Ráno jsem se probudil s hrozným bolehlavem. Zaklel jsem a promnul si své stále unavené oči, které ještě pořád nepochopili, že je čas vstávat.
„No nazdar, Jasmíno. Už ráčíte vstávat?" popichoval mě Changbin.
Povzdechl jsem si mžouravě jsem ho prohlížel.
„Co tak koukáš Holmesi?" zeptal se mě Changbin se zmateným úšklebkem.
Zavřel jsem oči a ujistil ho, že mi nic není. Bin se ke mě sklonil.
„Co kecáš žabáku? Vždyť úplně hoříš!" vykřikl potom, co mi sáhl na čelo.
„Počkej, přinesu teploměr." řekl a někam odběhl.
Najednou jsem ucítil něčí váhu na svém břiše. Natáhl jsem ruku a Robinson se o ní otřel svou hlavou. Hodný kocourek, pochvaloval jsem ho v duchu.
„Na. Nic lepšího jsem nenašel." řekl Changbin, když se po nějaké době vrátil i s teploměrem s potiskem Mickey Mouse.
„Opláchnul jsi ho alespoň?"
„Na tom teď nezáleží."
Než jsem se nadál, měl jsem teploměr zaražený v krku. Zakuckal jsem se.
„Chan-mi-e t-"
„Promiň Jisungu, ale s tím teploměrem v puse ti vůbec nerozumím. Co že jsi říkal?" vytáhl mi ten filuta teploměr z úst.
„Že jsi asi úplně blbej." vzal jsem mu z ruky teploměr a sám si ho vložil do pusy. Tady všechno musí člověk udělat sám, sakra...
Changbin se po zapípání podíval na naměřené číslo a zatvářil se překvapeně.
„39,6. Zůstáváš doma, mladej." oznámil mi a poplácal mě po rameni. Ještě aby ne.
„A co ty?" zívl jsem.
Changbin pokrčil rameny.
„Mno, asi tu zůstanu a budu tě léčit."
Jediná myšlenka na Doktora Changbina a měl jsem jasno. Nepřežil bych to.
„Já myslím, že to zvládnu sám. Není to zase tak hrozné. Stejně to celé prospím." vynaložil jsem svou veškerou zbývající energii na to, to říct natolik přesvědčivě.
„Myslíš? Úplně hoříš. Zvládneš to sám? Možná by bylo opravdu lepší, abych zůstal."
Hlava mě bolela a já ho sotva vnímal. Třeba má pravdu.
„Hele, už je skoro osm a já nechci přijít pozdě. Víš co, já za tebou přijdu o velké přestávce, ok? A řeknu učitelům, že nepřijdeš." souhlasně jsem pokýval hlavou.
„Tak zatím. Binsone mladší, hlídej." podíval se vážně na kotě, co mi právě leželo na břichu. Nakonec mi zamával a zabouchl za sebou dveře.
Naposledy jsem pohladil kotě po hlavě a po té upadl do říše snů.
Minho's point of view
Prohrábl jsem si vlasy a sledoval svoje něco jako kamarády, jak blbnou na školní chodbě. Zase se dohadovaly o nějaké hlouposti.
Někdy si upřímně říkám, jak se mohli dostat na takovou elitní školu jako je tahle. Alespoň s nimi ale není nuda, jako s ostatními nerdy tady.
„Vsaď se, že nedoplivneš na strop." zkřížil ruce na hrudi Chan a lišácky mrknul po Felixovy. Ten zaklonil hlavu a otestoval si vzdálenost ke stropu.
ČTEŠ
I LOVE YOU DUMB KITTY - minsung
Fanfic„Když jsem s ním, jsem mnohem šťastnější, když se mě dotkne, způsobuje mi elektrické šoky a když se svým obličejem přiblíží k mému, cítím se jako ve snu, ale to je normální, ne?" „Ne Jisungu, není. Ty jsi se zamiloval..." [Kniha se aktuálně opravuje...
