Měli jste už někdy pocit, že jste úplně všechno podělali? Opravdu? Já takový blbý pocit měl právě teď. Šíleně jsem se ztrapnil před svým nejtajnějším crushem. Určitě si teď myslí, že jsem úplný pitomec. Aight! A to jsem už vypadal tak drsně! Proč musím vždycky všechno pokazit?
Vystresovaně jsem klepal nohou o dlaždicovou podlahu v čekárně před ošetřovnou a čekal až na mě přijde řada.
Co si o mě teď pomyslí? Možná, že kdybych ho okouzlil natolik, aby se do mě zamiloval a kouzlem zapomněl, co jsem řekl, tak by vše mělo šťastný konec. Vzali bychom se na princeznovském zámku, obklopeným duhou a jednorožci a on měl na sobě svatební šatičky. Tak počkat. Měl by on šaty a nebo já? Nevím, ale rozhodně by vypadal roztomile, dumal jsem.
Jak jsem tak přemýšlel, rozevřeli se dveře a Minho vyšel ven a spražil mě pohledem. Koukal jsem, jak mizí v dálce za rohem a smutně si povzdechl.
„Na co tak zíráš, mladej?"
Chvíli jsem nevěděl, kdo to mluví, ale pak jsem si uvědomil, že to byla paní doktorka školní. Pořádně jsem si ji prohlédl. Vypadala trochu jako kuchařka ze Simpsonů. A taky tak zněla.
Naposledy jsem se ohlédl za Minhem, který už stejně dávno nebyl vidět. Neochotně jsem se zvedl ze své židle a odešel i s ní do místnosti.
~Time skip~
Doktorka mi změřila teplotu a tlak. Já si myslel, že mám asi tak 3. stupeň otřesu mozku, ale ona řekla, že jsem úplně v cajku. Nakonec mě ale přeci jen mě poslala odpočívat na intr, jelikož jsem podle ní nevypadal dobře. Kdybych nebyl tak vyčerpaný, bral bych to jako urážku.
Místo toho jsem radši odemknul dveře od mého a Changbinova pokoje a yeetnul to do postele.
Zabalil jsem se do deky a ihned usnul.
Minho's poit of view
Byl jsem naštvaný. Už mi to skoro prošlo. Mohl jsem být už dávno venku a místo toho o přestávce dřepím za školou se svými nejhoršími kamarády Chanem a Felixem.
„Co ten protáhlý obličej?" zeptal se mě zrzavý Australan č.1.
Místo odpovědi jsem jen protočil očima.
„Pchehe... Určitě za to může ten malý veverčák." posmíval se mi Australan č.2 mezitím co popotahoval ze své cigarety.
Rychle jsem ho probodl pohledem.
„Kdo že?" koukl na něj Felix.
Chan se na mě škodolibě podíval a řekl:
„No jo... Takový malý roztomilý prcek. Včera jsem je viděl venku, zrovna když pršelo. Taková romantika." sáhl si Chan dojatě na srdce.
Kopl jsem do něj a on se trochu převalil a se spokojeným výrazem na mě čučel.
Felix na mě překvapeně pohlédl a zasmál se.
„Huh? What? Are you sure bro?"
„Of course bro."
Já ty dva nesnáším. Začnou si povídat anglicky a už to jede. Jsou pak k nezastavení a jen tak jazyk nezmění. Většinou tak mluví, když mě pomlouvají.
„Hej. Uklidněte se už." napomenul jsem je a protočil očima. Dnes nemám na vtipy totálně náladu a oni to moc dobře vědí.
„Why yo mad?" smál se starší.
„Hey. Stop it. It really no fun." řekl jsem tak, aby mi líp rozumněl. Angličtina mi sice moc nejde, ale i tak jsem jinak nejlepší z celého ročníku.
ČTEŠ
I LOVE YOU DUMB KITTY - minsung
Fanfic„Když jsem s ním, jsem mnohem šťastnější, když se mě dotkne, způsobuje mi elektrické šoky a když se svým obličejem přiblíží k mému, cítím se jako ve snu, ale to je normální, ne?" „Ne Jisungu, není. Ty jsi se zamiloval..." [Kniha se aktuálně opravuje...
