„Reunn? Co tady děláš?" zeptala jsem se rozespale, když jsem přišla do obýváku. Reunn seděla na gauči s Helen, další členkou našeho pracovního týmu, a společně něco zkoumaly přes mikroskop. Obě slečny se přestaly chichotat a svoji pozornost přesunuly na mě. „Vzbudili jsme tě?" řekla Reunn a očima mě kontrolovala. „Ne, nevzbudily. Jen mám žízeň," odpověděla jsem a zamířila do kuchyně pro sklenici vody. „Mimochodem..." špitla jsem, když jsem se i se sklenicí vracela do pokoje, „Co se včera stalo? Na nic si nemůžu vzpomenout," Reunn se otočila tak, abych jí neviděla do obličeje, mezitím co se Helen na mě podiveně dívala. Přišla jsem k nim blíž. „Reunn, co se včera stalo?" posadila jsem se vedle ní a viděla, jak si nervózně kouše ret. „No... trochu jsi se opila," prozradila po chvíli a já se zarazila. Na alkohol jsem nesáhla už hodně dlouho. Nejvíce mě ale znepokojoval fakt, že si ze včera nic nepamatuju.
Když jsem si lehla na postel, okamžitě se mi zavřely oči. Ne však z únavy, nýbrž z potřeby zkusit si přehrát včerejší den. Jasně vidím jen do té doby, než jsme s Jordanem přijeli do jeho domu. Pak už mám jen nějaké střípky. Lucy. Dítě. Cesta pěšky domů. Slzy. Nadávky. Alkohol. Rychlostí blesku jsem se vymrštila do sedu. Došlo mi, co se stalo. Se zamručením jsem padla do postele a smutek na mě zaútočil nanovo. Proč všichni chlapi, kteří o mě projeví nějaký zájem, jsou nakonec blbci nebo už mají rodinu. A co se týká Jordana, u něj platí obojí. Schoulila jsem se pod peřinu do klubíčka a zanedlouho usnula. Co na tom, že jsem před chvílí právě vstala...
ČTEŠ
Zelená s nadějí (Dokončeno)
Roman d'amourMary je obyčejná novinářka pracující pro přírodovědecký časopis, žije se svým manželem v bytu v centru města a její život není zrovna nejšťastnější. To kvůli manželovi, který je až přehnaně žárlivý a omezuje ji jak jen může. Co když se ale za pomocí...
