Dominiku?|Nik Tendo[DOKONČENO]

I know you want it

,, Dominiku..." Snažím se ho zastavit, protože moc dobře vím kam toto následuje. I když chci aby to udělal. Vím, že to není správné.

,, Já vím, že to chceš. Tak si nenalhávej něco co víš, že chceš abych udělal. Tohle chci udělat už od tý doby, co jsem tě našel." Zašeptá těsně u mých rtů. Naše rty jsou vážně pár milimetrů od sebe a moje hlava říká, abych to nedělala. Snažím se tuhle myšlenku odehnat, protože vím, že má pravdu.

Chci aby to udělal. Chci aby mě líbal a já měla motýly v břiše. Chci aby se mě dotýkal a mě se podlamovala kolena. Potřebuju ho nutně víc a víc i přes to, že to není správné a já toho budu určitě zanedlouho litovat. Ale proč bych měla poslouchat hlavu?

Po nekonečném váhání všechno hodím za hlavu a udělám to. Spojím naše rty a já opět cítím ten úžasný pocit, který jsem cítila tenkrát na té oslavě stejně tak ucutím jeho měkké rty. V mém břiše se rozletí hejno motýlů a cítím se uvolněná. Dominik se nebrání a naopak spolupracuje a své prsty zapletu do jeho vlasů. Jako kdybych na všechno zapomněla a byla úplně v jiném světě, ve kterém jsem jenom já a on.

Kvůli nedostatku vzduchu se od sebe odtrhneme a já si jemně skousnu spodní ret. Dívám se mu do očí stejně jako on mě.

,, Já to věděl." Usměje na mě tím svým sladkým úsměvem a já mám dělat co proto, abych se neroztekla. Má strašně dokonalý úsměv.

,, Co si věděl?" Nadzvednu obočí a svoje ruce spojím za jeho krkem. Na tváři mi hraje úsměv od ucha k uchu, protože toho nakonec nelituji tak jak jsem si myslela.

,, Že mi neodoláš a uděláš to." Přihmouřím oči načež on se vítězoslavně usměje. Jako kdyby mě získal, což se vlastně i stalo. Zakroutím s lehkým zasmátím hlavou a radši se k tomu ani nevyjadřuju.

,, Jsem neodolatelný už odjakživa." Objasní a tváři se u toho vážně. Nechápu jak může mít tenhle člověk takové vysoké ego. Myslím si, že mu to dlouho nevydrží až uvidí co mu provedu. Nepatrně se usměju a on mě znovu jemně políbí na rty.

...

,, Pořád tam jsou." Zakňučím když uvidím, že se pořád svítí v kuchyni a někdo tam pochoduje. Vím, že její rodiče tam budou spouzet až do rána, proto bych tam nejradši nechodila.

,, To tě vážně tak nenávidí?" Zasměje se nad mým zděšeným výrazem a podívá se na svíticí okno.

,, Jak se to vezme." Pokrčím rameny. Jak říkám její rodiče mě v lásce nemají, protože jsem údajně zatáhla Adel do sraček. Původně měla studovat v Praze, ale já jí dotáhla sem i přes to, že to bylo její rozhodnutí pro, které se tak rozhodla. Nenutila jsem jí do ničeho.

,, No tak tě dneska ani jeden neuvidí." Promluví z ničeho nic a nastartuje auto. Rozjede se pryč a já na něj koukám s pootevřenou pusou.

,, Dominiku, ale já musím jít zítra do školy." Vyhrknu na něj. On si vážně dělá, co chce a já to nijak neovlivním. Je jak malé dítě, které je nehorázně tvrdohlavé.

,, Tak do tý školy prostě jednou nepůjdeš. Se neposereš. Děláš z toho moc velký drama." Dá oči v sloup. Jelikož vím, že s tímhle člověkem nemá cenu se jakkoliv dohadovat, protože vždycky vyhraje. Sednu si normálně a záložním si ruce na prsou.

,, Babe nebuď uražená." Řekne poměrně s nezájmem. Stojíme na semaforu a se mezi tím koukám z okýnka na večerní Pardubice. Vážně teď sedím u něj v autě s tím, že jedu k němu domů, kde budu přes noc? Nechce se mi tomu věřit. Ještě nedávno jsem tohohle člověka, chtěla zabít za to, že se objevil v mém bytě a teď jsem se s ním líbala někde na lavičce v parku a jedu s ním k němu domů. Tohle je snad jenom sen.

...

,, Jsem doma!" Zavolá hned, jak přijdeme do bytu, který Dominik obývá společně s kluky.

,, Čau!" Ozvalo se několik hlasů a já tak usoudila, že jsou někteří doma. Sundám si boty a následuju Dominika, protože jsem tu teprve po druhé a ještě se tu nevyznám.

,, Dominiku sháněl se po tobě Viktor, máš mu zavolat." Oznámí mu Kuba, který upřeně pozoruje obrazovku televize a neodtrhne od ní pohled.

,, Jojo zavolám, jen by jste měli vědět, že tu máme návštěvu." Upozorní na mojí přítomnost a Kuba proto stočí k nám pohled. Když mě spatří na tváři se mu objeví úsměv a rozjezde se ke mě pro objetí.

,, Nazdar špunte, už ses dlouho neukázala." Odtáhne se a to jak mě nazval raději ignoruju. Už jsem si stihla zvyknout na to, že mi všichni udělují nějaké přezdívky.

,, Ahoj, taky tě ráda vidím." Oplatím mu pozdrav. Zřejmě všem v tomto bytě dojde, že je tu někdo navíc, proto se všichni nahrnou do obýváku se se mnou přivítat.

,, Zdaaar." Uslyším Tomáše, který se ke mě rozběhne pro objetí stejně tak jako všichni.

Co se přivítám se všemi kluky, kteří jsou zrovna doma, což je Kuba, Dan, Tomáš a Andy. Sednu si na sedačku a pozoruju hru na obrazovce.

,, Co, že jsi tu tak pozdě v neděli večer? Nemáš zítra školu?" Zeptá se Kuba, který je přímo zažraný do hry. Dan odběhl s tím, že nám udělá kávu a Tomáš s Andym o něčem horlivě diskutují v kuchyni.

,, Adéla má na návštěvě rodiče a já se snažím před nimi utéct. Takže proto tu právě sedím vedle tebe s tím, že zítra do školy nepůjdu. Ale jak říkal Dominik jeden den mě nezabije." Sdělím mu důvod, proč jsem právě u nich nasáčkovaná. Sice bych byla teď radši u sebe, ale musím to tu přežít. Navíc jak už jsem říkala. Kluci jsou fajn a rozumím si s nimi.

,, Tu pre krásku." Přijde Dan s hrnkem kávy, který mi podá do ruk a vyruší nás tak z naší debaty. Touhle přezdívkou mi začal říkat od doby, co mě Dominik přitáhl k nim do bytu s tím, že si něco zapomněl. V tom mi dojde, že Dominik tu není.

,, Děkuji." Usměju se na něj děkovně. Než stihnu cokoliv dalšího namítnout Kuba mi skočí do řeči.

,, A mně neuděláš? Ty vole ty seš fakt kokot." Zákroutí Kuba hlavou, ale neodtrháva pohled od obrazovky. Nad tím se musím zasmát, protože je vážně vtipný ho poslouchat.

,, Tie seš úplne slepý alebo čo? Však ho máš pred sebou na na stole vole." Vynadá mu Dan, načež ukáže na jeho hrnek, ze kterého jde horká pára.

,, Aha. Máš říct ne. Jo a díky." Nakonec mu poděkuje, pak už v klidu si všichni kávu vypijeme.

Do obýváku přijde Dominik, který se při příchodu někam vypařil a já neměla tušení kam. Sedl si vedle mě a dal si ruku přes moje ramena.

,, Kde si byl?" Zeptám se tiše, ale zas tak aby to slyšel. Otočím k němu hlavu, abych na něj viděla.

,, Volal jsem tomu Viktorovi. Mám se zítra k němu odpoledne stavit tak můžeš jít se mnou." Vysvětlí mi a nakonci se usměje. Přitáhne si mě blíž k sobě a nijak se tomu nebráním. Protože můžu nasávat jeho božskou vůní, která je smíšená společně se smradem cigaret, ale to mi nevadí.

,, Jak to je vůbec mezi váma?" Objeví se z ničeho nic Tokáč, kterého to očividně dost zajímá. A zřejmě není sám, protože nám začnou naslouchat všichni a bedlivě nás pozorují.

...

Zdareeeec mojí milování. Další část je tu a počítám s tím, že mě nejspíš ukamenujete za to jak jsem to usekla. Tak jak si myslíte, že to mezi nimi bude? Budou tvořit pár nebo budou pořád kamarádi? Já zase fičím a ahojky zlata.