Pravidlo 17

20

Jelikož vyrazili až večer, nestihli za ten den ujet moc kilometrů. Konkrétně dvacet.

Potom se už začalo stmívat, a tak se utábořili, postavili stan a zapálili oheň. V jeho teple se navečeřeli a chvilku si povídali.

Oheň je sice mohl prozradit, ale vzhledem k tomu, že byl teprve začátek jara, potřebovali ho, aby nezmrzli.

Kolem nich už panovala tma, kterou narušovaly pouze nezbedné plamínky. Ty vesele tančily svůj vlastní tanec a utvářely tak příjemnou atmosféru, která kolem ohně panovala.

„Reno?" přerušila ticho dívka.

„Hmmm?" zabručel nazpátek.

„Měli jsme ho zkusit zachránit... Takhle ho popraví. A to jen kvůli mně. Kdybych se předtím nenechala chytit..." začala se Ernis pohybovat po tenkém ledě.

„Všichni to děláme proto, aby to všechno už skončilo... Ne každý má tu možnost to zastavit. My jo. Ty jo! A proto jsme tě museli zachránit.

Proto jsme museli předtím zachránit i Filipa... Však to víš.

Ty za to nemůžeš. To jen tenhle zasranej svět. Ty ne! Rozumíš?" pravil rázně.

„I tak jsme ale mohli aspoň zkusit něco udělat. Zachránit ho. Aby ho nepopravili..."

„Ernis! Tím, že jsme tady, něco děláme. Tím mu pomáháme. Po úplňku už to bude zase v pohodě, svět se dá do kupy a pustí ho. Jo?" přesvědčoval ji stále chlapec o její nevinně.

„Co když ho ale do úplňku popraví?" položila otázku, která Renovi poslední dobou běhala hlavou.

„Nepopraví." řekl jediné slovo, kterému ani on sám nevěřil. I tak se ale stále přesvědčoval... Co jiného taky mohl dělat?

Celá tahle konverzace zničila tu příjemnou atmosféru, která u ohně panovala. Oba dva se zase na chvíli zabývali svými myšlenkami, což možná ani neměli dělat, protože pak byli oba posmutnělí.

Zítra měli v plánu ujet hodně kilometrů, a proto zalezli do stanu, zachumlali se do spacáků a pokoušeli se usnout.

Zatímco se oni snažili usnout (což se jim popravdě moc nedařilo), v jedné z mnoha cel zhruba dvacet kilometrů vzdálené věznice ležel Ben.

Ležel na zádech na chladné zemi a přemýšlel.

Věděl, že zemře... Akorát nevěděl, kdy. Nikdo mu to neřekl.

Ne, že by to pro něj byla nějak důležitá informace, že?

Doufal, že to bude co nejpozději, že mezitím Ernis, Reno a Filip stihnout zrušit Pravidlo 17... A hlavně, doufal, že se ho nebudou snažit zachránit.

Potěšilo by ho to, to ano, vlastně by si to i přál... Ale rozum byl silnější, a tak si uvědomoval, že je důležitější zrušit Pravidlo 17 než ho zachraňovat...

Mnoha lidem může připadat neobvyklé, že nechtěl, aby ho zachraňovali, ale takový on zkrátka byl. Myslel nejprve na dobro všech ostatních, až potom na to své. Byl nesobecký jako málokdo.

Dokázal lidi pochopit, byl empatický a zamýšlel se nad věcmi jinak než ostatní, a dokonce je mnohdy i viděl jinak.

Chápal Ernis s Renem, že jsou na Fréda tak naštvaní, ale neviděl to tak černobíle jako oni. Uvědomoval si, že na Fréda asi působí Pravidlo 17, že ho to ovlivnilo. Ale že se snažil zachovat v danou chvíli správně a udělat to nejlepší.