I LOVE YOU DUMB KITTY - minsung

3. Škola

Když už jsem konečně přestal zírat na obří školní budovu, zahnal jsem všechnu trému a nervozitu někam pryč a rozešel jsem se dopředu. Mysli na něco pěknýho, třeba na koťátka, půjde ti to pak líp, Jisungu.

Než jsem se nadál, stál jsem před dveřmi školy. Ne, tak takhle to nepůjde. Otočil jsem se. Musím zdrhnout. Seběhl jsem pár schodů, ale než jsem stihl sejít ten poslední, někdo na mě zavolal.

Byl to nějaký malý starší muž s brýlemi a knírkem a volal na mě. Ptal se mě kdo jsem a kam jdu.

Chtělo se mi brečet. Promarnil jsem totiž poslední šanci útěku. Šel jsem tedy po schodech zase nahoru, za tím pánem asi učitelem.

Chvíli jsme si povídali. Řekl mi, že se jmenuje pan Lee a je učitelem biologie. Taky mi řekl v jakém patře je moje třída a kde je ředitelna, kam jsem měl namířeno nejdřív. Nabídnul mi, že mě doprovodí, ale já mu řekl, že cestu najdu sám. Snad.

Vyšel jsem tedy do prvního poschodí hledat třetí dveře vlevo. Po nějaké době jsem je přeci jen našel a vyzvedl si uniformu a klíče od skříňky a pokoje. Dostal jsem také pokyn, abych si nejdříve odnesl svoje věci na pokoj. Prý ho nebude těžké najít, jelikož je internát hned naproti škole.

Měli pravdu, hledání zabralo jen pár minut. Paní vrátné jsem se zapsal jako nový student.

Procházel jsem chodbou internátu. Podíval jsem se na cedulku u klíče s číslem 27.

Vrátná mi sdělila, že mám pokoj s jakýmsi Seo Chungminem. Je mi to jedno, protože ho stejně neznám.

Pokoj 27, konečně. Odemkl jsem dveře a vstoupil dovnitř.

Pokoj byl celkem prostorný. Byla v něm palanda, jeden velký psací stůl, gauč, šatní skříň a po stěnách bylo pár plakátů anime a hudebních skupin. Na parapetu rostlo pár kaktusů. Na zemi bylo trochu poházené oblečení, ale celkově tu bylo čisto. Doufám, že se to mým příchodem nějak nezmění.

Přešel jsem ke stolu. Byla na něm zarámovaná malá fotka, na které byl nějaký chlapec se zrzavými vlasy a pihami. To bude asi ten můj spolubydlící, jakže se to jmenuje?

Nechal jsem fotku fotkou a podíval se na hodinky. Za chvíli začne třetí hodina, takže bych sebou měl hodit a trochu si pospíšit.

Už už jsem se chtěl vrátit zpátky do školy, ale potom jsem si vzpomněl, že bych se měl ještě převléknout do uniformy.

V mžiku jsem byl oblečený. Sebral jsem svůj školní batoh, vyběhl jsem na chodbu a samozřejmě nezapomenul zamknout.

~Time skip~

A je to tady. Stojím před dveřmi své budoucí třídy. Učitelka mi řekla, ať chvíli počkám venku, tak čekám a čekám a přemýšlím nad roztomilými koťátky. Pardon, ale nemůžu přemýšlet nad něčím těžším než nad koťátky, to bych tu asi zkolaboval. Už jen z pomyšlení na to se udělá špatně.

Ze zkoušení neumřít mě vyrušila učitelka, která mi přišla říct, abych už vešel. Byla celkem mladá, tipujují tak na 30.

„Nebuď nervózní, všechno bude fajn," podpořila mě s úsměvem.

Fajn to bude až budu zase doma v posteli. I tak jsem se donutil k úsměvu. Pak vešla zpátky do třídy a já s ní.

Přešla ke katedře a spustila: „Třído, tohle je váš nový spolužák Han Jisung. Jisungu,“ obrátila se na mě „jsem vaše třídní učitelka paní Kim. Ráda tě poznávám a doufám, že se ti to tu bude líbit."

Podíval jsem se po svých nových spolužácích. Většina vypadala tak, že jim to je úplně jedno, ale někteří si mě se zájmem prohlíželi, to co bylo ovšem důležitější je to, že nikdo nevypadal nepřátelsky. Pokusil jsem se o úsměv.

Učitelka obrátila svůj zrak na mě.

„Jisungu, řekni nám ještě něco o sobě,"
řekla povzbudivě.

Začínal jsem být trochu nervózní.

„Ehm... No dobře," odkašlal jsem si.

„Tak ... Ahoj jmenuju se Han Jisung a přijel jsem z Incheonu. Mezi mé koníčky patří kreslení a pojídání křupek," a taky to tu hrozně nesnáším, dodal jsem v duchu.

„To je skvělé, že třído? Už si můžeš jít sednout Jisungu,"

No super.

Měli tu lavice po dvou a spousta míst bylo obsazených. Přešel jsem k jednomu klukovi, co měl vedle sebe volno.

„Ahoj, mohl bych-" „Ne." přerušil mě ten jelimán a hodil na židli svou tašku. Zmocnil se mě najednou hrozný strach, že to tu bude úplně stejné, jako doma. Protože jestli ano, tak...

„Hej! Tady!" zavolal někdo.

Otočil jsem se a uviděl kluka co na mě mával z druhého konce třídy. Ejhle, volné místo. Šel jsem tedy k němu a přisedl si.

„Dík, zachránils mě," oddechl jsem si, když jsem konečně usedl na ono volné místo.

„No jo, vypadalo to, že máš malý problém," řekl a lišácky na mě zamrkal. „Jsem Hwang Hyunjin a ty? Jo počkat, Jisung vlastně..."

Zasmál jsem se.

„Dobrá studenti, začneme tedy s výukou. Otevřete si učebnici na straně 30..."

Hodina utekla jako voda. S Hyunjinem jsme jí celou prokecali.

Je to vážně skvělý a vtipný člověk, ale přijde mi, že někdy trochu přehání. Taky mi slíbil, že mě po vyučování provede po celé škole.

Znamená to vážně, že budu svého vůbec prvního kamaráda?! Už se vážně těším!