Přišel podzim a svými kouzly obarvil všechno listí do příjemných teplých barev. Seděl jsi na lavičce a já byla vedle tebe na houpačce. „Měli bychom shrabat to listí," ozval ses a zvedl se. Jo, měl jsi pravdu. Zamířil jsi do zahradního domku, kde byly hrábě a podobné harampádí. „Tady máš," podal jsi mi druhé hrábě a já začala hrabat.
Mohlo uběhnout několik desítek minut, než jsme společně shrabali celou zahradu. Teď už země nebyla pokrytá barevnou přikrývkou tvořenou ze spadaného listí, ale všude byla vidět zelená tráva, která už pomalu ztrácela svoji krásou zelenost. Listí bylo na pár kupičkách a mě nenapadlo nic jiného, než po tom, co jsem uklidila hrábě zpátky, odkud jsi je vzal, skočit do jedné z těch kupek. Tvůj výraz byl k nezaplacení, věděl jsi to? Já se jenom smála a spokojeně ležela v listí. Připomínalo mi to časy, kdy jsem byla ještě dítě. Kdy byla ještě babička živá...
„Budeš tam jenom tak stát a dívat se na mě? Nebo si půjdeš lehnout ke mně?" zeptala jsem se tě se smíchem a ty ses jenom zašklebil. Uklidil jsi hrábě, které jsi používal a se slovy „Pak si to po sobě shrab," někam odešel. Kam jsi šel? Začala jsem přemýšlet...
ČTEŠ
Zelená s nadějí (Dokončeno)
Любовные романыMary je obyčejná novinářka pracující pro přírodovědecký časopis, žije se svým manželem v bytu v centru města a její život není zrovna nejšťastnější. To kvůli manželovi, který je až přehnaně žárlivý a omezuje ji jak jen může. Co když se ale za pomocí...
