Dneska je středa. Kruťácká a nemilosrdná středa. Dneska je první den poškoly.
Jsem celkem nervozní. Nikdy předtím jsem na poškole nebyl, nevím co se děje a co se tam dělá. Takže je to normální, doufám...
Zrychlil mi tep. Aish, tohle je na stresu to nejhorší. Koťátka mi ovšem hned zlepšily náladu.
Rychle jsem mrknul na řemínkové hodinky na mé ruce. Za 3 minuty začíná moje trestná hodina. Steskně jsem si povzdechl a radši rychle chytl za kliku než si to zase rozmyslím.
Třída byla ani ne z poloviny plná, měl jsem tedy dost místa na vybranou. Posadil jsem se až úplně dozadu k oknu za nějakého kluka, který vypadal dost mimo avšak neškodně. Povídal si s nějakým klukem a pořád se něčemu chechtal. Podíval jsem se z okna. Dneska je tak hezky, škoda že musím trčet zavřený tady.
Zvonek zazvonil.
Do třídy vešel učitel, kterého jsem neznal a neměl zapotřebí ho nějak blíž poznávat. Jen po nás přejel otráveným pohledem.
Kluk přede mnou se pořád bavil se svým kamarádem, což učitele dost rozdurdilo.
,,Kime Seungmine, už zvonilo! Na zvonění máš být na místě, kolikrát ti to mám ještě opakovat?“ osopil se na kluka, který jen otráveně protočil očima.
,,Vždyk už jdu...“ zamumlal a sedl si na druhou stranu třídy ke zdi.
,,Ne nadarmo sedíte každý na jiné straně třídy.“
Učitel, pořád ještě naštvaný, pohrdavě zakroutil hlavou a usrkl ze svého Americanna. Potom si z tašky vytáhl nějaký historický časopis, který byl sám od za sebe historickou památkou, a dál si nás nevšímal. Tak tohle bude dlouhá hodina.
Zkoumavě jsem si prohlédl všechny poškoláky. Byl tu kluk co spal, kluk co se chechtá, kluk co kreslí, kluk co neměl vlasy a nechtěl mě pustit první den si sednout (karma je svině) a kluk co je zoufalý (to jsem já).
V tom se rozevřeli dveře a někdo další vstoupil do třídy. Jelikož se o průšviháře pranic nezajímám, sledoval jsem dál z okna mraky.
Učitel naštvaně mrsknul s časopisem na stůl. ,,Jaktože jdeš pozdě? To nevíš, že zvoní v celou? Ještě jednou přijdeš pozdě Minho a nepřej si mě.“ varoval ho učitel.
No jo, ty pozdní příchody se jednomu nevyplácí. Wait a minut- on řekl Minho? Jakože můj Minho?
Nevěřícně jsem se odvrátil od okna a koukl na místo kam si sedl. No ty kráso, je to jasný. Osud si ze mě střílí. Bez přestání jsem na něj koukal.
,,No ty bláho. Ty už zíráš 2 minuty a ani jednous nemrkl. Tak to vidím poprvý, čoveče. Víš, že jednou jeden týpek nemrkal 3 hodiny a vypadli mu oči z důlků?“
Byl to ten sluníčkářský hošík z lavice přede mnou.
,,Co je to za blbost?“ zeptal jsem se popuzeně a odtrhl svůj pohled od Minha. Aight, ani jsem si neuvědomil, že koukám tak dlouho.
,,No fakt!“ vykřikl dotčeně ,,Je to vědecky dokázaný! A navíc je taky zapsanej v Genesovce! Jestli mi nevěříš, tak se klidně podívej, fakticky to tam je!“
,, Když myslíš..." položil jsem hlavu na lavici a dál sledoval Minha.
Kluk se zamračil. Asi ho naštvalo, že si ho nevšímám.
,,Hele! Aish- A na co to pořád tak koukáš?" dotíral.
,,Ale na nic." odbyl jsem ho a pokračoval ve studování Minha.
ČTEŠ
I LOVE YOU DUMB KITTY - minsung
Fanfiction„Když jsem s ním, jsem mnohem šťastnější, když se mě dotkne, způsobuje mi elektrické šoky a když se svým obličejem přiblíží k mému, cítím se jako ve snu, ale to je normální, ne?" „Ne Jisungu, není. Ty jsi se zamiloval..." [Kniha se aktuálně opravuje...
