Dominiku?|Nik Tendo[DOKONČENO]

I love the way you lie

Osoba, která stála přímo přede mnou, jsem si prohlížela od hlavy až k patě. Měla na sobě tričko, co jsem moc dobře znala. Ano ona.

Když mě viděla, zarazila se stejně jako já. Jelikož byla o něco výší jak já, tričko jí končilo těsně pod zadkem.

Promnula jsem si oči, abych se ujistila jestli to, co vidím není jen zlý sen. Třeba se mi právě zdá noční můra. Jenže tohle zlý sen nebyl.

Tohle byla realita.

Ztrunle jsem stála na místě a do podrobna si prohlížela její dokonalý obličej, který se mi každou sekundou hnusil víc a víc.

,,Co tu děláš?" Řekla zaraženě, po chvilce hrobového ticha, čímž přerušila to nehorázné napětí, které vládlo mezi námi. Debilněji se zeptat nemohla.

Co tu asi dělám? Pokud vím, tak tady bydlí můj kluk.

,,Neměla bych se spíš, ptát já tebe?" Snažím se znít v klidu, ale to mi nějakým způsobem nejde. Než stihne cokoliv říct, vtrhnu dovnitř a mířím do onoho pokoje.

Začnu rychle mrkat, protože cítím, jak mě začnou pálet oči.

,,Gábino pusť mě." Vyhrknu naštvaně, když mě chytí za ruku, snažící se mě tak zastavit. Vysmeknu se z jejího sevření a zatáhnu za kliku.

Přitom vím, co mě čeká.

,,Já ti to vysvětlím." Zašeptá mi za zády, ale to už já stojím mezi dveřmi.

Moje oči spatří přesně to, co jsem nechtěla.

Opřu se o rám dveří, přičemž si dám ruku před pusu a po tváři mi steče slza.

Proč si hrát na něco, co doopravdy nejsem?

,,Proč?" Dostanu ze sebe mezi vzlyky. ,,Dominiku, proč?!" Vyhrknu o něco hlasitěji. Hystericky se rozbrečím a mám, co dělat, abych se tam nesložila k zemi.

,,Já ti to vysvětlím. Není to tak, jak to vypadá." Přijde blíž ke mě, když se nasouká do svých džínů. Chytne mojí hlavu do svých ruk, ale já se vysmeknu. O krok od něj poodstoupím.

On už se mě v životě nedotkne.

,,Co mi chceš vysvětlovat? Co mi chceš kurva vysvětlovat?! Já nejsem blbá Dominiku!" Vykřiknu na něj. Potřebuju to ze sebe dostat a tohle je jediná možnost.

Vlastně jsem blbá, protože mi to dal sežrat.

Ty jeho sladký kecy o tom, jak moc mě miluje

,,Miluju způsob jakým lžeš." Zašeptám opravdu potichu přes slzy. To je jediný, na co se zmohnu mu říct. Slzy mi tečou proudem a já nejsem schopná je zastavit.

Jenže tenhle člověk si nezaslouží moje slzy. On si nezaslouží celkově mě celou.

Stojí naproti mě zatím, co mi něco říká, ale já to ignoruju. Je mi jedno, co říká. Ať už je to cokoliv mě to může být jendo.

Na patě se otočím a rychlým krokem vyjdu z bytu.

Po schodech se rozebíhám ven. Nestačím se divit, že za sebou slyším jeho hlas, kterým na mě volá. Za chvíli slyším ozvěnu na schodišti, kterou způsobuje on a jeho hlasité kroky.

Proto se rozběhnu po kamenitém chodníku, který osvětují pouliční lampy přičemž sem tam problikávají a utíkám co nejrychleji jako o život.

Do mých očí se začínají hrnout nové slzy, které se drásají opět ven a já jim nechám volnost. Nemám sílu. Už si nemůžu hrát na statečnou, když vlastně nejsem. Skrývám to přitom jsem slabá. V posledních dnech se nezmohnu na nic jiného než pláč, protože trápím. Kvůli tomu, jak mi, kdo ví jak dlouho, lhal do očí o tom, jak moc pro něj znamenám. Přitom jsem pro něj jedna a ta samá.

Jsem mu dobrá jen na uspokojování. Nic víc, nic míň.

,,Zastav se!" Slyším za sebou chraplavý hlas, který se mi začíná hnusit z určitého důvodu. Neuvědomuje si jak moc mě tímhle ničí. Lže mi do očí. To je to, co mě na tom bolí.

Nezastavuju se v pohybu, ba naopak zrychluji a rozbíhám se ještě víc, co jen to jde. V mém těle proudí adrenalin a mám tolik energie, kterou jsem snad nikdy jindy v životě neměla. A mým jediným přáním teď je, se dostat od něj, co nejdál.

,,Nech si to vysvětlit!" Ozve se znovu a stále slyším jeho hlasité kroky těsně za mnou, což mě donutí, dát do toho všechno, abych běžela ještě rychleji.

Mé bijící srdce nepřestává bít, že ho cítím až v krku a mé tělo z ničeho nic obklopí nevolnost. Pomalu zpomaluji, přičemž na mém těle spočinou ony potetované ruce, které tak moc znám.

,,Dominiku, pusť mě!" Začnu sebou házet, když si mě stáhne čelem k sobě a svými ruky stále drží mé boky.

,,Nenechám tě jít. Myslíš si, že se tomu takhle vyhneš? Že utečeš? Před tím jen tak neutečeš. Nech mě ti to sakra vysvětlit." Řekne s nadějí v hlase a při pohledu do jeho očí v nich nevidím ty jiskry, které tam bývaly. Jiskry nahradil smutek a něco jako vztek dohromady. Přitom on na mě nemá být za co naštvaný.

To bych měla být já na něj. Což jsem, ale nedávám to tolik najevo.

,,Nepotřebuju vysvětlení." Zlomí se mi hlas, jelikož se na něj už nechci dívat. Ještě včera jsem chtěla úplný opak. Chtěla jsem se na něj dívat celé dny a nespustit z něj oči. Jenže on to pohřbil. Pohřbil můj chtíč a mé city k němu. Jenom svojí blbostí.

Teď bych nejradši před ním jenom utíkala a nezastavovala se.

,,Do prdele Ello, já tě nenechám jít. Záleží mi na tobě, tak to pochop. Vím udělal jsem chybu. Hodně velkou chybu, ale já tě miluju kurva." Zakroutí nevěřícně hlavou a v jeho očích se zalesknou slzy.

,,Na tohle si měl myslet dřív. Kdyby si mě miloval, neudělal by si to. Tak mě nech být a už se mi nepleť do života." Vytrhnu se mu z jeho sevření. ,, My dva jsme se neměli nikdy potkat. A nikdy jsme neměli spolu být." Zamumlám a začnu se od něj, co nejrychleji vzdalovat.

On nehybně stojí na onen místě, kde jsem do teď stála a kouká na mojí vzdalující se siluetu.

Kterou vidí nejspíš naposled.

Aspoň doufám.

Takhle dámy a pánové skončil náš příběh.

Legendární příběh, jak by řekl Dominik...

...

I know, že je to špatný. Tuhle část jsem si upřímně představovala úplně jinak. Nejsem s ní absolutně spokojená, protože nesplňuje to, co jsem původně chtěla.

Hlavně feelings to nesplňuje :D

Jenže jakožto Nicina tenhle příběh chce, co nejdřív dokončit, tak to vypadá tak, jak to vypadá.

Sorry guys, ale lepší to asi nebude.

Takovéhle části mi vůbec nejdou a asi nikdy nepůjdou. Prej. Takže závidím vám všem, kteří to umyté <3

Tak tenhle týden poslední část? M?

Miluju vás a já se s vámi zase loučím :*

Můj ig » @nicol_ett27

Omlouvám se za chyby, nečtu to po sobě :D