Pamatuješ na tu procházku v lese? Bylo to krátce po tom pikniku, kdes mi vyznal svoje pocity a já tobě zase ty svoje. Přesně tam jsem následující den zamířila. Spadané listí mi šustilo pod nohama a nízké větvičky keřů jsem odhrnovala, aby mě nešvihaly do tváře. Došla jsem až na tu mýtinku, kam jsi mě vzal tenkrát. Stále tam bylo tak krásně. Posadila jsem se na kámen a nechala na sebe dopadat poslední sluneční paprsky.
Tiše jsem sledovala západ slunce, vánek si pohrával s mými prameny vlasů, které nedržely v ledabylém drdolu. Ve výškách jehličnatých stromů zpívali ptáci svoje písně. Zavřela jsem oči a nastavila svoji tvář slunci. Začaly mi stékat slzy, slzy smutku. Co jsem ti udělala? Vedle mě zašustilo křoví a z něj vyskočil zajíc. Jen se na mě podíval a pak se ztratil mezi stromy.
Slunce zapadlo za kopce a les se pomalu začal ponořovat do tmy. Zvedla jsem se a protáhla své mírně ztuhlé tělo. Vydala jsem se zpátky stejnou cestou, jakou jsem sem přišla. Jediné, co les osvětlovalo, byl měsíc. Ale ten se po několika minutách schoval za mraky. Z obyčejných větví se najednou staly ruce s pařáty natahující se pro mě. Moje představivost se začala probouzet. Kdyby jsi tu tak byl a zachránil mě před ní nějakým tvým vtipem, který není ani vtipný. Stejně bych se mu ale zasmála. Zapnula jsem svítilnu na mobilu a šla dál. Nikdy jsem neměla v lásce tmu. To jsi věděl, že? Došla jsem až k silnici, kde jsi, k mému překvapení, seděl v autě ty a naštvaně se na mě díval...
ČTEŠ
Zelená s nadějí (Dokončeno)
RomanceMary je obyčejná novinářka pracující pro přírodovědecký časopis, žije se svým manželem v bytu v centru města a její život není zrovna nejšťastnější. To kvůli manželovi, který je až přehnaně žárlivý a omezuje ji jak jen může. Co když se ale za pomocí...
