I LOVE YOU DUMB KITTY - minsung

6. Uhelné Sny

„Ach jo, Jisungu... Rád bych ti na to něco řekl, ale něco mi říká, že se stejně nezměníš.“ podotkl Hyunjin směrem mířeným k včerejšímu průšvihu.

Pokrčil jsem rameny. Ne, že by mě to
nemrzelo nebo tak něco, ale nic lepšího než hloupé „Hm“ mě nenapadlo. Tak jsem k němu prostě přistrčil sáček s nápisem KŘUPKY a přiblble se usmál.

Ten po mně hodil pohled ve smyslu „Nemysli si, že je teď vše ok.“ a strčil ruku do sáčku. Vytáhl ji překvapivě úplně plnou a hned si ji strčil do pusy.

Mám rád své přátele a rád se s nimi podělím, ale i tak dost bolelo ho sledovat.

„Dík, žes mě zachránil, zase...“ řekl jsem po chvilce.

„Prosím tě, vždyť to nic nebylo.“ mávl rukou Hyunjin a rozesmál se.

„Možná tak pro tebe, ale zachránils mi zadek, bráško.“

„Co kecáš, Jisungu, vždyť tě stejně chytil!“ smál se.

„Ehm... Jo, to je pravda...“ podíval jsem se ztrapěně do lavice.

Když už se dost vynasmál, zadíval se na mě, usmál se a povídá: „Nechceš se mnou dneska ven?“

Trochu mě to překvapilo, nebudu lhát. Nejsem zvyklí, že se mnou chtěl někdo trávit svůj volný čas, ale teď tu vedle mě sedí někdo, co se na mě usmívá a v naději v očích se mě ptá, jestli s ním nechci strávit své volné odpoledne, nemohl jsem se na nic jiného než: „Jasně, proč ne?“

„Super! Máš ve dvě čas?“ usmál se šťastně Hyunjin.

„Jo, jasně že-“ zastavil jsem se. „Copak?“ sakriš, blbá poškola, úplně jsem jí vypustil z hlavy. „Promiň Hyunjine, ale já dneska nemůžu. Mám poškolu. Úplně jsem na to zapomněl, promiň.“ řekl jsem smutně.

Čekal jsem, že Hyunjin bude stejně zklamaný jako já, ale ten se jen podrbal ve vlasech.

„Aish... No, a co takhle zítra ve čtyři? To už máš čas, že jo?“ mrknul na mě.

„Ehm, jo, to mám.“ připustil jsem.

„Bezva, tak ve čtyři. Bydlíš na intru, že jo? Budu na tebe čekat před tvým pokojem, jaké máš číslo?“

Jsem velmi rád, že mám tak skvělého kamaráda, jako je Hyunjin. Řekl jsem mu vše co potřeboval.

~Time skip~
12:00

Poslední hodinou tohoto dosti únavného dne byla výtvarka. Dneska mám naštěstí jen do dvou. S Hyunjinem mám společných jen pár hodin.

Nemůžu se dočkat na oběd, mám hrozný hlad.Výtvarku mám docela rád, jelikož se v kreslení docela vyžívám, je to můj koníček.

Dnešním tématem byl portrét. Mohli jsme kreslit kohokoliv.

Začal jsem kruhem jako hlavou, přidal dvě rovné čáry na krk a od něho pokračoval s rameny.

Dneska jsem vstal pro jistotu dřív, abych zase nepřišel pozdě. Nakonec to bylo ale stejně jedno, protože mi linky zabrali dost času. Hm, snažil jsem se.

K hlavě jsem přikreslil uši. Ach ty uši... Tak nádherné je může mít jen on.
Pokračoval jsem v kresbě. Portrét začínal čím dál víc připomínat člověka.

Tak počkat. Nad čím jsem to právě před chvílí přemýšlel? Že má hezké uši? Kdo? Co? Vždyť ho ani neznám! Jisungu, notak, vzpamatuj se! Nic o něm nevíš a srazil jsi ho teprve včera. Teda potkal. Co to se mnou je?