Dominiku?|Nik Tendo[DOKONČENO]

I promise

,,Musel jsem si něco vyřídit." Sundá si tričko a lehne si ke mě. Chce mě políbit, ale já uhnu.

,,Víš jak jsem se o tebe bála? Nic si nikomu neřekl a prostě si odešel." Vyhrknu a otočím se zády k němu. Nemám na něj náladu. Dnes už ne. Mám i pocit, že ten alkohol ze mě stihl tím stresem vyprchat, protože jsem už při smyslech.

,,Promiň. Příště ti to řeknu." Obejme mě ze zadu a políbí na krk. Už si to žehlí. Jenže si to žehlí takovým způsobem, že jsem schopná mu odpustit vše. Ale já se jen tak nenechám.

,,Nějaký tvoje promiň to neomluví. Co je s tebou?" Odseknu. Popošoupnu se dál od něj a otočím se na druhý bok čelem k němu. Těžce si povzdechne. Lehne si na záda a mlčí.

Skvělý. Takže ve výsledku jsem za tu špatnou já, protože se ještě urází.

,,Dominiku můžeš se mnou laskavě mluvit?" Sednu si a trošku zvýším hlas i přes to, že mě zabolí hlava. Chtěla jsem to vyřešit po dobrým, ale on očividně ne.

,,Kurva co by se mnou mělo být?! Jsem úplně v pohodě tak nehysterči!" Začne řvát. Leknu se, protože jsem nečekala, že po mě takhle vyjede.

,,Já, že nemám hysterčit?! Do prdele já měla o tebe strach a ty děláš jakoby nic! Jaký by ti bylo kdybych se sbalila a odešla?!" Řvu i já, protože můj pohár trpělivosti přetekl. Chce to, má to mít. Já mu v tom nebráním.

,,Uvědomuju si, že jsem ti to měl asi říct, ale tak z toho nedělej takový drama! A už se kurva nestarej." Mácha rukama všude kolem sebe a řve o něco víc než doposud. Ta poslední věta mě trochu zamrzí.

,,Fajn." Zvednu se z postele. Popadnu své džíny, do kterých se začnu soukat a do ruky vezmu klíče. Hlava mě začne bolet, ale to je to poslední na co teď myslím. Pro mě je teď důležitější se odsud dostat.

,,Kam jdeš?" Vylítne z postele a chytne mě za ruku čímž mě zastaví v pohybu.

,,To ti může být u prdele!" Vysmeknu se z jeho sevření a se zabouchnutím dveří odcházím. Divím se, že to nevzbudilo ostatní tady v tom bytě, ale to mi bylo fuk.

,,Stalo se něco?" Uslyším hlas Tomáše, který mě vyleká, když vyjde ze tmy.

,,Nic se nestalo. Teď mě prosím nech, nemám náladu." Odseknu naštvaně, co mě ve výsledku trochu mrzí, že si vybíjím zlost na někom, kdo za to nemůže.

Na mé štěstí venku prší a já se rozcházím do útrob nočních Pardubic, které osvětlují pouliční lampy.

Nekontrolovaně mi po tváři steče jedna ze slz. Nevím co s ním je. Jen vím jedno. Tohle není Dominik. Takhle se nechová a nikdy se nechoval. Nebo choval, ale já ho takového ještě neznám.

Zavřu za sebou dveře od bytu a jdu rovnou do svého pokoje. Džíny si sundám a zalehnu do postele, kde se následně zachumlám do peřiny.

...

Dominik

,,Nevíš, co si udělali?" Zaslechnu ještě než vejdu do kuchyně.

Nespal jsem. Nemohl jsem spát, protože všechny myšlenky se točily jenom kolem ní a jak jsem to posral. Neměl jsem na ní řvát. Jenže jsem kokot, který musí všechno řešit tímhle způsobem.

Nejlepší, že nevím jestli je v pořádku. Ignoruje moje zprávy a hovory.

,,Vypadáš hrozně." Promluví na mě Jakub jakmile vejdu do kuchyně.

,,Taky ti přeju dobré ráno." Řeknu ironicky a lehce naštvaně. Opravdu nemám náladu po tom incidentu v noci.

,,Můžeš mi říct, co jste si udělali?" Zeptá se Adéla, které jsem si včera nevšiml. Divím se, že nešla s ní, když to jsou nejlepší kamarádky.

,,Nic." Zapiju prášek a jdu do koupelny. Šel bych kdyby mi v tom všichni kdo jsou vzhůru nezabránili.

,,Hele ať už se stalo cokoliv měl by si jít za ní." Začne se do toho srát i Natálie.

,,Můžete se laskavě do toho všichni přestat srát?" Vyjedu po nich. Nenávidím když se někdo sere do něčeho, co není jeho věc.

,,Promiň, ale nechci aby jste se hádali." Omluví se a dá ruce nahoru do obranného gesta.

,,Hned jak se vysprchuju, zajdu za ní. Stačí?" Řeknu otráveně, protože mě to přestává bavit. Nikdo mi nebude říkat co a jak mám dělat.

Nečekám na jejich odpověď a jdu rovnou do koupelny, kde si udělám ranní hygienu a vysprchuju se.

,,Vem si moje klíče, kdyby ti nechtěla otevřít." Přijde za mnou Adéla na chodbu, když se chystám k odchodu. Klíče si od ní s vemu a poděkuju jí.

,,Nesežerte se navzájem, díky." Zavolá na mě těsně než zavřu dveře. Nad tím dám oči v sloup a dávám si mezi rty cigaretu, kterou si venku zapálím.

Co do svých plic potahuju nikotinový kouř dojdu před onen panelák. Odpalek zahodím na zem a z kapsy si vytáhnu svazek klíčů, kterými nečekaně otevřu vchodové dveře.

Dveře zavřu a co si sundám boty, jdu ke dveřím do jejího pokoje, které jsou pootevřené.

,,Já vím jsem kokot." Promluvím na ní, jakmile se mi vyskytne pohled na její drobnou postavu ležící v posteli zády ke mě.

,,Co chceš?" Zavřčí vztekle. Nehybně stojím naproti její posteli a pohrávám si s klíčema.

,,Přišel jsem se omluvit. Nechtěl jsem po tobě tak vyjet. Promiň." Přiznám něco co je pravda. Nechtěl jsem po ní vyjet. Jenže to už nevrátím.

,,Já jsem se neměla přece starat." Sednu si k ní na postel s povzdechem.

,,Tak jsem to nemyslel. Ujelo mi to. Odpustíš mi?" Pohladím jí po paži nad čím se lehce otřásne.

,,Příště mi aspoň řekni, že někam jdeš." Otočí se čelem ke mě a já mám tak možnost vidět její hnědozelené oči, které byli skleněné.

,,Slibuju, že už se to nestane. Promiň." Usměju se na ní, což jí donutí se taky usmát. Miluju když se směje. ,,V pondělí spolu odletíme a užijeme si to." Přitáhnu si jí za pas blíž ke mě.

,,Bez hádek." Zašeptá přičemž si dá hlavu na mojí hruď, když si k ní lehnu. Pohladím jí po vlasech do, kterých jí následně políbím.

,,Ještě jednou promiň." Omluvím se jí už asi po třetí a pevně jí objemu.

,,Už to neřeš." Políbí mě a já polibek prohloubím. Jsem čím dál víc závislý na jejich rtech.

A naše hádka je uzavřená sexem na usmířenou.

...

Nazdar. Tak tady mám pro vás dneska další část. Snad vás aspoň trochu bavila i když ta hádka byla v celku slabá, ale to hlavní teprve přijde. Já se s vámi opět loučím a ahoooj.