než tepláky, do kterých jsem se ihned nasoukala a džíny si přehodila přes židli. Lehla jsem si do postele, ale zrovna na mě zavolala Áďa z jejího pokoje. Jen jsem otráveně zabručela a šla za ní.