#31 - Planeta Země

66 11 5
                                    

„Cože?" vydechl překvapeně Jordan a pustil mě. Beze slova jsem vzala svůj kufr a odešla z pokoje. Zamířila jsem k Reunn a snažila se dozavřít kufr, ze kterého mi jen tak tak nepadaly věci. „Co se děje?" řekla Reunn a okamžitě ke mně přišla, když jsem rychle otevřela a následně zabouchla dveře. I Harry, který ležel na posteli, se zvedl, aby se šel podívat, co se stalo. „Nic, jenom jsem udělala takovou blbost," povzdechla jsem si a snažila se zahnat slzy mrkáním. Reunn nejspíše tušila, co se stalo, a beze slova mě objala. Už zapnutý kufr jsem položila na podlahu a objetí jí opětovala. „Všechno bude v pohodě," snažila se mě uklidnit Reunn.

Po přednášce a rozhovoru jsme všichni nastupovali do auta, já jsem se schválně posadila k okýnku, abych neseděla vedle Jordana, který s námi měl také jet, protože Bett měla namířeni někam jinam. Doprostřed se posadil Florian, který celou cestu spal. Ignorovala jsem ho i po tom, co mu spadla hlava na moje rameno. Letmo jsem se podívala na Jordana, který mě pozoroval snad celou cestu.

Když jsme dojeli až před Harryho dům, kde auto zaparkovalo a my vylezli ven. Každý si vzal z kufr a rozloučili jsme se. „Mary?" řekla Reunn a já se na ní otočila, „Já dneska přespím u Harryho," „Fajn, ale musíš mi dát klíče," usmála jsem se a počkala, než Reunn vyhrabala ze své kabelky klíče od bytu. Pak jsem se s ní rozloučila a vydala se směr byt.

Ale asi po pěti minutách jsem za sebou uslyšela kroky. Otočila jsem se a uviděla Jordana, který se mě snažil dohnat. Netušila jsem, jak na to reagovat, a tak jsem prostě zastavila a čekala, než mě doběhne. „Auroro, potřebuju s tebou něco probrat," začal a nervózně se podrbal ve vlasech. „Myslela jsi to, co jsi mi řekla, opravdu vážně?" zeptal se mě a podíval se mi do očí. „Jo," odpověděla jsem krátce a podívala se do země. „Musím ti vysvětlit pár věcí," přišel ke mě blíž a zvedl mi hlavu. „Lucy je moje sestra a bydlí u mě, protože se rozešla s přítelem a teprve si hledá byt," vysvětlil mi a já překvapeně k němu zvedla oči. Viděla jsem ten úsměv, který mi tak dlouho chyběl. Neváhala jsem už ani vteřinku a konečně ho políbila.

A v tu chvíli jsem začala věřit. Věřit, že pro každého z nás existuje na téhle planetě osoba, která k nám doopravdy patří. Proto jsem si dovolila mít nadějí...

Zelená s nadějí (Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat