Dominiku?|Nik Tendo[DOKONČENO]

How about you here alone?

Když už jsem se se všemi seznámila. Gabča mě dovedla ještě na zahradu a tam mě představila s dalšími. Proč tady musí být sakra tolik lidí? Už abych byla zase v Pardubicích. Ti lidi mi nejsou vůbec sympatičtí. Nevím čím to je, ale vůbec se mi nezamlouvají. S něma si určitě rozumět nebudu. To říkám na rovinu.

Po tom nekonečným seznamování, který jsem úspěšně zvládla bez jakéhokoliv problému. Mi Gabča ještě ukázala, kde je pití a jídlo. Pak se mě už vzdala a věnovala se ostaním. Takže mě tu nechala úplně samotnou, abych se s tím vypořádala sama. Nejlepší je, že ani pořádně nevím, kde bych se tady mohla schovat, aby mě nikdo nenašel a já se tak vyhla jakékoliv konverzace s někým z těchto lidí. Pro mě stále cizích lidí. Opravdu nevím, co tady v tý díře světa chci dělat, když tu nikoho neznám. A Gábina se mě vzdala a šla se, jak nečekaně bavit. Skvělé. Takhle jsem si to vážně nepředstavovala. Jen jsem si nad tím povzdechla a pozorovala Gabču, jak se mi strácí mezi lidmi, kteří už do sebe házejí panáky jakéhosi alkoholu. Přeju jim krásnou kocovinku.

Přišla jsem k velkému stolu, kde bylo vážně opravdu strašně moc alkoholu a minerálek. Jelikož jsem tady nikde neviděla čistou vodu. Popadla jsem do ruky minerálku s citrónovou příchutí. Nalila jsem si vrchovatou skleničku a společně s ní šla prozkoumat okolí téhle zatraceně velké chaty. Z kapsy jsem vytáhla mobil a podívala se kolik je hodin. Bylo něco málo po čtvrté hodině a to znamená, že už tu jsem hodinu. Mobil jsem si dala zpátky do zadní kapsy a vydala se podívat za chatu jestli tam bude něco, kde by jsem mohla být jenom já.

Je to tady vážně klidné místo. Dobré na vypnutí hlavy. Pro mě ideální. Za chatou se nacházel malý rybník s molem, na které se dalo v sednout. Pousmála jsem se nad tou nádhernou krajinou a došla až na úplný okraj mola, kam jsem se usadila. Jelikož byl začátek června. Voda byla příjemné teplá na to abych si do ní dala nohy. Sundala jsem si svoje už dost okopané a špinavé tenisky, které si beru vážně někam ven a položila je vedle sebe. Nohy jsem si opatrně ponořila do vody, ve které jsem následně nohou dělala krouživé pohyby. Napila jsem se ze své skleničky a pozorovala svůj odraz ve vodě . Je to něco nádherného být takhle sama a utopená ve svých myšlenkách. Nejlepší, ale na tom všem tady okolo bylo, že tady nebyla ani noha. Což mě uklidnilo, že jsem tu úplně sama.

To ale nevydrželo moc dlouho dokud jsem neslyšela přicházející kroky přímo za mnou. Nevěděla jsem jestli mám otočit hlavu, abych viděla o koho se jedná. Nevím proč, ale bála jsem se otočit. Mé srdce začalo zase bít, jako o závod. Divím se, že mi nevyskočilo. Kroky se stále přibližovaly až nakonec těsně za mnou ustály. Trochu se mi ulevilo, ale i tak jsem měla hrozně nepříjemný pocit.

,, Co ty tady tak sama?" Ozval se chraplavý hlas, který mi už byl známý. Odhodlala jsem se otočit hlavu, abych na dotyčného viděla. Otočila jsem se a já mohla tak uvidět toho potetovaného kluka, co byl v chatě. Jenže nemám ani páru o jeho jméně. Gábina mi představila tolik lidí, takže i nová jména a já nebyla si schopná ani jendo z nich zapamatovat. Přehled o jménech nikdy mít nebudu. Křivě jsem se na něj usmála.

,, Co by? Nikdo mě nepostrádá tak tam nemusím zbytečně překážet. Stejně tam nikoho neznám" Řekla jsem mu na rovinu celej můj problém, protože podle mě bylo zbytečné hledat jinou výmluvu. Stačí říct, že jsem utekla. Podle mě si toho nikdo ani nevšiml, že jsem zmizela. Já si vystačím sama se sebou, když tu nikoho neznám. Tak proč bych tam měla být?

,, Proč nejsi s nimi?" Zeptala jsem se pro změnu já. On zrovna vypadá, jako ten typ člověka, co se umí bavit. Ani nevím proč se o mě zajímá a já se zajímám o něj. Vlastně ani nechápu proč se tady k sakru vybavuju úplně s cizím klukem, kterého neznám ani pět minut. A neznám ani jeho jméno, protože jsem úplně tupá ohledně jmen. Někdy se nechápu.

,, Ani nevím. Asi, protože mě to tam nebavilo. Moc to tam nežije" Odpověděl mi mezitím, co si přisedával vedle mě. Své boty jsem uchopila do ruky a položila je za sebe. Uvolnila jsem mu tak místo a on se usadil. Přemýšlela jsem nad tím, co tu vlastně chci celou dobu dělat. Protože určitě nevstoupím do řeči s tím klukem. Ale asi by bylo ideální z něj nějak vytáhnout to, jak se to vlastně jmenuje. Abych ho nemusela nazývat ten kluk. Ono těch kluků je tu totiž dost. Teď si tak říkám, že si mohl všimnout, jak odcházím, a pak sem po nějaký době přijít a jen nahrát, že ho to tam nebaví. Chtěla jsem vědět pravdu tak snad se mi uráčí jí říct.

,, Nebo sis mě všiml, že jdu sem a přišel za mnou" Tiše jsem se zasmála a on se mnou. Je to vážně divné se bavit s klukem. Obzvlášť já, která je ještě k tomu všemu introvert. Divím se, že jsem ještě neutekla někam, kde bych mohla spáchat sebevraždu.

,, To nemůžeš vědět" Podíval se na mě a já s ním tím pádem navázala oční kontakt. Má hezké oříškově hnědé oči a na tváři mu hraje ten nejvíc sladký úsměv. Ježiši, co to melu pro boha?! Celou dobu se nikdo nesnažil odtrhnout pohledem. Jenže já to musela pokazit. Začala jsem po chvíli očima koukat někam jinam a hlavně se nekoukat do těch jeho.

,, Co piješ?" Ukázal pohledem na skleničku, kterou jsem celou dobu svírala v ruce a světe div se, že jsem jí nerozbila mým dost pevným stiskem. Je mi jasné, že když mu řeknu obsah mé skleničky. Vykulí na mě oči a bude mít přiblblé argumenty o tom, proč nepiju. To bude zase vysvětlování.

,, Citrónová minerálka" Uchechtla jsem se a trochu skleničku nahla k němu, aby vážně viděl, že je to čistá minerálka. Musím se teď psychicky připravit na ty dementní poznámky. Teď si tu budu s ním ještě povídat o tom proč nepiju. Že jsem se radši nezavřela v tom pokoji a nemusela se s ním tak vybavovat. No já celkově lituju toho, že jsem vůbec odsouhlasila minulý týden to, že sem pojedu.

,, Slečna nepije. Tak to se mi dlouho nestalo, že by holka jako ty nepila" Ušklíbl se a vytrhl mi z ruky skleničku. Nevěděla jsem, co má v plánu jako udělat s mým pití. Natáhl ruku před sebe a celý obsah vylil do rybníku. Já se nezmohla ničeho jiného, než koukat s otevřenou hubou na něj, jak se mi směje. Tohle vážně přehnal. Chtěla jsem se pro skleničku natáhnout. Jenže mu začal někdo volat, takže s rukou uhl. Mě se povedlo málem spadnout do rybníku, ale naštěstí mě jeho ruka zachránila. Z kapsy si vytáhl zřejmě dost předražený mobil a na displeji se ukázalo jméno. Očkem oka jsem zahlédla jméno Jakub. Obrátil oči v sloup a hovor vzal. Ještě než se zvedl k odchodu jsem uslyšela pár nadávek a taky jsem díky volajícímu zjistila, jak se jmenuje. Dominik. Věděla jsem, že je to něco na D ale nebyla jsem si jistá, že zrovna Dominik je to jeho jméno.

Po asi deseti minutách se vrátil zpět za mnou, když už jsem byla na odchodu si jít pro nové pití, který mi vylil. Prošla jsem kolem něj bez jediného slova, protože nemusí vědět kam jdu.

,, Kam pak mi utíkáš?" Zastavily mě jeho ruce, které se omotaly kolem mého pasu. Trochu jsem se naštvaně zkrčila obočí nad jeho gestem. Než jsem si uvědomila, že jsem tam nechala boty už jsem záhadně byla v jeho náruči. Nepobrala jsem, jak jsem se mu v té náruči objevila. Ale chtěla jsem své boty.

,, Dominiku já tam nechala boty" Řekla jsem mezitím, co jsem se mu začala kroutit, aby mě postavil zpět na nohy. Opravdu nehodlám aby mě nesl v náruči. A už vůbec ne mezi ty lidi, protože pak bych musela, jak dement vysvětlovat Gábině, co jsme dělali. Prostě jednoduše jsem se chtěla vyhnout tomu, aby mě nesl, jak nějakou princeznu.

,, Myslíš tyhle?" Zamával mi před obličejem s botami a já věděla, že se tomu teda už nevyhnu. Začala jsem tedy sebou ještě více škubat, aby mě už konečně pustil. Jenže ono to tu situaci zhoršilo tím, že si mě přehodil přes rameno. To už jsem se neudržela a začala pištet. A nechybelo bouchaní mu do zad. Netrvalo dlouho a mi už byli zpátky na pozemku té chaty. Ty pohledy těch lidí stály fakt za dobrou podívanou.

...

Dneska nová část🔥. Už se nám tu Dominik objevil víc tak uvidíme, co bude příště❤. Opět jako vždy nevím, co vám sem napsat tak se zase rozloučím💕. Ale ještě vás chci poprosit jako vždy o názor do komentářů😇. Předem děkuji za každý komentář a ahoj🌸