Dominiku?|Nik Tendo[DOKONČENO]

Thirty days

Třicet dní. Už je to třicet dní od začátku našeho vztahu. Za tu dobu se toho nějak extra nestalo. Kluci měli dalších nespočet show a nebo byli ve studiu. Někdy tam s nimi jsem taky, ale to vážně málo. Všechen čas se snažím trávit s Dominikem. Jelikož mi začali letní prázdniny tak toho času je celkově více. Ale i Dominik má svoje povinnosti takže, když je ve studiu, kde mě to popravdě nebaví, jsem s Adel. Věčně jsme někde ve městě nebo s naší společnou kamarádkou Andreou.

S Kristýnou od Jakuba, Kájou od Kamila, Naty od Radka a Domčou od velkého Jakuba mě kluci stihli taky seznámit. Ze začátku jsem se bála toho, že jim nesednu nebo naopak ony mě, ale ukázalo se, že jsou úplně v pohodě. Takže společně všechny i s Natašou si někdy někam zajdeme.

Teď jsem zrovna u Gábiny doma na kávě, která i přes to, že se mi Dominika snažila vymluvit, vzala. Jen jde o to jestli ho vezmou i mojí rodiče, ke kterým dnes jedem.

,, V kolik pro tebe přijede?" Podívá se na čas, který ukazuje půl druhý odpoledne.

,, Ve dvě." Řeknu jen a rovnou se podívám na mobil jestli mi náhodou nenapsal.

Takhle jsme tam seděli dokud se po bytě nerozezněl zvonek. Věděla jsem, že je to Dominik, proto jsem se zvedla a šla se obout.

,, Ano?" Promluvila do telefonu a ona tak slyšela, kdo je dole. I když jsme obě věděli kdo to je.

,, Už se obouvá, za chvilku je dole. Ahoj." Oznámila mu a zavěsila.

,, Tak já jdu ať tam jsme včas. Ahoj, v pátek." Obejmula jsem jí a ona po rozloučení za mnou zavřela dveře.

,, Ahoj babe." Pozdravil mě hned, co jsem nasedla do auta. Natáhla jsem se k němu pro lehkou pusu, kterou jsem dostala a rozjel se směr ke mě domů.

,, Jedeme nejdřív k tobě, a pak k rodičům?" Zeptá se ještě než odbočí.

,, Jo. Vezmu si jen věci." Odpovím a rozjede se po trase, která vede až ke mě do ulice.

...

,, Bojím se." Zašeptám, když zastavíme u baráku mých rodičů. Mé ruce se potí z toho stresu, který mě obklopil, co jsme přejeli značku Liberec.

V životě jsem snad nebyla z ničeho tak nervózní jako z téhle chvíle. Bojím se, že Dominika nevezmou kvůli tomu jaký je. Ať už kvůli vzhledu nebo jak tvrdohlaví dokáže být. Tu tvrdohlavost máme společnou, což není zas taková výhra. Ale věřím, že ho rodiče vezmou. Až ho poznají zjistí, že je milý tak jak na první pohled nemusí působit.

,, Ještě je tu furt možnost, že můžeme odjet." Chytne mojí ruku a za bok si mě otočí čelem k němu.

,, Bude to v pohodě, věř mi. Kdybych jim nesedl nenechají tě jít. Už jednou tě ztratili a po druhé by to už nedovolili." Pohladí mě po tváři. Opětuju mu úsměv a nahne se ke mě pro pusu.

,, Tak jdeme ať to máme, co nejdřív z krku." Řeknu potom, co se odtáhneme. Jeho ruku stisknu o něco víc než doposud a zazvoním.

Rodiče ví, že přijedu ale neví o Dominikovi. Možná o to víc je to horší, protože jsem je nepřipravila na to, že už mám kluka.

Dveře se pomalu otevřou a mámy výraz zůstane viset na Dominikovi a poté na našich propletených rukách.

,, Ahoj mami." Řeknu nervózně, protože se tváři neutrálně, což mě lehce vyděsí.

,, Dobrý den." Řekne s klidem Dominik hned po mě a já můžu vědět, že není vůbec nervózní. Jak to sakra dělá?

,, Ahoj Elli." Šeptne a neodtrhává od nás pohled.