#7 - Stalaktit

43 12 0
                                    

Byla už noc. Ty si vedle mě spokojeně oddychoval, ale já byla ještě vzhůru. Měla jsem zapnutou lampičku na nočním stolku, jejíž světlo jsem tlumila jednou svojí ponožkou na spaní. Prohlížela jsem si staré fotoalbum, stejně jako před několik dny, a vzpomínala. Nalistovala jsem až na stránku plnou fotek z jeskyní. Vytáhla jsem první a pousmála se. Byli jsme na ní spolu, ty si mě držel kolem pasu a já se šťastně usmívala. Jak moc bych si přála vrátit ty časy zpět. Na další jsi byl jen ty, stál si mezi stalaktity, jednou rukou si držel baterku na přilbě a zubil ses do fotoaparátu. Vypadal jsi směšně. Pohladila jsem fotku konečky prstů a v hlavě se vrátila do jeskyně.

Trochu jsem se lekla, když si se vedle mě zavrtěl. Rychle jsem zhasla a předstírala, že spím. Vstal jsi a odešel. Čekala jsem půl hodiny než se vrátíš, protože jsem si chtěla prohlížet ještě to album, ale tys nepřicházel. Kam jsi zase šel? Nakonec jsem usnula, fotoalbum schované pod polštářem. Probudila jsem se až v šest, když mi začal po celé ložnici vyzvánět budík. Vypnula jsem ho a podívala se na tvoji stranu postele. Byla prázdná a studená. Takže jsi se už nevrátil? Promnula jsem si oči a setřela jednu zbloudilou slzu. Musela jsem do práce...

Zelená s nadějí (Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat