I LOVE YOU DUMB KITTY - minsung

25. Opilecká Affluenza

Byl jsem nervózní, ale zároveň hrozně natěšený, jak si to dneska užijeme.

Naše cesta v autě nebyla nijak tichá, jelikož se Seungmin ve svém opileckém opojení, i proti našemu naříkání a Hyunjinově 'už jen pět minut' rozhodl zpívat. Uši mě budou bolet nejméně dva dny. To nám to tedy dobře začíná...

Když jsme přijeli před dům, byla už párty v plném proudu. Z domu se ozývala hlasitá hudba a lidi postávali a bavili se před velkým rodinným domem šedé barvy, ale jelikož byl večer, vypadal tmavěji. Ten fakt, že jsme viděli teprve před dům a už tam byla kupa hezky oblečených slečen a kluků, vyznačovalo něco o Jacksonově oblíbenosti.

Z domu řvala hlasitá hudba, ale vypadalo to, že to nikomu nevadilo. Mezi hodně neznámými lidmi se necítím úplně svůj, ale je to dobrá příležitost se s někým seznámit a alespoň trochu se odreagovat.

„Tak co, půjdeme?" podíval se na nás Hyunjin a čekal na naší odpověď. Pohlédl jsem na ostatní a ti přikývli.

Seungmin nadšením div nerozkopl dveře, když se snažil vylézt ven z auta Hyunjinových rodičů. Hyunjin by ho div neuškrtil, kdyby nebylo všech těch přihlížejících lidí okolo a tak ho pouze zpražil přísným pohledem.

„Promiň, to on nerad." omluvil se za něj Yeni spěšně, jelikož ho Seungmin táhl do tmavého domu.

„Pche, tyhle děti..." zavrtěl hlavou Hyunjin opřený o auto „Jak se na něj mám zlobit, když se ho vždycky zastává a vypadá přitom takhle..."

Changbin nadzvedl jedno obočí. „Jakože Seungmin?"

„Zapomeň na to," zakoulel Hyunjin očima „radši půjdeme."

Šel jsem hned vedle něj, protože jsem se mezi těmi všemi lidmi nechtěl ztratit. Radši se teď budu držet u něho a Changbina a později se třeba půjdu bavit sám.

Protlačili jsme se k vchodovým dveřím z tmavého dřeva a vešli dovnitř. Když jsme vyšli z menší vstupní haly, ocitli jsme se na chodbě bez normálních dveří, kde místo nich byly prázdné oblouky. Bylo vidět zároveň do dvou místností a to do obýváku, který byl rovně, a kuchyně, co byla nalevo. Všude byla spousta lidí, ne více, než venku.

Hyunjin se po malé chvilce rozhodl pro obývák, jelikož se v kuchyni nacházelo všechno pití a pár lidí to začalo trochu přehánět. 

Obývák byl vymalovaný šedými a bílými barvami. Vypadalo to hodně moderně a dost se mi to líbilo. V levém rohu byly prosklené dveře a francouzské okno s výhledem na zahradu. U stěny byl velký černý gauč, který už byl bohužel obsazený pěknými slečnami a pár kluky, kteří je majetnicky drželi kolem ramen.

Před gaučem byl skleněný konferenční stolek a na něm popelník a pár misek se slaným jídlem, naproti gauči byla velká televize přidělaná ke stěně. Po stěnách byla pověšená světýlka a z reproduktorů se ozývala hlasitá párty hudba. Na levé straně pokoje byl stůl s dalším jídlem, u kterého stálo pár klidněji vypadajících lidí. Napravo bylo pár skříní a knihovnička.

Byla tam spousta lidí, kteří se bavili, tančili nebo pili ze svých plastových kelímků nějakou lihovinu. Tak tomu vždycky říkala moje maminka. Zvláštní chvíle na ní vzpomínat, radši bych, aby tohle nikdy nezjistila.

Celkem se obývák rozděloval do tří částí. První část byli lidi, kteří jen tak popíjeli a klábosili u stolu. Druhá část byly lidé, kteří tančili a bavili se všude okolo, ale větší část z nich se pohybovala uprostřed pokoje. Třetí a poslední část byli lidé, co dělaly oboje najednou.