I LOVE YOU DUMB KITTY - minsung

4. Spřízněná Duše

Hyunjin mě provedl celou školou, přesně tak, jak slíbil. Pak jsme se taky zastavili ve školním bufetu a něco se o sobě navzájem dozvěděli. Máme toho dost společného, za což jsem upřímně rád. Oba dva milujeme psy a jsme jedináčci.
Je to možné? Já si tu opravdu našel kamaráda!

Jsem právě na cestě do internátu. Pozdravil jsem paní vrátnou a razil si to přímo do svého pokoje.
Vytáhl jsem klíč z kapsy a otočil s ním ve dveřích, ale bylo už odemčeno. To je divné...

Jo počkat, vždyť mám toho spolubydlícího. Jak se to jen jmenuje?
Ah, už vím Chungmin.

Chytil jsem za kliku a otevřel dveře. Naskytl se my přitom pohled na černovlasého kluka rozvaleného na gauči. Četl nějakou knihu a přitom pojídal křupky. Tak počkat. Jedl stejnou značku, jakou jsem si přivezl. To je podezřelé. „Čus. Co chceš?" zeptal se lhostejně on. Ignoroval jsem jeho otázku.

„Ty mi žereš brambůrky?" vypálil jsem na něj místo přivítání. MNĚ totiž nikdo brambůrky jíst nebude!

„Hej, uklidni se ty opilej houbaři!"

„Ty mi žereš brambůrky!"

„Ne, ty jsem si koupil za svý špinavý peníze!"

„Vrať mi je!"

„Nikdy!"

A už to jelo. Začali jsme se prát a válet po podlaze.

„Ty tlustá bečko!"

„Ty nafouklej balóne!"

„To odvoláš!"

„To ať mě radši sejme autobus, ty blbá veverko!"

Rvali jsme se jako zvířata. On byl sice silnější, ale já se nedal.

„Seo Chungmine!"

„... Co?" zastavil se v pohybu a podíval se mi do očí. Zrovna jsem ležel na zemi a on na mně seděl s napřáhnutou pěstí, v tu chvíli ji však spustil k tělu. Rozhodl jsem se pokračovat.

„Seo Chungmine okamžitě ze mě slez a nech mě být!"

„Chungmine?" zopakoval zmateně.

„Ano... Jmenuješ se tak nebo ne?" tak teď jsem zmatený taky.

„Ne. Já jsem Seo Changbin. Nikdo jako Seo Chungmin tu není,”

„Fakt?"

„Jo, snad vím jak se jmenuju,” podotkl ironicky.

„Jo, no jo. Mohl bys ze mě slézt, prosím?”

„Ajo, promiň,”

Teď jsme seděli na zemi jeden vedle druhého a mlčky sledovali podlahu.

„Víš co, začneme od znova," navrhl najednou můj milý spolubydlící. To bych docela bral, nezačali jsme moc dobře a trochu se stydím.

On začal první. „Mé ctěné jméno jest Seo Changbin a rád tě poznávám drahý -?"

„Jisung. Han Jisung,"

„Jo,ty musíš být ten můj nový spolubydlící, že jo? Ten se jmenoval nějak jako Jisung. Že mi to hned nedošlo..." plácl se do čela Changbin. Zasmál jsem se.

Potom jsem si na něco vzpomněl.

„Hele Changbine, kdo je ten kluk na té fotce? Myslel jsem si, že to jsi ty," řekl jsem a pokynul hlavou na místo kde ležela fotografie zrzavého chlapce s pihatým obličejem.

Changbinovi zmrznul úsměv na tváři a odvrátil obličej na stranu, abych na něj neviděl. Nemám tušení co mu je. Snad jsem ho neurazil.

„Ehm... Changbine?"

„To máme dnes ale hezké počasí!" snažil se Changbin až moc průhledně změnit téma.

„Je to tvůj bratr?" hádal jsem. Changbin si hlasitě povzdechl.

„Dobře, povím ti o něm. Nedáš si křupku?" usmál se.

„Už jsem se bál, že se nezeptáš," radostně jsem vyskočil na nohy a sedl si vedle něho na gauč. Šťastně jsem přežvykoval křupky se sýrovou příchutí a čekal až Bin začne mluvit.

„Víš... On není můj bratr. Jmenuje se Felix a je z ročníku nade mnou. Já, ehm,
jsem do něj zamilovaný," V tu chvíli jsem jsem se ohromně zakuckal.

„Oi chlape! Jsi v pohodě?" poplácal mě Bin po zádech.

„A není to náhodou taky kluk?" vyhrkl jsem.

„Holt, láska je slepá,” řekl Changbin vážně a podíval se do zdi.

„A ví to někdo?" zeptal jsem se.

„Ne," odmlčel se Changbin.

„Takže jsem první?" vykřikl jsem. Changbin jen pokýval hlavou.

„Hustý! A proč si mi to řekl? Známe se sotva den!"

„Protože jíš stejný křupky jako já. Jsme spřízněný duše, kámo," vysvětlil mi a obejmul mě kolem ramen.

„OooOoOo" jsem unešený. Oba jsme najednou vybuchly smíchy.

Je první den školy a já mám 2 kamarády.
Nerad to připouštím, ale začíná se mi to tu líbit.

Mně taky *lenny face*